Bergoglio: Rozklad tradičních je to nejmenší z jeho programu (2013)
P. Anthony Cekada
23. října 2013
Poznámka překladatele: Tento článek před dvěma lety publikoval sedesvakantistický kněz P.
Anthony Cekada. Ačkoliv Františka nepovažuje za platného papeže, stojí za to
přečíst si jeho krátkou prognózu vývoje tohoto pontifikátu a porovnat jí
s tím, nakolik se po dvou letech naplňuje.
***
Během posledních několika dnů byla internetová fóra
tradičních katolíků plná dvou úderů, které „papež František“ (Bergoglio)
podniknul proti tradicionalistům.
První byl během jeho proslovu z 28. července
[2013] v Riu před koordinačním výborem CELAM, nadregionální biskupské
konferenci pro Jižní Ameriku a Karibik, před nímž o tradicionalistech mluvil
jako o „pelagiánech“ (což je výraz pro heretiky ze 4. století), kteří usilují o
to vyřešit problémy v Církvi „skrze obnovu staromódních způsobů a forem,
které již dokonce ani na kulturní úrovni nejsou smyslupné. ... Usilují o
„obnovu“ ztracené minulosti.“
Druhý úder přišel ve formě vatikánského výnosu
ohledně františkánských mnichů Neposkvrněné, oficiálně schválené skupiny, která
využívala výhod Motu Propria Benedikta XVI. z roku 2007, jež umožňovalo
široké užití jedné formy tradiční latinské mše. Kněží z této skupiny
celebrovali Novus Ordo i předkoncilní mši, drtivá většina však užívala druhou
zmíněnou. Vatikán nařídil, že od nynějška se musí užívat Novus Ordo a že pro
užití starého misálu bude vyžadováno zvláštní povolení. Výnos výslovně
říkal, že jeho opatření byla osobně schválena „Svatým otcem Františkem“
samotným.
Tyto zásahy však, ačkoliv jsou dramatické,
odvedly pozornost tradicionalistů od jiných, stejně děsivých věcí, za něž byl
ve stejnou dobu Bergoglio zodpovědný.
1. Svátosti pro rozvedené a znovusezdané. Při své tiskové konferenci při letu zpět do Říma František naznačil
možnost odložení katolické nauky a praxe ohledně svátostí pro
rozvedené/znovusezdané (tj. cizoložníky):
„Časy se změnily a Církev čelí mnoha problémům,..
Myslím si, že nastal čas pro slitování, jak předvídal Jan Pavel II., když
zavedl svátek Božího milosrdenství. Rozvedení lidé mohou přijímat Sv.
přijímání, to jest ti, kteří se rozvedli a znovusezdali, a nyní nemohou. Zde
musím dodat, že pravoslavní následují teologii ekonomiky a dovolují druhá
manželství. Až se na počátku října [2013] sejde komise osmi kardinálů, budeme
diskutovat, jak postupovat. Církev se velmi pečlivě dívá na pastorační
iniciativy týkající se manželství. Můj předchůdce v Buenos Aires, kardinál
Quarracino, vždy říkával: „Považuji polovinu dnešních manželství za neplatná,
protože lidé se berou, aniž by si uvědomovali, že to znamená navždy. Dělají to
ze společenských ohledů atd. ...“ Na problém neplatnosti se také musíme
dobře podívat.“
Všimněte si posledního bodu. To je náznak, že
Bergoglio a spol. se pokusí vyhnout tradičnímu katolickému učení tím, že
vymyslí široký nový důvod pro prohlášení manželství za neplatná – „lidé si dnes
neuvědomují, že je to navždy“.
2. Chvála charizmatiků. „Pak
jsem je lépe poznal a získali si mě. Viděl jsem práci, kterou vykonali, a
sloužil jsem pro ně každý rok mši v Buenos Aires. Myslím si, že jsou tato
hnutí nezbytná; jsou darem Ducha Svatého. Církev je svobodná; Duch Svatý činí,
co chce.“
Toto je otevřené povolení dovolující těmto
bláznivým krypto-protestantským skupinám nejen, aby se šířily a nadále
fungovaly, ale také aby tak činily bez dozoru hierarchie. Hej, to je Duch
Svatý.
3. Odložení titulu „papeže“. Bergoglio již odložil titul „papež“, když podepisuje dokumenty (včetně
své první encykliky), vykázal tradiční papežské tituly z hlavní stránky
Vatikánské ročenky (Annuario Pontificio) a opakovaně o sobě mluvil na
veřejnosti jako o „římském biskupovi“.
Proč to učinil?
Na své tiskové konferenci v letadle na cestě zpět z Ria řekl:
„Kladení důrazu na titul číslo jedna, to jest „římský biskup“, napomáhá
ekumenismu.“ – To se vsaďte, že napomáhá!
4. Zničení papežské autority skrze „synodalitu“. Předpovídám, že toto je skutečně oblast, která
by se měla sledovat. Bergoglio již naznačil, že má agendu pro instituci
papežství a řízení Církve, která je prostě revoluční. Jeho proslov v CELAM
osvětlil zásady pro restrukturalizaci Církve (přinejmenším v Jižní
Americe) v linii teologie osvobození z 60. let 20. stol. a iniciativy
základních komunit. Byl plný levičáckých klišé o dobrých pastýřích
„následujících své stádo“, jež je vedeno Duchem Svatým, o diskutování atd. atd.
Při své tiskové konferenci v letadle na cestě zpět do Říma se Bergoglia
zeptali na komisi kardinálů, kterou dříve jmenoval. „Étosem práce, jíž koná
komise osmi kardinálů – přičemž bylo důležité, že přišli z vnějšku
[vatikánských struktur] – je rozvíjet vztah mezi synodalitou a primátem.“
Z těchto dvou komentářů se zdá, že František
zamýšlí zahájit radikální reorganizaci církevních institucí a celého
rozhodovacího procesu v Církvi.
Řeč o „synodalitě“ by měla být zvláště děsivá. Myslím si, že to věští „synody“ biskupů (ne-li
kléru a laiků) na mezinárodní a národní úrovni, jimž bude dána skutečná
legislativní autorita. František již chválil pravoslavné schizmatiky za
toto uspořádání a několikrát činil narážku na důležitost „synodality“ jako na
způsob zavádění učení Druhého vatikánského koncilu o kolegialitě.
Pak teprve opravdu začne pro modernisty zábava.
(Demokratické synody jsou hlasem Ducha Svatého! My jsme Církev. Hlas Božího
lidu musí být slyšen!) S tím nemohli uspět v 60. a 70. letech 20.
století, vypadá to však, že Bergoglio jim dá další šanci.
Až se tohle všechno rozjede, bude Bergogliovo
opovržení starou mší vypadat jen jako vedlejší záležitost.
Zdroj: Quidlibet
Překlad: D. Grof
