Proměnění
Páně (2017)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze
12. března 2017
2. neděle postní
***
Ve
jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého. Amen.
Proměnění Páně nám
připomíná podstatu života, náš cíl, nebe: hledat Boha, naši jednotu
s Bohem.
Zde na zemi je již jednota
s Bohem možná velmi zvláštním způsobem: skrze Svaté přijímání.
Nejsvětější svátost
oltářní obsahuje samotného Boha, zdroj milosti, zatímco všechny ostatní
svátosti jsou podřízeny Svátosti oltářní a propůjčují pouze určité milosti.
Svátost oltářní je jako slunce a ostatní svátosti jsou sluneční paprsky.
Církev svatá má úkol vést
všechny věřící ke společenství s Naším Pánem, a proto není pouhou náhodou,
že Církev činí z velikonočního Svatého přijímání vážnou povinnost:
„Všichni věřící obou
pohlaví by – po dosažení věku rozumu – měli vyznat všechny hříchy svým kněžím
alespoň jednou za rok. Měli by se pomodlit uložené pokání a zbožně přijmout
Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době, pokud nezamýšlejí ji na radu svého
vlastního kněze po určitou dobu nepřijímat...“ (4. lateránský koncil)
„Vpravdě, vpravdě pravím
vám: Nebudete-li jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev, nebudete mít
v sobě život.“ (Jan 6:54)
Neměli bychom však jenom
jít ke Svatému přijímání, měli bychom mít dobré Svaté přijímání, abychom nesli
mnoho plodů. Jako je tomu se všemi svátostmi, nedostatek plodů nezávisí na
svátosti, ale na nás, na naší přípravě. S tímhle na paměti chci vysvětlit
svaté evangelium hory Tábor pro dobré Svaté přijímání:
Ježíš
bere tři učedníky na horu Tábor
Jsou zde Jeho oblíbení
učedníci. Svaté evangelium často zmiňuje tyto tři apoštoly společně: Petr, Jan
a Jakub.
Jsou přítomní, když Ježíš
vzkřísil Jairovu dceru, když byl Ježíš na hoře Tábor, a když byl
v Getsemanské zahradě.
Evangelium nemluví jen o
jejich dobrých vlastnostech, ale také o jejich hříších: o ostrém pokárání, když
Petr nechce nic vědět o utrpení, když si nechce nechat umýt nohy, když zapřel
Našeho Pána a když odťal Malchusovi pravé ucho.
Ježíš pokáral syny hromu
(Boanerges) (Jana a Jakuba), když chtěli svolat oheň na samaritánskou vesnici a
také vynadal jejich matce Salome, která chtěla, aby oba její synové seděli
v království nebeském vedle Boha, jeden po pravici a jeden po levici.
Skutečnost, že
v Getsemanské zahradě usnuli, nebyla příliš skvělá!
V každém
z těchto tří apoštolů však můžeme vidět atribut, který bychom měli mít,
když jdeme ke Svatému přijímání:
Petr byl tím, kdo vyznal
Božství Ježíše a tím, kdo Jej miloval celým svým srdcem. Svatý Petr je
příkladem Božské ctnosti víry. (Matouš 16:18)
Jakub byl prvním
mučedníkem apoštolského sboru: Jeho tělo bylo později přeneseno do Santiaga de
Compostela. Je příkladem Božské ctnosti naděje.
U svatého Jana nacházíme
čisté srdce, jež bylo schopno opravdově milovat Našeho Pána. Je příkladem
Božské ctnosti lásky.
Když se Spasitel po
vzkříšení zjevil učedníkům u Galilejského jezera, byl to svatý Jan, který první
ze všech poznal Pána. „To je Pán,“ řekl.
Čisté srdce pozná Pána. A
Náš Pán se odkrývá čistému srdci.
Musíme tedy mít tyto
vlastnosti, když přijímáme Svaté přijímání: víru, naději a lásku.
Bere
je na vysokou horu v ústraní
Když se Bůh odkrývá, pak
se to děje v tichu, pryč od světa. Mojžíš dostal Desatero přikázání na
hoře Sinaj, Eliáš měl vidění na hoře Oreb, a když Ježíš vykládal podstatu svého
učení, bylo to také na hoře v tzv. Kázání na hoře.
Dnes je Proměnění Páně na
hoře Tábor a později v historii Církve budou světci, kteří obdrží zvláštní
milosti na horách: například svatý František z Assisi na hoře Alverna –
upadl do extáze a obdržel stigmata poté, co žádal Boží vůli a modlil se za
utrpení.
My také musíme nechat
svět za sebou, když chceme mít společenství s Bohem. Musíme se zdržet
světských věcí: dodržet půst před Svatým přijímáním:
Žádné pevné jídlo a žádný
alkoholický nápoj 3 hodiny a žádný nealkoholický nápoj 1 hodinu před přijetím
Svatého přijímání. Samozřejmě existují výjimky pro nemocné lidi.
A
proměnil se před nimi. I zaskvěla se jeho tvář jako slunce a jeho roucho
zbělelo jako sníh. A hle, zjevili se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním.
Hovořili
s ním o budoucích událostech v Jeruzalémě, o Jeho utrpení a Jeho
smrti.
Mojžíš a Eliáš
připravovali lid ve Starém zákoně pro Ježíše Krista skrze zákony a proroctví –
zvláště bylo předpovídáno Jeho utrpení a smrt.
Ve stavu vrcholného štěstí
Mojžíš a Eliáš hovořili s Ježíšem o utrpení. To by nás mělo povzbudit
hovořit se Spasitelem o Jeho utrpení, o svém utrpení, o svých obavách. „Duše
Kristova posvěcuj mě...Utrpení Kristovo, posiluj mě.“
Petr
pak řekl Ježíšovi: „Pane, dobře je nám zde! Chceš-li, udělejme tu tři stánky,
tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden!“
Tyto tři stánky nebo přístřešky jsou obrázkem tří
stánků nebo přístřešků v katolické Církvi: Svatostánku, kazatelny,
zpovědnice.
Jako Mojžíš a Eliáš připravovali lid pro Krista, tak
kazatelna a zpovědnice připravují lid pro Krista přítomného ve svatostánku.
Toto jsou ústřední úkoly kazatelny a zpovědnice:
připravovat lid pro Krista ve Svatém přijímání; vyučovat Desatero přikázání a
skrze pokání připravovat věřící pro Svaté přijímání. Proto je Desatero
přikázání normálně připevněno na kazatelně. Po spáchání smrtelného hříchu
nestačí jen úkon kajícnosti, abychom mohli jít ke Svatému přijímání, nejprve
musíme ke zpovědi.
Když
ještě mluvil, hle, zastínil je světlý oblak a z oblaku zazněl hlas: „Tento je
můj Syn milý, v němž se mi zalíbilo, toho poslouchejte!“
Měli bychom jej poslouchat. Jen on má slova věčného
života! Měli bychom říct se Samuelem: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník
poslouchá.“
Také bychom měli promýšlet slova Našeho Pána, když
hovořil k Martě: „Tvá sestra Marie si zvolila dobře.“
Samuel a Marie, chtěli poslouchat Našeho Pána.
Poslouchejme Boha, poslouchejme Jeho hlas!
Když
to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. I přistoupil k nim Ježíš,
dotkl se jich a pravil: „Vstaňte, nebojte se!“
První úkon, který bychom měli udělat, když se vrátíme
na své místo poté, co jsme přijali Svaté přijímání, by měl být úkon úcty:
„Pane, ty jsi Nejvyšší, jemuž je vše podřízeno, mé myšlenky, má slova, mé činy,
vše, co jsem, a co mám.“
Když
pozdvihli své oči, neviděli nikoho, leč samotného Ježíše. A když sestupovali s
hory, přikázal jim Ježíš: „Nevypravujte nikomu o tom vidění, dokud Syn člověka
nevstane z mrtvých!“
Proč jim uložil mlčení? Protože tato tajemství jsou
pouze pro lidi milující Boha. (1 Kor. 2:6) Proč vzal ty tři a pouze ty tři na
horu Tábor? Protože zákon Starého zákona chtěl smluvně zavazovat za pomoci dvou
nebo tří svědků. (Deuteronomium 19:15)
Musíme se vrátit ke svým rodinám jako lidé milující
Boha, jako lidé, kteří mají své oči otevřené pro nebe.
Svaté evangelium o Proměnění Páně by mělo pomoct nás
lépe disponovat. Mělo by nás povzbudit, abychom – i když znovu upadneme do
smrtelného hříchu – vstali a pokračovali.
Svatý Petr nebyl po Táboře imunní, aby zůstal prostý smrtelného
hříchu. Bylo to krátce po Táboře, když zradil svého Mistra.
I my můžeme znovu padnout – navzdory Svatému
přijímání.
Nezůstávejme na zemi! „Pane, ty víš, že tě miluji!“
Kéž nám dnešní evangelium pomůže k dobré
velikonoční zpovědi a velikonočnímu Svatému přijímání! Amen.
Ve
jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého. Amen.
Překlad: D. Grof
