Komentář Eleison CDXXXIX – Nápor Beethovena (2015)
(439)
12. prosince
2015
Za dva
měsíce, od 18h pátku 19. února do poledne neděle 21. února, se bude
v Broadstairs konat dvoudenní „nápor“ Beethovenovy hudby. Jeden mladý
americký pianista, který umí z listu zahrát kteroukoliv z jeho 32
klavírních sonát a všechny je miluje, překročí Atlantik, aby nám některé
z nich zahrál, jen ještě nevíme které.
Bezpochyby
zahraje tři velké oblíbené, Patetickou,
Měsíční svit a Apassionátu, a také Valdštejnskou,
bude však mít čas rozebrat a prezentovat i mnohé jiné. V tuto chvíli
neexistuje žádný pevný program na tyto tři dny. Bude prostor pro mnoho otázek,
diskuzi a improvizaci. Jistý biskup také přispěje k rozboru svého
oblíbeného skladatele do určité hloubky. Účelem tohoto víkendu bude, aby si
účastníci odnesli pochopení, které možná předtím neměli, toho, jak vážná hudba plyne,
a toho, co dělá konkrétně Beethovena jedním z jejích nejproslulejších
skladatelů.
Někdo však
namítne, co má hudba, zvláště revoluční hudba, co dělat s obranou a
šířením katolické Víry? Odpověď zde musí být krátká. Zaprvé, ať nikdo
neopovrhuje hudbou. Jak katolická Církev, tak ďábel jsou si naléhavě vědomi, že
je to jazyk, který jedinečným způsobem umí vyjádřit a zformovat to, co se odehrává
v lidské duši, a proto ovlivňuje směr, kterým duše jde, k nebi
(gregoriánský chorál) nebo k peklu (cožpak se oběti nedávné střelby
v Paříži právě tehdy nepodílely na rockové písničce, která vzývala
ďábla?). Skoro každý člověk má ve své duši takovou nebo onakou hudbu a tato
hudba proniká hluboko, k užitku či ke škodě. Sotva by bylo přeháněním
říct, že jestliže v sobě člověk nemá hudbu svého náboženství, bude
v sobě mít náboženství své hudby, např. ďábla. Katolíci, kteří si
uvědomují, že hudba, kterou milují, nepovznáší výš než pop nebo rock, se mohou
dobře chopit své příležitosti osahat si vážnou hudbu skrze záměrný „nápor“
Beethovena.
Ano, je
pravda, že existuje mnoho hudby vyšší než Beethoven. On se narodil za starého
řádu, 19 let před tím než vypukla Francouzská revoluce v roce 1789, ale
zemřel o 57 let později, kdy moderní revoluční doba již probíhala, v roce
1827, takže jeho život překlenoval tento ohromný zvrat, jejž hudebně vyjádřil v mnoha
svých mistrovských dílech, zvláště v klavírní sonátě Appasionáta a ve své symfonii Eroika,
původně věnované onomu hrdinovi revoluce Napoleonu Bonapartovi. Zatímco však
relativní poklid mistrovských hudebních děl před revolucí je prostý rozrušení a
romantického vzruchu, je zároveň o mnoho vzdálen našemu vlastnímu světu dneška,
marinovanému v revoluci. Proto může Beethoven promlouvat k dnešním
duším, které shledávají malý nebo žádný zájem v hudbě dřívějších mistrů.
Beethoven ani není jenom revoluční. Jedinečná síla jeho nejmilovanějších
mistrovských děl pramení z romantického vína obsaženého a uspořádaného
v klasické slupce, kterou zdědil od Haydna a Mozarta.
Abychom měli
představu o počtech, dejte nám, prosím, vědět, jestliže plánujete navštívit
Beethovenův víkend. Mimo sezónu by měly
mít místní penziony mnoho pokojů na přespání. A jestliže by dali mužští čtenáři
přednost něčemu bezprostředněji katolickému, nechť se co nejdříve zapíší na
ignaciánské exercicie, jež zde udělí P. Abraham a já mezi 18h 26. prosince a
18h 31. prosince.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof