Exkluzivní rozhovor Msgr. Williamsona pro Non Possumus (2014)

Exkluzivní rozhovor Msgr. Williamsona pro Non Possumus (2014)

7. listopadu 2014

Poznámka překladatele: Při porovnání španělské a anglické verze rozhovoru byly identifikovány některé drobné odlišnosti, které by nicméně neměly mít zásadní vliv na celkový smysl a vyznění tohoto rozhovoru.

Uběhly dva roky od Vašeho vyloučení z Bratrstva, jak se Vám daří?

Převážně dobře, byl jsem osvobozen od jedu, který otravuje celé Bratrstvo pod tímto vedením, jež chce dosáhnout dohodu za každou cenu tím, že se podrobí římským apostatům, takže jsem se osvobodil nebo mě osvobodil biskup Fellay mým vyloučením z Bratrstva. Věřím, že to byla věc Prozřetelnosti. Mám se dobře; jsem jen trochu zklamaný kvůli relativní neakčnosti na straně mnoha dobrých kněží Bratrstva a také laiků. Zklamání je však menší pokud jde o laiky než o kněze.

Lidsky řečeno chápu velmi dobře, že kněží upřednostňují zůstat v Bratrstvu. Lidsky je to pochopitelné, ale z pohledu Víry je to ostuda, že nevidí nezbytnost Víry a potřebu chránit se před tímto všeobecným jedem, který teď v Bratrstvu je. Je strašné, že to kněží nevidí, protože pokud nebudou jednat, postupně padnou. Slyším například, že v Chicagu v Illinois, kde je biskup Tissier relativně uvězněn, ne zcela, ale vskutku relativně uvězněn, jeho postoj slábne. Jinak řečeno, on je velmi dobrý člověk, dobrý biskup s dobrou naukou, pokud však trvá na setrvání v Bratrstvu a na tom, že bude loajálním podřízeným biskupa Fellayho, bude stále více otrávený. To pozorují ti, kteří jsou mu nablízku.

Měla generální kapitula v roce 2012 velký vliv na úpadek Bratrstva?

Krátce po generální kapitule z roku 2012 hovořil P. Chazal s biskupem Tissierem a biskup Tissier komentoval generální kapitulu tak, že byla pohromou. Když to P. Chazal zveřejnil, biskup to musel popřít kvůli tlaku ze strany vedení. V každém případě je pravda, že generální kapitula z roku 2012 byla pohromou. Důvodem je to, že při vstupu na tuto kapitulu existovalo několik kněží a biskupů, kteří byli rozhodnutí vzdorovat této zradě biskupa Felayho, P. Nélyho, P. Pflugera, P. Loranse, P. Du Chalarda a celého vedení. Byli rozhodnutí vzdorovat, ale při odchodu z té samé kapituly uspěl biskup Fellay v jejich otrávení a když odcházeli, ztratili svou prozíravost, svou odvahu, svou vůli vzdorovat. Neuvěřitelné. Tato kapitula byla mistrovským očarováním ze strany biskupa Fellayho. On je mistrem zmatení; má neuvěřitelnou schopnost zmást jejich myšlení a přimět je následovat jeho mylný kurz. Dokonce bych řekl, že je to démonické. Nevěřím, že je vědomým agentem ďábla, ale spíše nevědomým agentem; mně se to zdá zjevné kvůli jeho ovoci. Jeho ovocem je zničení díla arcibiskupa Lefebvra. Nicméně, musí se říci, že není sám; má spolupracovníky, kteří společně tvoří vedení, které ovládá a překrucuje celé dílo arcibiskupa Lefebvra. To je neuvěřitelné.

A formování seminaristů je také klíčovým faktorem úspěchu vedení, že?

Po svěceních v roce 1988 a před tím než arcibiskup Lefebvre v roce 1991 zemřel, četl knihu P. Emmanuela Barbiera, velmi dobrou antiliberální knihu, která zkoumá historii celého boje mezi liberály a antiliberály od 19. století. Poté, co ji přečetl, řekl arcibiskup Lefebvre: (Mám dva zdroje a vím, tedy že to řekl) „Kdybych býval četl tuto knihu předtím, formoval bych své seminaristy jinak.“ A je to velmi možné, protože také při exerciciích během posledních dvou let svého života řekl, že poté, co přečetl knihu P. Barbiera, pochopil, že boj mezi liberály a antiliberály z 19. století, je přesně tentýž boj Ecônu proti Římu. Jinak řečeno, dobrých antiliberálních papežů z 19. století, například Blahoslaveného Pia IX., který bojoval proti destruktivním liberálům téhož století. Je to tentýž boj, jenže v tamtom století byli dobří hoši u moci a zlí hoši byli vyhozeni. Ve 20. století, po Druhém vatikánském koncilu, jsou ve vedení zlí hoši a dobří hoši jsou vyhozeni. Proto je velmi pravděpodobné, že možná řekl, že by své seminaristy formoval lépe, nebo jinak řečeno, jako silnější antiliberály s větší znalostí revoluce, aby byli schopní pochopit ji a aby byli schopní ji vzdorovat. Arcibiskup Lefebvre vždy trval na svatosti kněze, což je vynikající, neoddiskutovatelné, ale je to formace velmi podobná formaci seminaristů z 30. nebo 50. let 20. století, jinak řečeno, klasické formace, která je již dlouho překonaná kvůli zlu Druhého vatikánského koncilu. To vše naznačuje, že možná arcibiskup Lefebvre neučinil dost preventivních opatření; nepochopil hned od počátku podstatné zlo koncilu. Nevím. Ke konci svého života arcibiskup Lefebvre kromě jiného řekl, že když čtete dokumenty Druhého vatikánského koncilu, tím více si uvědomíte, že mají co do činění s hlubokým zvrácením myšlení. Nemají co do činění s částečnými omyly jako jsou náboženská svoboda, ekumenismus atd., ačkoliv jsou tyto omyly ohromné; mají co do činění s něčím hlubším a obecnějším: s úplným zvrácením myšlení. Je to velmi zajímavý a velmi příhodný citát pro poslední dny života arcibiskupa a já věřím, že blízko konci svého života, když vykonal svěcení v roce 1988 – což byl zcela oprávněný čin – pochopil, že jsou nezbytné hlubší činy v myšlení, v duchu, v náboženství, proti tomuto velmi hlubokému zlu, kterým je liberální zvrácení, jež je díky modernímu světu v myšlení stále silnější.

Také navíc ke konci svého života znovu potvrdil, že by neměli navazovat kontakt s Římem, dokud se neobrátí...

Ano, nanejvýš jasně, a my máme tento jeho velmi důležitý citát, který říká, že to bude on, kdo stanoví podmínky a jeho podmínkou je, aby přijali Pascendi , Quanta Cura, Syllabus  a velké antiliberální dokumenty papežů 19. století a papežů první poloviny 20. století. Arcibiskup si uvědomil, že neexistuje jiný způsob, jak hovořit s Římany. Jestliže ti, kteří diskutují, nesdílí žádné [stejné] základy nebo zásady, je diskuze nemožná. A to je vlastně tento případ a ubohý biskup Fellay nemá nejmenší potuchy o tom zlu, se kterým je konfrontován, když je v Římě. Je to tak naivní. On je slepý. Je naprosto neznalý toho problému. A tak hledá řešení jako je dohoda s Římem, která je z pohledu Víry zcela mylná. On nic nevidí; je slepý. A neuspokojivou věcí je, že může existovat mnoho kněží Bratrstva, kteří to nevidí, nebo když to vidí, nekonají proti tomu. Problém totiž už nemůže být vážnější, než je. Je to naprosté zvrácení moderního člověka, důkladné zvrácení. Mohou být upřímní, ale právě tato upřímnost je dokonale slučitelná s tímto zvrácením myšlení. Subjektivní dobrota nemění objektivní zlo, že jsme v omylu, že jsme mimo realitu, a tito Římané a skoro celý moderní svět jsou ve světě snu. Věřím, že jen Boží trest bude schopen napravit nebo ukončit tuto iluzi. Lidstvo dává přednost lžím lidí před Pravdou Boží. Jen Bůh to může změnit.

A biskup Fellay tvrdil, že už nebudou žádné rozhovory s Římem, zatímco Monsignor Pozzo říká, že nebyly nikdy přerušeny.

Jistě, a je to proto, že biskup Fellay je v iluzi, nebo bychom striktně řečeno mohli říci, že lže. Uvědomuje si závažnost týkající se toho, o čem lže? Neustále lže. Je to neuvěřitelné, naprosto neuvěřitelné. On je však moderním člověkem a u moderního člověka nedostatek reality ospravedlňuje vše. Může se říci cokoliv a je to ospravedlněno, pokud to je v souladu s tímto nedostatkem reality. Je to nepředstavitelný způsob myšlení, je to však způsob myšlení, který existuje v uvažování vedení. Vedení je objektivně vzato duševně choré. Subjektivně vzato zde může být dobrá vůle, těžko se tomu však věří, protože Bůh neustále dává milosti, aby oni vyšli z tohoto světa iluze a vrátili se k realitě a Jeho Pravdě, aby mohli vést duše do skutečného nebe a vyhnuli se skutečnému peklu. Oni však tuto Boží pomoc odmítají, protože nejednají v souladu s Boží realitou. Nadále jednají v souladu se světem iluze, lží ... je to neuvěřitelné.

Co si myslíte o „uznání tolerance“ nebo o „přijímání nás, jací jsme“?

Je to past. Protože Římané ze sebe učinili agenty ďábla a biskup Fellay nám například ve své odpovědi třem biskupům v dubnu 2012 řekl, že: „nejste realisté, postrádáte nadpřirozeného ducha, je možné obrátit Řím, není to nemožné“. Můj drahý příteli, je to nemožné! P. Vallet řekl: „Liberál se neobrací.“ Neobrátí se, dokud to nebude výjimečná Boží milost! Liberalismus je systém myšlení a způsob života v jejich pravdě dle onoho světa iluze, do nějž se člověk uzavírá a nemůže se z něj dostat ven, protože je příliš krásné a příjemné být v této iluzi. Je takřka nemožné z něj vyjít. Nu, takřka celý svět je liberální a být liberální znamená zůstat s přáteli. Pokud jsem antiliberální, jsem v ústraní, v potížích, v opozici, ve sporu. Kvůli tomu takřka všichni kněží Bratrstva zjevně následují iluzi biskupa Fellayho, protože je to pohodlnější. Jednat s Římany, jací jsou, je nemožné; je nemožné smířit Satana a Krista. To je směšné. Zde leží jádro problému světa iluze biskupa Fellayho: Smíříme Satana a Krista. To je nemožné. Jsou nesmiřitelní. Nechápu důvod, proč je slepý nebo proč to nechce vidět.

Kardinál Ouellet řekl, že je potřeba přemýšlet o Bratrstvu z ekumenického hlediska.

To je pravda! Je to ekumenické. Římané nemohou přijmout arcibiskupovo Bratrstvo, protože to je pravý katolicismus. Je to Boží pravda; ta Pravda, jíž arcibiskup vždy zůstával věrný. U arcibiskupa Lefebvra je zásadní, že zůstával věrný do konce: Tradidi quod et accepi, předal jsem, co jsem přijal. Předávání Pravdy je pro agenty tohoto světa iluze nepřijatelné. Je to Boží realita proti iluzi člověka a obojí je nesmiřitelné. To, co říká kardinál Ouellet je zvrácené, říká: „z ekumenického hlediska“. Jinak řečeno to, co Bratrstvo dělá je dobré, musí to však být začleněno do ekumenismu oficiální církve. To jest, Tradice se musí smířit s koncilem. Nemožné.

Biskup Fellay je pravděpodobně spokojený s tímto citátem kardinála Ouelleta, protože jeho postoj je stejný. Římané říkají, že se „koncil musí smířit s Tradicí“ a biskup Fellay říká, že se „Tradice musí smířit s koncilem“. Obě strany se potkávají uprostřed. Ekumenické hledisko znamená, že Bratrstvo se musí změnit podle přání Říma. To je strašlivý omyl. Římané, chycení ve svém systému, nejsou schopní pochopit Tradici. Nemohou ji pochopit. Jejich myšlení je tak falešné a podvodné, že je obdařeno velice mylnými principy, které nemohou pochopit, že existuje Bůh, který má absolutní nároky, které nemohou ustoupit vůli člověka.

Není prohlášení biskupa Fellayho před několika dny v Lurdech, kde řekl: „Nebojte se!...My však nemáme právo nechat se ochromit, musíme jít vpřed [ve španělštině „nestáhnout se do sebe“]“ modernistickým jazykem?

Samozřejmě, že to je modernistický jazyk! Protože vše, co má co do činění s Boží naukou je neměnné; nemůže se to měnit. Stáhněme se do sebe s obranným postojem, uzavřeme se v Boží nauce. To znamená uzamknout se v Boží Pravdě. Boží Pravda je bezmezně otevřená, pouze však vůči Bohu odpovídající realitě. Toto otevření vůči Boží realitě vylučuje lži a pošetilost biskupa Fellayho a Římanů a všech hlupáků v moderním světě. Naše uzavření se je pak ve vztahu k tomu, co je špatné, a naše bezmezné otevření se je vůči všemu, co je dobré. Biskup Fellay to však již nechápe. Je to vůle lidí proti vůli Boží a zdá se, že on [biskup Fellay] stále méně a méně chápe, co je Boží vůle. A je stále horší a horší ve svém vedení Bratrstva. Stále víc a víc otravuje ducha kněží, kteří nemají odvahu odejít z područí tohoto jeho žalostného vedení.

Jak myslíte, že by po oné slabé komunikaci ohledně údajné „beatifikace“ Pavla VI. býval reagoval arcibiskup Lefebvre? [Vedení FSSPX ve svém tiskovém prohlášení vyjádřilo k tomuto aktu pouze „vážné výhrady“ – pozn. překl.]

Naprosto odlišně než biskup Fellay. Ubohý arcibiskup Lefebvre je bezpochyby v nebi, kdyby to však bylo možné, jeho tělo by se obracelo ve svém hrobě v Ecône. Je to zrada jeho díla. Je to zánik jeho díla. Ve své době arcibiskup udělal vše, co mohl. Dělal Bohu radost a Bůh z něj měl radost kvůli tomu, co dělal. V dnešním světě bylo nevyhnutelné, aby Bratrstvo po jeho smrti padlo. Tak se věci mají. Dnešní svět je tak pohlcen ve zkaženosti, donucování, zmatení, lžích a klamu... Arcibiskup Lefebvre musí být velice nespokojený s tím, co se děje v Bratrstvu.

Bratrstvo se každým dnem více a více jeví jako společenství Ecclesia Dei. Není tomu tak?

Ano, je to jed. Je to jed biskupa Fellayho, biskupa de Galarrety, P. Pflugera, P. Nélyho, P. Du Chalarda, P. Loranse a P. Schmidbergera, těchto liberálních vůdců. Hlavním vůdcem je však biskup Fellay a má děsivou odpovědnost za pád Bratrstva do myšlení moderního světa. Někteří Římani jsou šťastní, ale ne všichni. A biskup Fellay nedokáže vidět to, že pokud úspěšně dovede Bratrstvo do oficiální církve, nezůstane na dlouho jeho vůdcem. Sesadí ho, stejně jako sesadili P. Basila z Bratrstva sv. Petra. Proč? Kdo bude mít důvěru ve zrádce? Zrádce může vždycky zradit podruhé. A když v něj nebudou mít důvěru, bude brzy nahrazen ubohým členem Bratrstva, který bude oklamán více než on. On to ale nevidí, on to nechce vidět. Co je tou hnací silou hluboko v [jeho] nitru? Co jej motivuje? To ví jen Bůh, ale ať je to cokoliv, je to otrávené a otravuje to. Předej, co přijímáš, v tomto případě jed: jed liberalismu, modernismu a selhání myšlení ohledně toho, co je pravé, dobré a náležité.

Co se týká zasvěcení Ruska, věříte, že v Menzingenu stalé ještě věří v jeho potřebnost?

Nevím. Je velmi pravděpodobné, že tomu věří stále méně a méně. Asi. Je velmi možné, že kdysi věřili v zasvěcení Ruska, kvůli požadavku, který vznesla Nejsvětější Panna z Fatimy. Když však někdo zaujme postoj proti tomu, je zde konfrontace, je zde spor, a spor se musí tak či onak vyřešit. A trvá-li vedení Bratrstva na následování Říma a Řím odmítá Fatimu, je to jasné (kardinál Ratzinger v roce 2000 atd.). Řím odmítá Fatimu, protože odmítá Boží řešení. Nemilují Boha. Nemilují, co je z Boha. Nemilují Nejsvětější Pannu Marii. Předstírají, že milují, ale ve skutečnosti nemilují, takže odmítají řešení Naší Paní z Fatimy a tito vyšinutí lidé nechtějí nic víc než uspokojit Římany. A proto tu je ten tlak, kdy se stále méně a méně bere v potaz řešení Blahoslavené Panny Marie. Nakonec skončí tak, že nebudou věřit v tyto prostředky, v řešení Nejsvětější Panny Marie. A když přestanete věřit v toto řešení, bezvýsledně hledáte falešná řešení. Bratrstvo spěje ke svému konci, vlastně už skončilo. Pokud neumřelo, pak umírá. Je to velmi smutné. V Bratrstvu jsou ještě dobří kněží, ale tato dobrota těchto kněží nedostačuje. Tato krize je velice náročná. Tato krize nebere zajatce; člověk se buď spasí, nebo je zatracen. Není žádná prostřední cesta. Buďto si udržíte Víru a opustíte tohoto velice nebezpečného biskupa Fellayho, nebo zůstanete na jeho půdě a otrávíte se. Tak se to děje s dobrými kněžími. A toto je příčina pádu mnoha kněží, pomaličku sklouzávají, v jejich čele je biskup Tissier, který je dobrý. Biskup de Galarreta padl před dvěma lety v říjnu 2012 se svou přednáškou ve Villepreux, kde oznámil, že je na straně vedení Bratrstva (možná chce být částí vedení). Nu, říkám, kéž mu dobrý Bůh požehná. Ale jeho prospěšnost pro Tradici skončila.  Oni již nemohou bránit Tradici, protože ji nechápou. Protože ve chvíli, kdy řeknete: Tradice je neslučitelná se zednáři v Římě, oni řeknou: Tradice je slučitelná s těmito Římany. Posledně zmíněné má odlišný pojem Tradice. A je to zredukovaný pojem Tradice, protože oni mají za to, že je slučitelný s objektivními nepřáteli Boha, kterými tito Římané jsou.

Je to kvůli tomuto vedení, že zde již není rozlišování mezi katolickou Církví a oficiální církví?

Dá se to tak říci. Ano. Oni předstírají, že tito lidé, kteří jsou objektivně agenty ďábla, jsou ve skutečnosti agenty Krista. To je mylné. Arcibiskup Lefebvre tolikrát řekl, že katolická Církev a koncilní církev nejsou totéž.

Co myslíme tím, když řekneme koncilní církev? Znamená to mnohé duchovní, kteří zaujímají místa v pravé Církvi. Oni sami mají své myšlení zaujaté myšlenkami a principy, které nepatří do katolické Pravdy. Jinak řečeno, protikatolické myšlenky zaujímají autoritu katolické Církve. Autorita vždy existuje. Nepopíráme autoritu těchto míst, ani to, že jsou mylné tyto ideje, které jsou v myšlení těch, kteří zaujímají tato místa. To, že okupují místa Našeho Pána Ježíše Krista je mocí těchto destruktivních lidí. Jinou moc nemají. Vykonávají pravomoc, kterou nemají právo vykonávat. Poroučejí v naprosto mylném smyslu, takže nejsou katolíky, nikterak nejsou katolíky, kromě v tom smyslu, že okupují katolická místa. [To je] Boží tajemství, ale také trest pro lidské plémě, které nechce jít do nebe, které nechce Boží Pravdu a upřednostňuje lži lidí. Nezůstalo nic s výjimkou Božího zásahu skrze hrozivý trest a ten vykoná. Tomu věřím.

Co mohou věřící, chycení uprostřed této strašlivé situace, učinit?

Modlete se růženec. Růženec je zachránce života. Náš Pán řekl, že s růžencem a škapulířem bude mnoho lidí spaseno. Proto musí věřící nosit své škapulíře a modlit se růženec. Neustále říkám, že byste se měli modlit 15 tajemství každý den. Je to snazší než si člověk může myslet. Může se to zdát mnoho, ale není. A je to velmi mocné. Pokud stále ještě smýšlím v souladu s Tradicí, přisuzuji to růženci. Bůh mi dal před desítkami let milost modlit se průměrně 15 tajemství každý den. Ve svém diáři si zaznamenávám, kolik jsem se pomodlil, a to doporučuji. Je to jednoduché, praktické a moc to nevyžaduje, ale je to to, co Nejsvětější Panna Maria požaduje. Jednoduše řečeno, žádá-li to Ona, bude to úspěšné. Žádá-li to Ona, je to proto, že to chce nebe. Chce-li to nebe, pak je to to, co bude znamenat náhradu, abychom se dostali do nebe. Záplavy, bomby, co na tom záleží, když se dostanete do nebe? Pokud půjdu do nebe, je mi jedno, jak zemřu. Nebe je to, na čem záleží. Tak tedy, růženec, svátosti, je-li to možné, samozřejmě, ačkoliv se může stát, že jsou méně dostupné kvůli nedostatku kněží. Právě teď je v Bratrstvu ještě mnoho kněží, kteří učí neporušenou nauku a udělují svátosti. Proto nevěřím, že by měl někdo říkat, že se musíte držet zcela stranou Bratrstva. Věřím, že jsou kněžím FSSPX dány nadpřirozené prostředky, aby pomáhali dostat se do nebe, je však jisté, že v Bratrstvu také existuje nebezpečí, nebezpečí stále silnější a jedovatější. Tak tedy, svátosti, kdykoliv je to možné a dobrá četba; udržujte se informovaní natolik, abyste se nenechali oklamat. Čtěte, abyste se orientovali, aniž byste však zapomínali na své povinnosti dle svého životního stavu. Věnujte se správnými způsoby patřičně své rodině. Buďte poslušní Božího desatera.

Zdroj: Non Possumus

Překlad: D. Grof