pondělí 13. března 2017

Proměnění Páně (2017)


Proměnění Páně (2017)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze 12. března 2017
2. neděle postní
***
Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého. Amen.
Proměnění Páně nám připomíná podstatu života, náš cíl, nebe: hledat Boha, naši jednotu s Bohem.
Zde na zemi je již jednota s Bohem možná velmi zvláštním způsobem: skrze Svaté přijímání.
Nejsvětější svátost oltářní obsahuje samotného Boha, zdroj milosti, zatímco všechny ostatní svátosti jsou podřízeny Svátosti oltářní a propůjčují pouze určité milosti. Svátost oltářní je jako slunce a ostatní svátosti jsou sluneční paprsky.
Církev svatá má úkol vést všechny věřící ke společenství s Naším Pánem, a proto není pouhou náhodou, že Církev činí z velikonočního Svatého přijímání vážnou povinnost:
„Všichni věřící obou pohlaví by – po dosažení věku rozumu – měli vyznat všechny hříchy svým kněžím alespoň jednou za rok. Měli by se pomodlit uložené pokání a zbožně přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době, pokud nezamýšlejí ji na radu svého vlastního kněze po určitou dobu nepřijímat...“ (4. lateránský koncil)
„Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nebudete-li jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev, nebudete mít v sobě život.“ (Jan 6:54)
Neměli bychom však jenom jít ke Svatému přijímání, měli bychom mít dobré Svaté přijímání, abychom nesli mnoho plodů. Jako je tomu se všemi svátostmi, nedostatek plodů nezávisí na svátosti, ale na nás, na naší přípravě. S tímhle na paměti chci vysvětlit svaté evangelium hory Tábor pro dobré Svaté přijímání:
Ježíš bere tři učedníky na horu Tábor
Jsou zde Jeho oblíbení učedníci. Svaté evangelium často zmiňuje tyto tři apoštoly společně: Petr, Jan a Jakub.
Jsou přítomní, když Ježíš vzkřísil Jairovu dceru, když byl Ježíš na hoře Tábor, a když byl v Getsemanské zahradě.
Evangelium nemluví jen o jejich dobrých vlastnostech, ale také o jejich hříších: o ostrém pokárání, když Petr nechce nic vědět o utrpení, když si nechce nechat umýt nohy, když zapřel Našeho Pána a když odťal Malchusovi pravé ucho.
Ježíš pokáral syny hromu (Boanerges) (Jana a Jakuba), když chtěli svolat oheň na samaritánskou vesnici a také vynadal jejich matce Salome, která chtěla, aby oba její synové seděli v království nebeském vedle Boha, jeden po pravici a jeden po levici.
Skutečnost, že v Getsemanské zahradě usnuli, nebyla příliš skvělá!
V každém z těchto tří apoštolů však můžeme vidět atribut, který bychom měli mít, když jdeme ke Svatému přijímání:
Petr byl tím, kdo vyznal Božství Ježíše a tím, kdo Jej miloval celým svým srdcem. Svatý Petr je příkladem Božské ctnosti víry. (Matouš 16:18)
Jakub byl prvním mučedníkem apoštolského sboru: Jeho tělo bylo později přeneseno do Santiaga de Compostela. Je příkladem Božské ctnosti naděje.
U svatého Jana nacházíme čisté srdce, jež bylo schopno opravdově milovat Našeho Pána. Je příkladem Božské ctnosti lásky.
Když se Spasitel po vzkříšení zjevil učedníkům u Galilejského jezera, byl to svatý Jan, který první ze všech poznal Pána. „To je Pán,“ řekl.
Čisté srdce pozná Pána. A Náš Pán se odkrývá čistému srdci.
Musíme tedy mít tyto vlastnosti, když přijímáme Svaté přijímání: víru, naději a lásku.
Bere je na vysokou horu v ústraní
Když se Bůh odkrývá, pak se to děje v tichu, pryč od světa. Mojžíš dostal Desatero přikázání na hoře Sinaj, Eliáš měl vidění na hoře Oreb, a když Ježíš vykládal podstatu svého učení, bylo to také na hoře v tzv. Kázání na hoře.
Dnes je Proměnění Páně na hoře Tábor a později v historii Církve budou světci, kteří obdrží zvláštní milosti na horách: například svatý František z Assisi na hoře Alverna – upadl do extáze a obdržel stigmata poté, co žádal Boží vůli a modlil se za utrpení.
My také musíme nechat svět za sebou, když chceme mít společenství s Bohem. Musíme se zdržet světských věcí: dodržet půst před Svatým přijímáním:
Žádné pevné jídlo a žádný alkoholický nápoj 3 hodiny a žádný nealkoholický nápoj 1 hodinu před přijetím Svatého přijímání. Samozřejmě existují výjimky pro nemocné lidi.
A proměnil se před nimi. I zaskvěla se jeho tvář jako slunce a jeho roucho zbělelo jako sníh. A hle, zjevili se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním.
Hovořili s ním o budoucích událostech v Jeruzalémě, o Jeho utrpení a Jeho smrti.
Mojžíš a Eliáš připravovali lid ve Starém zákoně pro Ježíše Krista skrze zákony a proroctví – zvláště bylo předpovídáno Jeho utrpení a smrt.
Ve stavu vrcholného štěstí Mojžíš a Eliáš hovořili s Ježíšem o utrpení. To by nás mělo povzbudit hovořit se Spasitelem o Jeho utrpení, o svém utrpení, o svých obavách. „Duše Kristova posvěcuj mě...Utrpení Kristovo, posiluj mě.“
Petr pak řekl Ježíšovi: „Pane, dobře je nám zde! Chceš-li, udělejme tu tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden!“
Tyto tři stánky nebo přístřešky jsou obrázkem tří stánků nebo přístřešků v katolické Církvi: Svatostánku, kazatelny, zpovědnice.
Jako Mojžíš a Eliáš připravovali lid pro Krista, tak kazatelna a zpovědnice připravují lid pro Krista přítomného ve svatostánku.
Toto jsou ústřední úkoly kazatelny a zpovědnice: připravovat lid pro Krista ve Svatém přijímání; vyučovat Desatero přikázání a skrze pokání připravovat věřící pro Svaté přijímání. Proto je Desatero přikázání normálně připevněno na kazatelně. Po spáchání smrtelného hříchu nestačí jen úkon kajícnosti, abychom mohli jít ke Svatému přijímání, nejprve musíme ke zpovědi.
Když ještě mluvil, hle, zastínil je světlý oblak a z oblaku zazněl hlas: „Tento je můj Syn milý, v němž se mi zalíbilo, toho poslouchejte!“
Měli bychom jej poslouchat. Jen on má slova věčného života! Měli bychom říct se Samuelem: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.“
Také bychom měli promýšlet slova Našeho Pána, když hovořil k Martě: „Tvá sestra Marie si zvolila dobře.“
Samuel a Marie, chtěli poslouchat Našeho Pána. Poslouchejme Boha, poslouchejme Jeho hlas!
Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. I přistoupil k nim Ježíš, dotkl se jich a pravil: „Vstaňte, nebojte se!“
První úkon, který bychom měli udělat, když se vrátíme na své místo poté, co jsme přijali Svaté přijímání, by měl být úkon úcty: „Pane, ty jsi Nejvyšší, jemuž je vše podřízeno, mé myšlenky, má slova, mé činy, vše, co jsem, a co mám.“
Když pozdvihli své oči, neviděli nikoho, leč samotného Ježíše. A když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nevypravujte nikomu o tom vidění, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých!“
Proč jim uložil mlčení? Protože tato tajemství jsou pouze pro lidi milující Boha. (1 Kor. 2:6) Proč vzal ty tři a pouze ty tři na horu Tábor? Protože zákon Starého zákona chtěl smluvně zavazovat za pomoci dvou nebo tří svědků. (Deuteronomium 19:15)
Musíme se vrátit ke svým rodinám jako lidé milující Boha, jako lidé, kteří mají své oči otevřené pro nebe.
Svaté evangelium o Proměnění Páně by mělo pomoct nás lépe disponovat. Mělo by nás povzbudit, abychom – i když znovu upadneme do smrtelného hříchu – vstali a pokračovali.
Svatý Petr nebyl po Táboře imunní, aby zůstal prostý smrtelného hříchu. Bylo to krátce po Táboře, když zradil svého Mistra.
I my můžeme znovu padnout – navzdory Svatému přijímání.
Nezůstávejme na zemi! „Pane, ty víš, že tě miluji!“
Kéž nám dnešní evangelium pomůže k dobré velikonoční zpovědi a velikonočnímu Svatému přijímání! Amen.
Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého. Amen.
Překlad: D. Grof