Komentář Eleison CDXXXIX – Nápor Beethovena (2015)

Komentář Eleison CDXXXIX – Nápor Beethovena (2015)

(439)

12. prosince 2015

 

 

NÁPOR BEETHOVENA

Za dva měsíce, od 18h pátku 19. února do poledne neděle 21. února, se bude v Broadstairs konat dvoudenní „nápor“ Beethovenovy hudby. Jeden mladý americký pianista, který umí z listu zahrát kteroukoliv z jeho 32 klavírních sonát a všechny je miluje, překročí Atlantik, aby nám některé z nich zahrál, jen ještě nevíme které.

Bezpochyby zahraje tři velké oblíbené, Patetickou, Měsíční svit a Apassionátu, a také Valdštejnskou, bude však mít čas rozebrat a prezentovat i mnohé jiné. V tuto chvíli neexistuje žádný pevný program na tyto tři dny. Bude prostor pro mnoho otázek, diskuzi a improvizaci. Jistý biskup také přispěje k rozboru svého oblíbeného skladatele do určité hloubky. Účelem tohoto víkendu bude, aby si účastníci odnesli pochopení, které možná předtím neměli, toho, jak vážná hudba plyne, a toho, co dělá konkrétně Beethovena jedním z jejích nejproslulejších skladatelů.

Někdo však namítne, co má hudba, zvláště revoluční hudba, co dělat s obranou a šířením katolické Víry? Odpověď zde musí být krátká. Zaprvé, ať nikdo neopovrhuje hudbou. Jak katolická Církev, tak ďábel jsou si naléhavě vědomi, že je to jazyk, který jedinečným způsobem umí vyjádřit a zformovat to, co se odehrává v lidské duši, a proto ovlivňuje směr, kterým duše jde, k nebi (gregoriánský chorál) nebo k peklu (cožpak se oběti nedávné střelby v Paříži právě tehdy nepodílely na rockové písničce, která vzývala ďábla?). Skoro každý člověk má ve své duši takovou nebo onakou hudbu a tato hudba proniká hluboko, k užitku či ke škodě. Sotva by bylo přeháněním říct, že jestliže v sobě člověk nemá hudbu svého náboženství, bude v sobě mít náboženství své hudby, např. ďábla. Katolíci, kteří si uvědomují, že hudba, kterou milují, nepovznáší výš než pop nebo rock, se mohou dobře chopit své příležitosti osahat si vážnou hudbu skrze záměrný „nápor“ Beethovena.

Ano, je pravda, že existuje mnoho hudby vyšší než Beethoven. On se narodil za starého řádu, 19 let před tím než vypukla Francouzská revoluce v roce 1789, ale zemřel o 57 let později, kdy moderní revoluční doba již probíhala, v roce 1827, takže jeho život překlenoval tento ohromný zvrat, jejž hudebně vyjádřil v mnoha svých mistrovských dílech, zvláště v klavírní sonátě Appasionáta a ve své symfonii Eroika, původně věnované onomu hrdinovi revoluce Napoleonu Bonapartovi. Zatímco však relativní poklid mistrovských hudebních děl před revolucí je prostý rozrušení a romantického vzruchu, je zároveň o mnoho vzdálen našemu vlastnímu světu dneška, marinovanému v revoluci. Proto může Beethoven promlouvat k dnešním duším, které shledávají malý nebo žádný zájem v hudbě dřívějších mistrů. Beethoven ani není jenom revoluční. Jedinečná síla jeho nejmilovanějších mistrovských děl pramení z romantického vína obsaženého a uspořádaného v klasické slupce, kterou zdědil od Haydna a Mozarta.

Abychom měli představu o počtech, dejte nám, prosím, vědět, jestliže plánujete navštívit Beethovenův víkend.  Mimo sezónu by měly mít místní penziony mnoho pokojů na přespání. A jestliže by dali mužští čtenáři přednost něčemu bezprostředněji katolickému, nechť se co nejdříve zapíší na ignaciánské exercicie, jež zde udělí P. Abraham a já mezi 18h 26. prosince a 18h 31. prosince.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof