(503)
4. března
2017
„SVATÍ KNĚŽÍ“?
Jeden čtenář těchto „Komentářů“, jehož
pohlcuje rodina a práce v dnešním světě, si nicméně skrze Boží milost udržel
pravé chápání toho, co se kolem něj děje – velké drama odvíjející se každý den
ohledně spásy nebo zatracení duší, se kterými se setkává. Není to pohodlné
chápání. Možná by si přál, aby neviděl, co vidí, ale skrze další Boží milost už
nechce znovu usnout. Ví, co Bratrstvo sv. Pia X. reprezentovalo a on
z toho měl velký užitek. Nyní z pohledu prostého laika, bez
domýšlivosti, že by se chtěl pouštět do vyšší argumentace, si všímá, že Bratrstvo
není, čím bývalo, ale přidalo se ke spící skupině, a on přemýšlí, co sám udělá.
Jeho slova nenajdete na internetu, ale musí být v mnoha smutných
katolických srdcích. Zde jsou kurzivou:
Všiml jsem
si toho již předtím, ale nadále vidím, jak to působí. Duše hladoví a chřadnou pod tíhou hříchu a tlakem této antikultury pohlcující
nás všechny. Takřka všichni bývalí katolíci, se kterými jsem hovořil, jsou buď
znechucení vším tím zneužíváním, které se děje v Církvi (i když si myslím,
že mnozí to používají jako velkou racionalizaci svých vlastních hříchů), nebo
nevidí v kněžích nic než sobecké lidi, kteří neodumřeli sobě a neoděli se Kristem.
Jejich pohled na Církev je zatemněn velikou nevěrou a velikým hříchem.
Není divu, že zneužití v Církvi
slouží jako výmluva pro katolíky, aby se vzdali Víry, ale jaká je zodpovědnost
kněží, kteří, aniž zapříčinili vážné veřejné pohoršení, nicméně svým příkladem
přestali inspirovat a povznášet! Kněží Bratrstva – inspirovali a povznášeli
jste – kde jste nyní?
Opravdu bych
se odvážil říct, že The Angelus Press (časopis FSSPX v USA) už nemá svou břitkost. Potřebujeme být
vyrušeni ze své nečinnosti (vím, že zajisté takový se svou padlou lidskou
přirozeností jsem!). Potřebujeme být vyrušeni ze své duševní lenosti. Je to vše
velmi dobré, psát nádherně o duchovních a věroučných otázkách, a vskutku si
nemyslím, že kdokoliv může AP obvinit, že by propagoval herezi, ale....a tady
je háček....jestliže žádná z těchto
idejí není vetkána do tkaniny každodenního života nebo nepromlouvá o jakémkoliv
problému moderní doby, pak se Církev stává jen jednou „sladkou věcí“, která nás
konejší před skutečnostmi opravdového života.
Zde je ten problém. Skuteční kněží
se zabývají „skutečnostmi opravdového života“. „Pane, dej nám svaté kněze,“
modlí se FSSPX. Bohužel, nemá [výraz] „svatí kněží“ tendenci znamenat konejšiví
kněží? A měli by kněží konejšit duše, aby je přiměli cítit se příjemně
v tomto životě, nebo by je spíš měli přimět necítit se dobře v tomto
„slzavém údolí“, aby všechny jejich touhy směřovaly k věčnému životu?
Stávám se
čím dál lhostejnějším k tomu, co FSSPX dělá, protože my laici nemáme žádný
vliv na to, co oni dělají. Jestli se tedy chtějí o překot hnát do zapomenutí a
zapomnění a bezvýznamnosti, což si myslím, že se stane, pak ať si jdou.
Jedinečnou slávou FSSPX bývalo, že to byl jediný organizovaný odpor proti
koncilním vylomeninám, kvůli principiálnímu odmítnutí nikoliv autority, ale
čehokoliv, co ničilo Víru. Bohužel, FSSPX používá tentýž princip autority – sám
o sobě dobrý – aby na svou stranu získalo jakoukoliv opozici vůči omylu,
zatímco autorita má být ve službě pravdě. Takže docela upřímně nemám žádnou představu,
co budu po pravdě řečeno dělat. Stále navštěvujeme FSSPX, ale (alespoň pokud
jde o mě) zápal, který jsem měl u FSSPX, takřka uhasnul. Trpělivost.
Uprostřed toho všeho bude Kristus tím, kdo dá vítězství.
Není Novobratrstvo skutečně na
cestě, aby se pro věčný život stalo bezvýznamným jako Novocírkev?
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
