Svíce
života (2015)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 13. prosince 2015
***
Lidé Starého zákona
museli po spáchání prvního hříchu v ráji čekat čtyři tisíce let na příchod
našeho Spasitele slíbeného Hospodinem.
Svět byl tehdy jako
adventní věnec, na němž bylo uhašeno každé světlo. Hospodin znovu zapálil
svíci, když předpověděl Jeho příchod pro vykoupení lidstva.
Bezprostředně po pádu
Adama a Evy řekl Satanovi:
„Mezi tebe a ženu
položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty
jemu patu.“ (Genesis 3:15)
1900 let před narozením
Krista vidíme hořet další svíci, když patriarcha Jákob žehná svým synům slovy:
„Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud
nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.“
(Genesis 49:10)
Třetí adventní svíce je
zapálena prorokem Danielem v roce 600 před Kristem. Daniel prorokoval, že
od znovuvybudování Jeruzaléma po vyhnanství do smrti Mesiáše to zabere 69 a půl
týdnů let.
69,5 x 7 = 486 let.
Mesiáš měl být zabit Svým vlastním národem.
Město bylo
znovuvybudováno v roce 453 před Kristem za perského krále Artaxerxese.
(Daniel 9:24)
Jestliže od roku 453
před Kristem přidáte dalších 486 let, dojdete k roku 33 po Kristu.
A s příchodem a
zvěstováním posledního proroka Starého zákona, sv. Jana Křtitele, se symbolický
adventní věnec na zemi jasně rozsvítil. Zvěstoval: „Ejhle, Beránek Boží, který
snímá hříchy světa!“ (Jan 1:29)
Byla to doba tvrdého
pokání pro vyvolený lid, na nějž svatý Jan odkazuje slovem a faktem: „Připravte
cestu Páně, urovnejte mu stezky!“ (Marek 1:3)
Pro každou ze čtyř
adventních nedělí zapalujeme náležitou svíci na adventním věnci, dokud nakonec
neslavíme svátek příchodu našeho Spasitele.
Také se chystáme půstem
a dobrou svatou zpovědí, abychom přijali Spasitele s čistým srdcem.
Malé děti, které ještě
nemohou jít ke svaté zpovědi, zpytují své svědomí spolu se svatým Mikulášem. To
je nádherný a důležitý křesťanský zvyk!
Proto jsou na adventním
věnci čtyři svíce (symbolizující čtyři týdny) a fialová stuha (fialová, barva
pokání).
Také v průběhu
svého života zapalujeme čtyři svíce, dokud nás Spasitel nepovolá ke svému
osobnímu soudu:
Křestní svíci, svíci u
prvního Svatého přijímání, svatební svíci nebo svíci při kněžském svěcení a
svíci při posledním pomazání. A i věnec našeho života je ovinut fialovou
stuhou, stuhou pokání.
Zamysleme se krátce nad
těmito čtyřmi svícemi pro různá místa na našem věnci života:
- Křestní svíce
Když nás naši rodiče
vzali ke svatému křtu, byla zapálena naše první svíce:
„Přijmi hořící svíci a bez úhony opatruj křest svůj. Zachovávej Boží
přikázání, abys, až Pán přijde ke svatbě, mohl jemu vstříc jíti, spolu se všemi
svatými ve dvoru nebeském, a měl život věčný, a živ byl na věky věkův,“ řekl
kněz, když nám dal křestní svíci.
Křestní svíci zažehl o
velikonoční svíci, která je symbolem Krista vzkříšeného. Ve chvíli našeho křtu
jsme duchovně vzkříšeni s Ježíšem Kristem. Dědičný hřích – a jsou-li
křtěni dospělí, tak i jejich osobní hříchy – jsou odpuštěny, takže máme opravdu
čisté srdce.
Toto přijaté světlo
milosti máme zachovávat a nést do temnoty světa, To je náš úkol v životě.
„Vy jste světlo světa.
Tak sviť světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho
Otce, jenž je v nebesích,“ řekl náš Spasitel (Matouš 5:14+16)
Ale kolik lidí již
nezapálí tuto svíci, protože nejsou přivedeni ke křtitelnici? Kolik křestních
svící zhaslo, bylo uhašeno?
Jak mnoho lidí opět
ztratilo milost křtu skrze smrtelný hřích?
Pokud jsme tak učinili,
měli bychom opět zažehnout křestní svíci. Měli bychom obnovit své křestní
sliby.
Náš Pán nám ukázal, jak
můžeme opět zažehnout křestní svíci.
Večer po Svém Vzkříšení
se zjevil apoštolům a ustanovil svátost svaté zpovědi.
Můžeme opět zažehnout
křestní svíci upřímnou svatou zpovědí.
- Svíce prvního Svatého přijímání
Mnozí z nás již
zažehli druhou svíci na adventním věnci života – v den svého prvního
Svatého přijímání. Ježíš Kristus přišel blíž k nám skrze Svátost oltářní.
Jak jsme se chystali na tento velký den, viďte! S mnoha oběťmi a
modlitbami jsme připravovali své srdce, abychom přijali Svaté přijímání. Ale
později, mezitím, se přijímání Svatého přijímání často stalo zvykem. Postrádáme
touhu! Postrádáme lásku a radost oběti! Někdy se dokonce zdá, že Náš Pán má
v našem denním rozvrhu jen malé místo. Ano, čtvrt hodiny, ale ne víc. Jak
často s Ním nakládáme jako s nevítaným hostem. Jako s člověkem,
který je dodatečnou zátěží. Za těchto okolností jistě nemůžeme mluvit o
radosti!
Asi bychom měli učinit
pevné předsevzetí, že budeme během adventu pozorněji pečovat o tuto svíci.
Připravme se lépe na
přijímání Svatého přijímání. Nezapomeňme na díkůvzdání. Jsou to nejcennější
chvíle v našem každodenním životě. Jestliže nemáme čas, abychom činili
díkůvzdání bezprostředně po Svatém přijímání, měli bychom jej učinit později
doma.
- Svatební svíce nebo svíce při kněžském svěcení
V průběhu našeho
života se věnec stává čím dál jasnějším.
Na našem věnci života
je zažehnuta třetí svíce skrze naší svatbu nebo naše kněžské svěcení.
Možná jste již viděli
tuto svíci, která se drží vedle nevěsty a ženicha na jejich svatbě nebo při
svěceních, když mají být jáhni svěceni na kněze, a každý drží svíci.
Opět si musíme
uvědomit, že tyto svíce často již nejsou rozžehnuty. Nyní páry dávají přednost
životu v konkubinátu. Oni žijí jako by byli sezdaní, ale bez milostí
manželského stavu.
Mnozí lidé, kteří mají
být formováni na kněze, nemají nutné povolání, jež kněžství vyžaduje. A proto
nemáme dostatek svěcení.
A i v těch
případech, kdy tyto svíce ještě hoří, jsou příliš často sprovozeny ze světa po
přijetí svátosti. Sezdaní lidé se rozvodem nebo bez něj oddělí.
Kněží se vzdávají svého
úřadu. Nemodlí se breviář. Možná žijí se ženou.
Samozřejmě jsou
vyžadovány velké oběti v obou životních stavech. Čím se však lidé více
obětují, tím jasněji svítí jejich světlo na adventním věnci života. Čím více je
svíce spotřebována, tím jasnější je její světlo.
Období adventu, velká
doba milosti, nám pomáhá zažehnout nebo znovu zažehnout třetí svíci. Chceme
nebo potřebujeme obnovit své křestní sliby.
- Svíce při posledním pomazání, když jsme povoláni z tohoto světa
Jsme osamělí, když
zapalujeme tuto čtvrtou svíci.
Tato svíce však bude na
věnci velmi jasná, až Pán přijde, aby nás povolal. Tato čtvrtá svíce také
vyžaduje oběti, velké oběti! Ano – musíme mít velkou touhu zažehnout také tuto
svíci.
Naše smrt bude naší
poslední obětí. Je to oběť, které nemůžeme utéct. Během svého života můžeme
uniknout takřka každé oběti, ale nikoliv této. My všichni se musíme podrobit
Bohu a to Adam a Eva nechtěli učinit. Proto přišla na svět smrt. Náš Hospodin
jim nařídil: „Z každého stromu v ráji můžete jíst. Ze stromu poznání
dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš
smrti.“ (Genesis 2:17)
Jestliže přijmeme ten
druh smrti, který je v souladu s vůli Našeho Pána, učiníme velké
pokání za všechny naše hříchy.
Z tohoto důvodu
bychom měli říkat následující modlitbu svatého Pia X. skrze níž můžeme získat
plnomocné odpustky:
„I nyní ochotně
přijímám smrt v souladu s vůlí Našeho Pána se všemi jejími úzkostmi a
utrpeními.“
Skrze poslední pomazání
nám Náš Pán pomůže a posilní nás obětovat vše a umřít svatou a křesťanskou
smrtí. My chceme a potřebujeme zažehnout tuto svíci.
Bohužel však tato svíce
dnes chybí. Lidé nechtějí zapalovat tuto svíci, nechtějí činit tuto oběť. Lidé
chtějí umřít s tím, co považují za „důstojnost“. Hovoří o „lidské
důstojnosti“. A aby dosáhli této smrti s „důstojností“, požadují smrtící
injekci nebo smrtící nápoj.
Ale jen když se
podíváme na Kříž našeho Spasitele, uvidíme, že nechce, abychom umřeli
s touto prázdnou „lidskou důstojností“. Chce, abychom umřeli křesťanskou
smrtí.
Nebudete tomu věřit,
ale to, co vám řeknu, je pravda: Ve Švýcarsku existují dvě společnosti, jedná
s názvem Dignitas a druhá
s názvem Exit. Když požádáte o
jejich služby, dají vám jemný nápoj, aby vám pomohl umřít příjemnou smrtí.
Mimochodem, společnost s názvem Exit
byla založena bývalým katolickým knězem.
Drazí věřící!
Advent by měl být časem
přípravy na příchod našeho Spasitele o Vánocích, ale také by měl být přípravou
na příchod našeho Spasitele v den našeho osobního soudu.
My chceme a potřebujeme
vykonat nutné oběti. My chceme zažehnout svíce na adventním věnci svého života:
Křestní svíci, svíci
při prvním Svatém přijímání, svatební svíci či svíci při kněžském svěcení a i
svíci při posledním pomazání. Amen.
Překlad: D. Grof
