Františkovo ponížení ve Švédsku (2016)
Atila Sinke Guimaraes
Když jsem
četl přípravné články k papežské návštěvě Švédska, všiml jsem si
důležitého detailu, jemuž Vatikán a média nedaly patřičnou důležitost. Byl to
František, kdo požádal, aby byl pozván na vzpomínkové oslavy Světové luteránské
federace (SLF) a nikoliv naopak, jak bylo naznačováno takřka ve všech zprávách.
Jasné
potvrzení toho vyšlo na světlo v článku Enza Bianchiho, zakladatele ekumenického
mnišského společenství v Bose v severozápadní Itálii. Bianchi
skutečně tvrdí: „papež František, se svou schopností činit prorocká gesta,
manifestoval svou touhu účastnit se na vzpomínkové oslavě, jež se měla slavit
v Lundu. A v odezvě na jeho smělost bylo stejně nesnadným a odvážným
rozhodnutím Světové luteránské federace přivítat nečekanou žádost a formálně
pozvat papeže.“ (L´Osservatore Romano,
31. října 2016, str. 7)
Je-li tedy Bianchi
ve své zprávě objektivní, byl to František, kdo běžel za protestanty a žadonil,
aby mohl být přítomen na počátku roku glorifikace tohoto velkého hereziarchy.
To dodává další závažnost tomuto aktu apostaze.
Rozhovor
Antje Jackelén, „biskupky“ ze Stockholmu, potvrdil Bianchiho zprávu, když
vysvětlila, že iniciativa k návštěvě vzešla od katolické Církve spolu s
SLF (video zde).
Její slova zní takto: „Oslavujeme Lutherovu revoltu proti papeži, ale jestliže
sem chce papež přijet a postavit se s námi proti papežství, je to jeho
volba... Bude jen jedním z mnoha.“
Ponížení ze strany autorit
„Uvítací“ protokol byl minimem nutného, aby nedošlo
k narušení diplomatických vztahů
Bylo
šokující vidět krajně chladné uvítání, které František dostal od švédské vlády,
když jeho letadlo přistálo ve Švédsku. Přítomni byli ministerský předseda a dva
jiní členové vlády, patnáctičlenná četa reprezentující armádu a malá vojenská
kapela, aby zahrála hymny. K tomuto chabému uvítacímu výboru by se měli
připočíst čtyři zástupci protestantů a pět švédských katolických prelátů, kteří
měli povinnost být tam, aby přivítali „šéfa“ (dvanáctiminutové video zde).
Žádná
veřejnost, žádné folklórní švédské skupiny, aby mu popřály hezkou návštěvu,
dokonce ani skupina katolických dětí, jež by Bergoglio zlíbal, jakožto největší
líbač dětí v moderní době. Po několika formálních potřeseních rukou a
mechanickém přehrání hymen nastoupil František do vozu, který jej odvezl, aby
se ubytoval. Řekl bych, že tento druh chladného přijetí je minimem toho, co by
člověk očekával, aniž by se riskovalo narušení diplomatických vztahů, pro
prezidenta nějakého malého ostrova v Indickém oceánu, který přijel do
Švédska, nikoliv však Nejvyššího pontifika největšího světového náboženství,
který je také hlavou Vatikánského státu.
Zvláštní prostota hraničící s urážkou
Ze svého
pokoje – neobvykle umístěného v lékařském zařízení – šel na návštěvu
královské rodiny. Král Carl Gustaf a královna Silvia přijali papeže se zvláštní
šetrností. Obrázek výše odhaluje nedostatek slavnostnosti, jejž pro papeže
zvolili. Nepřekvapilo by mě, kdyby František o takový projev prostoty požádal.
Pokud však
nepožádal, pak to, co švédští panovníci papeži nabídli – dvě hrušky a několik
hroznů vína v misce, tři plastikové láhve s vodou a prostou sklenici
plus proletářský stůl obsahující tuto ubohou „nabídku“ a všeobecná strohost
okolí – se zdají být prostředky zvolenými královským párem, aby ukázaly jejich
pohrdání papežstvím. Jejich poselství se zdá být: „Protože jste žadonil,
abychom vás zde přijali, toto vám nabízíme. Je to to, co bychom nabídli každému
žebrákovi. Jinak řečeno, papežství nám nemůže být víc ukradené.“
Dále
v proslovu „biskupa“ Muniba Younana, prezidenta Světové luteránské
federace v Malmö, stejně jako v proslovu jeho sekretáře, pastora
Martina Jungeho v Lundu, nebyla ani jediná čestná zmínka titulů papeže. Ze
strany luteránských hodnostářů nebyl použit žádný z jeho titulů – Kristův
náměstek, římský pontifik, Jeho Svatost, Nejvyšší pontifik, dokonce ani prostě
papež nebo rovnostářské biskup římský, jež si František zvolil jako náhražku
papeže. Toto opomenutí ze strany náboženských autorit také odhaluje touhu
znevážit papežství a katolickou Církev.
Existuje
tedy společný jmenovatel u recepcí švédské vlády, koruny a luteránských
náboženských autorit. Všechny skrze prostředky symbolického protokolu
zdůraznily, že papežství není ve Švédsku vítáno.
Protestující měli bílé mitry, aby zesměšnili papeže
Ale nejen
to. Jakmile papež vstoupil do luteránského chrámu v Lundu, začala před ním
demonstrace pravděpodobně řízená týmiž náboženskými autoritami. Mezi
protestujícími bylo několik desítek těch, kteří měli bílé hábity a mitry,
s jasným záměrem zesměšnit papeže, jak ukazuje obrázek výše.
Další
symbolická skutečnost: František původně neplánoval sloužit mši pro katolíky
v Malmö. Jak psal L´Osservatore
Romano, to, co jej k tomu donutilo, bylo rozhořčení švédských katolíků.
Protože vlastně celý papežský program sestával z akcí s luterány,
rozladění katolíci ukázali své zklamání a stěžovali si. Teprve na poslední
chvíli se Bergoglio přece jen rozhodl sloužit mši pro katolíky. Při této mši
však neopomněl využít možnost dát jim špatnou radu, aby spolupracovali s protestanty.
Závěr je
prostý: František se sám ostudně pozval na vzpomínkovou oslavu proti papežství,
byl nejvyšší možnou měrou ponížen a při odjezdu doporučil těm nemnoha švédským
katolíkům (1% populace), aby následovali jeho pokořujícího příkladu.
V příštím
článku se podívám nikoliv již jen na protokol, ale i na naukové důsledky této
návštěvy.
Zdroj: Tradition In
Action
Překlad: D.
Grof
