Komentář Eleison CDLIII – Třetí biskup (2016)
(453)
19. března
2016
TŘETÍ BISKUP
V den
svěcení Doma Thomase Aquinase jako třetího biskupa pro dnešní katolický „Odpor“,
[za nějž] proste Boha, se zdá vhodné reprodukovat svědectví jeho blízkého
přítele, profesora Carlose Nouguého, nyní vedoucího Studijního domu
v Klášteře Svatého Kříže, kde sídlí Dom Thomas. Toto svědectví, které
mnozí z vás možná neviděli, je jen mírně upraveno oproti originálu, který
byl dostupný na vynikajícím mexickém webu Non Possumus. Všimněte
si zvláště dobrého vlivu Corcaa, blízkého vztahu s arcibiskupem Lefebvrem,
odmítnutí přiblížit se neomodernistickému Římu a stalinským metodám biskupa
Fellayho. Kyrie eleison!
Miguel Ferreira da Costa se narodil v roce 1954
v Brazílii. Než započal právní kariéru, studoval na univerzitě sv.
Benedikta v Riu de Janeiru, kde jsem měl možnost být během krátkého času
jeho spolužákem. Angažoval se v tradicionalistickém a protimodernistickém
hnutí organizovaném kolem Gustava Corcaa a časopisu Permanencia; pak započal svůj život „věrného bojovníka
a veterána pokoncilní války za Víru – odešel z práv, aby se stal mnichem se
jménem Thomas Aquinas ve francouzském klášteře v Le Barroux, jehož
představeným byl v té době Dom Gérard; a byl vysvěcen na kněze v roce
1980 v Écône arcibiskupem Lefebvrem. Mohl se pak těšit přátelství,
příkladu a učení zakladatele FSSPX.
Do Brazílie přišel v roce 1984 se skupinou mnichů
z Le Barroux, aby založil klášter Svatého Kříže v Nova Friburgo,
nahoře v kopcích za Rio de Janeirem. Avšak mezitím Dom Gérard navzdory
vážným varováním arcibiskupa Lefebvra postupoval k dohodě s koncilním
Římem, čemuž Dom Thomas Aquinas také odporoval. Roztržka byla nevyhnutelná.
Klášter Svatého Kříže se, s podporou arcibiskupa Lefebvra Domu Thomasovi,
stal nezávislým v roce 1998, přičemž s FSSPX si zachoval dobré vztahy.
Avšak dle psané rady arcibiskupa nemělo mít FSSPX nad ním jurisdikci, protože
jako představený kláštera měl mít autonomii.
To byla prozřetelná rada, protože vztahy mezi FSSPX a
klášterem se zhoršovaly, zvláště s přiblížením FSSPX
k nemodernistickému Římu. Dom Thomas Aquinas odmítnul zpívat na nedělní
mši Te Deum, jak žádal biskup Fellay k oslavě Motu Propria ohledně mše vydaného Benediktem XVI. Podobně
za „snětí exkomunikací“ tímtéž papežem. Dom Thomas napsal biskupovi Fellaymu
dopis a odmítnul jej následovat k dohodě s koncilním Římem. Následně
jsem sám viděl biskupa De Galarretu a P. Bouchacourta, když přijeli do
kláštera, aby Domu Thomasovi řekli, že má 15 dní na opuštění kláštera, pokud
chce, aby ten pokračoval a dostával pomoc a svátosti (včetně kněžských svěcení)
od FSSPX.
Napsal jsem biskupovi Fellaymu o této nespravedlnosti.
Odpověděl mi, že Dom Thomas má mentální problém a dokud neopustí klášter, ten
neobdrží pomoc Bratrstva. Odpověděl jsem: „Pak bych měl mít stejný mentální
problém, protože jej znám dvanáct let, a nikdy jsem si jej neuvědomil.“ Bylo to
skutečně něco jako stalinismus s jeho psychiatrickými léčebnami pro odpůrce
stalinského režimu. Ale Dom Thomas váhal: kdyby opustil klášter, znamenalo by
to, jeho zničení, pokud jde o Víru. Kdyby však zůstal, připravil by jej o
všechnu potřebnou pomoc. Pak biskup Williamson napsal Domu Thomasovi a
přislíbil klášteru všechny svátosti, které by potřeboval. To znamenalo, že Dom
Thomas mohl zůstat.
To stačilo, aby všichni z nás reagovali: byl to
počátek toho, co je nyní známé jako Odpor, který měl jako svůj první orgán
webové stránky nazvané SPES, které jsou již mimo provoz. Klášter se pak stal
přijímacím centrem pro uprchlé kněze z FSSPX, kteří neměli kde žít. Tady byl
vysvěcen biskup Faure a nyní je místem, kde bude vysvěcen sám Dom Thomas
Aquinas Ferreira da Costa, můj duchovní otec a nejbližší přítel, jehož mi Bůh
mohl dát.
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
