Odpor 101 (2017)
21. března
2017
Jsem proti
jakémukoliv druhu dohody mezi Bratrstvem sv. Pia X. a současnými autoritami
v Římě. Nejsem proti dohodě proto, že nedůvěřuji papeži Františkovi
(ačkoliv je pravda, že dvojakému Františkovi nedůvěřuji). Jsem proti jakékoliv
dohodě s neobráceným Římem ze zásady, protože lne k Novus Ordo
náboženství. Náboženství, které věří v náboženskou svobodu, ekumenismus a
kolegialitu. Náboženství, jež klade dialog před učení všech národů. A
náboženství, jež vítá nekatolíky, aby znesvěcovali Dům Páně.
Římané jsou
modernisté a nepravá církev, kterou vybudovali, nemá žádné právo existovat. Je
to podvodník, okupační moc, jíž Bůh dovolil, aby se vytvořila. Naše Paní to
prorokovala při mnoha příležitostech. Naše
Paní Dobrého pořízení řekla, že svobodné zednářství bude v té době
u moci. Naše
Paní z La Saletty řekla, že Církev bude v zatmění. Alta
Vendita řekla, že deklarovaným cílem svobodného zednářství je
infiltrovat Církev. S kým si tedy Bratrstvo myslí, že jedná? Věří biskup
Fellay, P. Pfluger a P. Nély, že jsou tato zjevení lživá?
Jestliže
papež „uzná“ Bratrstvo, nikterak neuzná Tradici. Neuzná Bratrstvo jako
katolické, jen na něj rozšíří své modernistické zásady. Aplikuje na něj svou
mentalitu „jednoty v rozmanitosti“ a „smířené rozmanitosti“, což je jen
jiný způsob, jak říct, že aplikuje ekumenismus na Tradici. Přesto je Tradice
pravidlem víry. Nechat Tradici dojít dohody s modernismem znamená, položit
pravidlo víry na stejný základ s omylem, s klamem. „A jaká shoda mezi
Kristem a Belialem? Nebo jaké dělení mezi věřícím a nevěřícím?“
Domluvit se
s koncilní církví znamená, být vsazen do ZOO, ekumenické ZOO. Znamená to
stát se liberálním katolíkem a spokojit se s tím, že budu svobodný mezi
mnohými v církvi naplněné omylem, kde kraluje koexistence, nikoliv
Kristus. Když arcibiskup Pozzo říká, že Bratrstvo může volně diskutovat o
náboženské svobodě, ekumenismu a kolegialitě, není v postavení, aby
diktoval podmínky. Může být v postavení autority v Římě, ale svou
autoritu zneužívá. Musí poslouchat Tradici, ne ji dávat rozkazy. Tradice je
pravidlem víry. Je smutné, že FSSPX to již nechápe.
Dát stranou
věroučné rozdíly a soustředit se na věci, jež má Bratrstvo společné
s modernistickou církví znamená, zaplést se se svobodným zednářstvím.
Svobodné zednářství zastává názor, že se všichni můžeme spojit na základě toho,
co máme společného, a přitom zapomenout na své odlišnosti. To, co máme
společné, je důležitější než to, co společné nemáme. Pravda je však výlučná!
Nemohou existovat dvě náboženství pro Kristovu Církev. Avšak, jestliže se
Bratrstvo dohodne s papežem Františkem, který nežije katolickou vírou, pak
přesně tohle [Bratrstvo] říká! Udělá dohodu s někým, kdo nesdílí tytéž
zásady, tutéž nadpřirozenou víru.
Každá jiná
tradiční skupina, která šla s Římem, používala stejné argumenty jako
Bratrstvo dnes. „Budeme moct změnit Církev zevnitř. Bude nás hodně. Nebudeme
nahlíženi jako schizmatici!“ Všechno pošetilci. Vedeme bitvu se silami temnoty.
Bratrstvo nikdy neopustilo Církev. Neregulérnost je na straně Říma. Řím se musí
vrátit do Církve. Oni musí být „regularizováni“ Nikoliv Tradice. Jen liberál by
si myslel, že ta bitva je hrou na počty a že je závislá na marketingových
fíglech a bravurních kampaních zaměřených na veřejnost.
Bůh dává Své
ruce pryč od těch, kteří se vystavují příležitosti ke hříchu. A přesto se
Bratrstvo nyní vedené na vrchol hory chystá skočit z podnětu ďábla, který
mu říká: „Jistě sebou nepraštíš, když skočíš! Blahoslavená Matka a andělé budou
s tebou. Neublížíš si!“ Nesmysl. Pokoušet Boha znamená hřešit. Znamená to vnucovat
mu svou vůli.
Sv. Atanáš
neusiloval o „regularizaci“. Neobával se, že se stane schizmatikem nebo že tak
bude vnímán. Stál pěvně, protože věděl, že je v pravdě. Arcibiskup
Lefebvre, poté, co strávil desítky let snahou dát věci s Církví do
pořádku, dostal na konci 80. let 20. století od Ducha Svatého stejný vhled a
moudrost. Proto deklaroval, že dokud autority nemají víru všech časů, je zbytečné
vést dialog. Nauka je na prvním místě. Správně se přidržoval Písma svatého: „A
kdo vás nepřijme a neuposlechne vašich řečí, střeste prach se svých nohou, až
budete vycházet z domu nebo města!“
Arcibiskupovým
cílem bylo přimět Římany vidět, že nejsou katoličtí. Obrátit papeže bylo jeho
prioritou. Kdyby se podařilo obrátit papeže, všechno ostatní by se přidalo a
Církev by byla zachráněna. Avšak dnes v roce 2017 již Bratrstvo Římu
neříká, že nemá víru. Už Římu neříká: „Musíte se obrátit!“ Spíše usiluje o
poněkud sobecký cíl, aby ho, Bratrstvo, Řím vnímal jako katolické. To znamená
vše převrátit. Namísto aby Bratrstvo řeklo: „Papeži Františku, obraťte se,
abyste spasil svou duši a duše všech ostatních!“, říká: „Papeži Františku,
zůstaňte, kde jste, ale řekněte světu, že my jsme katoličtí, prosím pěkně.“ Kéž
se Bůh slituje nad biskupem Fellayem, až bude povolán k osobnímu soudu.
Namísto snahy o obrácení papeže Františka k Tradici, si zvolil zanechat
jej v mylném náboženství, k němuž lne.
Lidé dluží
Bohu – což je věc spravedlnosti – dluh. Dlužíme mu povinnost uctívat Jej
způsobem, který považoval za správné ustanovit. Tento dluh se splácí
v Tradici. Bohu je tudíž, což je věc spravedlnosti, dlužen papež, který je
tradiční, a Církev, která je prostá modernismu. Jako jeho děti máme právo na
Církev, která je tradiční. Říct, že modernisté „jako věc spravedlnosti dluží
FSSPX uznání“, znamená posunout pozornost od práv Boha k právům člověka,
k právům Bratrstva. To je příklad liberálního katolicismu. Představte si
na chvíli kapitána lodi sesazeného skupinou pirátů, kteří jej vyhodili od
kormidla. Aktem spravedlnosti by nebylo prostě nechat kapitána procházet se po
palubě, zatímco piráti kormidlují plavidlo do skalnatých vod. Ne, spravedlnost
by nastala, když by piráti uprchli a loď by byla předána zpět kapitánovi.
Bratrstvo dnes je však prostě spokojeno s tím, že bude mít malý koutek na
palubě lodi, který mu dají modernističtí piráti, kteří se na Druhém vatikánském
koncilu zmocnili Církve.
Dohoda mezi
Bratrstvem a Římem není jen o důvěře a o tom, zajistit Bratrstvu svobodu hlásat
[Víru]. Mít svobodu hlásat katolickou víru, je to, o co slabošský Pavel VI.
žádal svět po Druhém vatikánském koncilu. Boj mezi FSSPX a Římem je o něčem
mnohem víc, než „mít svobodu hlásat [Víru]“. Je to o boji, jak říkal
arcibiskup, mezi těmi, kteří chtějí práva Boží nad společností a Jeho Církví, a
těmi, kteří hovoří o právech člověka. Dřívější FSSPX tímhle žilo a umíralo. Už
ne. Je zjevné, že Bratrstvo z roku 2017 je spokojené s tím, že prostě
bude slyšet.
Obezřetnost
přikazuje, aby se Bratrstvo poučilo
od jiných skupin, které šly s Římem, a zůstalo daleko od takového
bezbožného prostředí. Dnešní Bratrstvo však není obezřetné. Nechce se poučit od
skupin jako Institut Dobrého Pastýře nebo Františkáni Neposkvrněné. Nežije
podle slov svého Zakladatele, který po roce 1988 řekl, že je striktní
povinností oddělit se od koncilní církve. Nedívá se na činy papeže a na to, jak
se skutečně chová. Naslouchá jeho lžím pronášeným příjemným hlasem. Lhostejnost
Bratrstva vůči všem těmto varovným znamením, jež jim Bůh dal, aby zůstali
vzdálení, skončí jeho zničením. Jak říká sv. Alfons, Bůh jde z cesty těch,
kdo rozhodně uskutečňují svou vůli namísto Jeho.
Děkujme
Všemohoucímu, jenž pro nás ve své nekonečné moudrosti vyzvedl biskupa
Williamsona, který si všimnul těchto znamení, a v měsíci květnu konsekruje
P. Gerarda Zendejase. Modleme se za tyto svaté Boží muže a za to, aby se
Bratrstvo vrátilo k dřívějšímu sobě samému. Sv. Pie X., ora pro nobis.
Zdroj: Psalm 129
Překlad: D.
Grof
