Komentář Eleison CDXXXII – Biskupská synoda (2015)
(432)
24. října
2015
BISKUPSKÁ SYNODA
Když se
třítýdenní schůze katolických biskupů z celého světa 4. října v Římě
zahajovala, aby prodiskutovala otázky ohledně rodiny, mnozí katolíci se
obávali, že podkope neměnnou mravní nauku Církve, zvláště proto, že je papež
František tak odhodlaný přiblížit se nemravnému modernímu člověku. Tradičně
smýšlející katolíci však byli povzbuzení tím, že se objevil velký odpor ze
strany mnoha prelátů Novocírkve před i během synody vůči jakémukoliv takovému
podkopání. Výsledky synody budou známy teprve zítra, jisté věci jsou však
jasné, ať již budou tyto výsledky jakékoliv.
Za prvé ať
nikdo neříká, že v mainstreamové katolické Církvi již nezbylo nic
katolického. Konciliarismus mohl docela
dobře infikovat víru a mravy mnoha, dokonce i většiny jejích prelátů, ale
tvrdit, že všichni z nich jsou naprosto zkažení, je velké bezpráví a
přílišné zjednodušení. Velký počet
z nich zjevně dělá, co může, aby hájili Boží mravní zákon.
Za druhé,
tito (v tomto ohledu) dobří muži však bojují ze slabé pozice, protože dogma je
základem morálky a Novocírkev s Druhým vatikánským koncilem dogma
opustila. Dogma zakládá mravy, protože například, jestliže Bůh, nebe a peklo
neexistují (dogma), proč bych pak měl být poslušen Desatera (mravy)? A Druhý
vatikánský koncil svou Deklarací o náboženské svobodě zničil dogma protože,
jestliže, jak učil, musí stát uznávat právo všech svých občanů praktikovat
veřejně náboženství dle své volby, pak Ježíš Kristus nemůže být Bohem, protože
pokud je, pak stát pocházející od Boha stejně jako všichni lidé, kteří jej
tvoří, pocházejí od Boha, nemůže zaručovat žádné takové právo pro náboženství,
která popírají, že je Bohem, a zaručovat takové právo pro něj znamená nepřímo popírat,
že Ježíš je Bůh. Proto padesát let před synodou Druhý vatikánský koncil
podkopal předem všechny pozdější obhájce křesťanských mravů, jakkoliv slušní
mohou jako lidé být, pokud nezavrhnou Druhý vatikánský koncil.
Proto, za
třetí, jak John Vennari argumentuje (člověk nemusí souhlasit se vším, co říká),
klíčovou lstí těch na synodě, kteří usilují o změnu katolických mravů, je
„obrácení k člověku“, které leží pod povrchem všeho z Druhého vatikánského
koncilu. Zde je ta lest: „Boží Církev je pro člověka. Pravda, Bůh se nemůže
změnit, ale jeho Zákon musí pasovat člověku a včerejší Zákon již nepasuje
dnešnímu člověku. Proto se Zákon musí přizpůsobit moderní době.“ Katolická
Církev však byla vyzdvižena Kristovou krví, aby nestahovala Boha dolů
k člověku, ale aby pozvedávala člověka k Bohu a aby mu skrze Krista
poskytovala prostředky, aby byl takto pozdvižen.
A za čtvrté,
jak říká Michael Voris (člověk nemusí souhlasit se vším, co říká), synoda je
plná „biskupského blábolení“. Je to proto, že mnozí novobiskupové nikdy nebyli
patřičně vzděláni v katolické nauce, ve skutečnosti se možná docela dobře
naučili, že neexistuje nic, jako je neměnná pravda. Díky Druhému vatikánskému
koncilu je jejich myšlení zmítáno mezi mravy a antimravy všech náboženství
světa. Nemůže být žádný div, je-li jejich myšlení zmítáno a pusa jim volně
povídá.
A za páté,
jak říká ctihodný kolega z Bratrstva sv. Pia X. (dříve byl v těchto
„Komentářích“ kritizován), i kdyby se měla synoda uzavřít zítra se zcela
katolickými závěry, stejně byl Boží mravní zákon podkopán pouhou skutečností,
že byl v zásadních bodech oficiálně a veřejně po dlouhou dobu
zpochybňován. Navíc se zdá tato synoda jistě zakládat i pravé závěry nikoliv na
objektivní pravdě, ale na hlasování biskupů, aby se liberálové mohli vrátit
příští nebo přespříští rok pro hlasování, které půjde jedno po druhém, dokud
nakonec nedosáhnou, co chtějí. Hra na hlasování patří jim.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
