Další důkazy o chybějícím textu třetího tajemství (2015)
John
F. Salza, J.D.
leden 2015
17. srpna 2014 italský novinář Antonio Socci,
autor výbušné knihy The Fourth Secret of
Fatima [Čtvrté fatimské tajemství]
(2006) podal ve svém novinovém sloupku informaci, že klášter v Coimbře,
kde sestra Lucie žila a (v roce 2005) zemřela, vydal novou biografii Lucie
nazvanou „Cesta pod dohledem Marie“ („A caminho sob or olhar de Maria“).
Biografie byla sepsána spolusestrami Lucie a zahrnuje také některé Luciiny
nepublikované spisy. (1) V jednom z těchto spisů Lucie vysvětluje,
jak jí kvůli její sklíčenosti nad obsahem Naše Paní pomáhala napsat třetí
tajemství, i děsivou povahu „skrytého“ textu (Vatikánem stále nevydaného). Také
se z tohoto dříve nepublikovaného záznamu dozvídáme, že zatímco Lucie
napsala text vidění 3. ledna 1944, neměla
povolení napsat vysvětlení tohoto vidění až do 9. ledna 1944 (nebo krátce
před tím), což opět prokazuje existenci dvou textů.
Poté, co jí biskup da Silva uprostřed října 1943
nařídil zapsat toto tajemství, Lucie se skoro tři týdny trápila a nebyla
schopná to učinit (vysvětlovala, že jí bránily nadpřirozené příčiny). Kanovník
Martins dos Reis podal ve svých dvou dílech zprávu, že 2. ledna 1944 Lucie
obdržela „zjevení Matky Boží v nemocnici v Tuy“ (kde Lucie také
obdržela Boží příkaz pro papeže, aby zasvětil Rusko v tom, co bratr Michel
nazval „Trinitární teofanie“). Toto uklidňující potvrzení od naší Paní umožnilo
Lucii zapsat text vidění „biskupa v bílém“ hned dalšího dne. (2) Ve
vatikánském dokumentu z 26. června 2000 [s názvem] Fatimské poselství tudíž vidíme fotografickou reprodukci tohoto
textu vidění, který má datum „Tuy – 3. ledna 1944“.
Klášter v Coimbře vydal následující nový
záznam, který poskytuje více detailů o zjevení Naší Paní Lucii dne 2. ledna
1944: „Asi okolo čtvrté hodiny odpolední 3. ledna 1944 Lucie v klášterní
kapli před svatostánkem požádala Ježíše, aby projevil Svou vůli: ´Pak jsem
cítila přátelskou ruku, mateřskou a láskyplnou, jak se dotkla mého ramene.´ A
Matka Boží jí řekla: ´Buď v pokoji a sepiš, co jsem ti nařídila, ne
však to, co ti bylo dáno k pochopení jeho smyslu´, čímž nepřímo
narážela na smysl onoho vidění, které ji Panna Maria sama zjevila.“
(zdůraznění přidal autor článku)
To je dalším pronikavým odhalením, protože to
potvrzuje, že Naše Paní ve skutečnosti Lucii odhalila „smysl onoho vidění“,
které je předmětem jiného textu. Také to odhaluje, že Lucie neměla povolení zapsat smysl tohoto
vidění 3. ledna 1944 (data, kdy sepsala popis
tohoto vidění). Naše Paní dala Lucii povolení zapsat smysl tohoto vidění 9. ledna 1944 nebo krátce před tím. Proto Lucie
9. ledna 1944 píše biskupovi da Silvovi: „Sepsala jsem, oč jste mě požádal; Bůh
mě chtěl trochu zkoušet, ale nakonec to byla vskutku Jeho vůle: (text) je
zapečetěn v obálce a je v zápisníku...“ (3)
Protože Lucie již zapsala text vidění předešlý
týden na výslovný pokyn Naší Paní (3. ledna 1944), její tvrzení, že „nakonec“
dokončila práci takřka o celý týden později, 9. ledna 1944 (poté, co jí „Bůh
chtěl trochu zkoušet“) dále naznačuje, že v té době sepsala vysvětlení
tohoto vidění. Konec konců by Lucie vycvičená v poslušnosti nečekala
týden, aby řekla svému biskupovi, že dokončila úkol předešlého týdne, 3. ledna
1944, zvláště když věděla, že to byla Boží vůle odhalit mu to tajemství, a jí trvalo
takřka tři měsíce jej splnit.
Dále, protože Luciin biskup jí řekl, aby napsala
tajemství buď do „zápisníku“, v němž uchovávala svůj duchovní deník, nebo
na „list papíru“, který měl být zapečetěn v obálce (4), ukazuje Luciino
tvrzení, že „zapečetěný“ text je v „zápisníku“ to, že využila obě možnosti.
Neexistoval by žádný důvod, aby Lucie odkazovala na „zápisník“ (možnost 1) i na
„zapečetěný“ text v „obálce“ (možnost 2) jako na jeden dokument.
Navíc tento záznam obsahuje udivující novou
informaci o tom, co musí být „smyslem onoho vidění“, ale co není obsaženo ve
vidění samotném. Poté, co Naše Paní dala Lucii povolení zapsat vidění, Lucie
říká:
„Pocítila jsem, že je můj
duch zaplaven tajemným světlem, kterým je Bůh a v Něm jsem viděla a
slyšela: hrot kopí jako plamen, který je nestranný, se dotkne zemské osy a ta
se chvěje: hory, velkoměsta, města a vesnice jsou pohřbeny se svými obyvateli.
Moře, řeky, oblaka vystupují ze svých hranic a zaplavují a berou s sebou
ve víru domy a lidi v množství, které se nedá spočítat. To je očista světa
od hříchu, v němž je pohroužen. Nenávist, ctižádost vyvolají ničivou
válku. Poté, co jsem ucítila své zběsile bušící srdce, řekl hebký hlas
v mém duchu: ‘V čase jedna víra, jeden křest, jedna Církev, svatá,
všeobecná, apoštolská. Na věčnosti nebe!‘ Toto slovo ‘nebe‘ naplnilo mé srdce
pokojem a štěstím tak, že skoro aniž bych si toho byla vědoma, opakovala jsem
si po dlouhou dobu dál pro sebe: nebe, nebe.“
V této vnitřní promluvě Lucie popisuje
materiální tresty, které zjevně nejsou částí vidění „biskupa v bílém“.
Zatímco text vidění vydaný Vatikánem odhaluje anděla s planoucím mečem a
zář Naší Paní, která uhasíná jeho plameny předtím, než dopadnou na zem, toto
zjevné vysvětlení vidění odhaluje Boží trest, který již Naše Paní nemohla déle
zadržet (a který tvoří spojitost mezi těmito dvěma texty). Zatímco vidění také
odhaluje „polorozbořené“ město, neříká nic o rozsáhlém planetárním požáru,
který zabíjí nespočet lidí tím, že srovnává se zemí celá města skrze silná
zemětřesení a záplavy (asi ústící ve „vyhlazení různých národů“ prorokované
Naší Paní ve druhé části tajemství).
Zarážející prohlášení papeže Jana Pavla II. ke
skupině německých katolíků ve Fuldě v Německu v listopadu 1980 také
tuto novou informaci spojují se skrytým textem. Když byl dotazován, proč ještě
nebylo třetí tajemství odhaleno, odpověděl: „Každému křesťanovi by mělo stačit
vědět toto: Existuje-li poselství, v němž se píše, že oceány zaplaví celé oblasti
Země, že lidé z minuty na minutu zahynou po milionech, pak opravdu
zveřejnění takového poselství již není něčím až tak žádaným.“ (6) Jan Pavel II.
tedy říká, že třetí tajemství odkrývá záplavy, které vyhladí rozsáhlé oblasti
Země, což je přesně to, co Lucie popisuje v tomto nově zveřejněném
záznamu, a co se neodkrývá ve vidění zveřejněném Vatikánem v červnu 2000.
Tato prohlášení pronesená Janem Pavlem II.
v roce 1980 také potvrzuje veřejná zpráva papežova mluvčího Joaquina
Navarro-Vallse, který řekl, že papež četl třetí tajemství v roce 1978,
během několika dní, kdy byl zvolen papežem (7) (což je důvod proč papež věděl o
těchto povodňových trestech v roce 1980), zatímco Bertone ve vatikánském
dokumentu z roku 2000 říká, že papež četl tajemství poprvé až 18. července
1981 (což je dalším důkazem [existence] dvou textů). Také si vzpomínáme na
proroctví Naší Paní z Akity, kde oheň „vyhladí velkou část lidstva“. Podle
kardinála Ratzingera, protože Fatima a Akita jsou “v podstatě totožné“ (8),
znamená to, že skrytý text tajemství odhaluje globální katastrofu nezměrných
rozměrů, kdy miliony zemřou z minuty na minutu kvůli Božímu zásahu ohněm a
vodou.
Nakonec si všimněte, že Luciina promluva končí,
když hebký hlas říká: „V čase jedna víra, jeden křest, jedna
Církev, svatá, všeobecná, apoštolská. Na věčnosti nebe!“ To odhaluje spojitost
mezi Božím trestem a vírou
Církve, která nějak bude „uchována v Portugalsku“, ale ne jinde, dokud „v
čase“ nebude obnovena se zasvěcením Ruska a vítězstvím Neposkvrněného Srdce.
Také to váže spásu na Církev bojující (v čase, Církev; na věčnosti, nebe)
a přináší na mysl neomylné dogma „mimo
Církev není spásy“, jež je během koncilní apostaze zatemněno, dokud nebude
obnoveno během vítězství Panny Marie. Tato obnova víry (která není ničím méně
než návratem ke katolické Tradici) nastane po „očištění světa od hříchu,
v němž je pohroužen,“ který je „herezí, bezbožností a nečistotou“ moderní
Církve (Quito), jež byla „infitrována Ďáblem“ (Akita) a „ztratila Víru“ (La
Salette).
Poté, co se fatimský badatel Solideo Paolini, který v roce 2006 získal
svědectví od arcibiskupa Capovilly, že existují dva texty třetího tajemství,
dozvěděl o těchto zjeveních, dvakrát napsal do kláštera v Coimbře (což je
potvrzeno stvrzenkou k jeho dopisům, poslední s datem 6. června 2014).
Paolini žádal o možnost konzultovat tyto nepublikované materiály a ptal se, zda
existuje „něco víc“ k třetímu tajemství, tj. „nepublikovaný záznam“.
Sestry mohly snadno odpovědět „ne“, ale neodpověděly vůbec, což, jak Socci
správně dovozuje, znamená, že „odpověď byla ano“.
Poznámky:
1) Viz http://www.antoniosocci.com/2014/08/novita-apocalittiche-da-fatima-lultimo-mistero-il-silenzio-delle-suore-ma-chi-tace/
a souhrn téhož od Chrise Ferrary na http://www.fatimaperspectives.com/ts/perspective679.asp
(datováno 27. srpna 2014).
2) O
Milagre do Sol e o Segredo de Fatima, str. 121 a Sintese critica de
Fatima, str. 153, citováno v The
Whole Truth About Fatima, sv. III, str. 47-48.
3) The
Whole Truth About Fatima,
sv. III, str. 46-47
4) Zpráva P. Alonsa v The Whole Truth About Fatima, sv. III, str. 44.
5) Totéž jako v poznámce 1.
6) Stimme
des Glaubens,
říjen 1981; http://www2.fatima.org/thirdsecret/fulda.asp
7) Bill Broadway a Sarah Delancy, „3rd Secret Spurs
More Questions: Fatima Interpretation Departs From Vision,“ The Washington Post, 1. července 2000.
8) Ratzinger toto v roce 1998 řekl Howardu Dee,
bývalému filipínskému velvyslanci ve Vatikánu. Zprávu přinesl Catholic World News, 11. října 2001.
Zdroj: John
Salza Apologetics
Překlad: D. Grof
