(373)
6. září 2014
DONOSO CORTÉS I
Jedním
z nejdůležitějších katolických dogmat je dogma o prvotním hříchu, kterým
všechny lidské bytosti (s výjimkou Našeho Pána a jeho Matky) mají od narození těžce
zjizvenou přirozenost skrze naší tajuplnou soudržnost s Adamem, otcem
všeho lidstva, když s Evou upadl do prvního ze všech lidských hříchů
v rajské zahradě. Samozřejmě je dnes pro většinu lidí tento pád jen
pohádkou nebo mytologií a proto vybudovali Disneyworld všude kolem nás.
Katolíci v zásadě věří v prvotní hřích, ale Disneyworld je tak
svůdný, že prvotní hřích mnozí v praxi sotva berou vážně. Konec konců to
nhení phěkné věřit, že jsme všichni hříšníci. My všichni phlaveme v lásce,
lásce, lásce!
Člověkem, který
však velice jasně viděl prvotní hřích v akci, byl španělský šlechtic,
spisovatel a diplomat, Donoso Cortés (1808-1853). Jeho život pokrýval onu první
polovinu 19. století, kdy v důsledku Francouzské revoluce (1789) Evropa
pomalu ale jistě nahrazovala starý křesťanský řád („ancien régime“)
židozednářským novým světovým řádem. Navenek byl starý řád vrácen zpět na místo
po Vídeňském kongresu (1815), ale vnitřně to vůbec nebylo totéž jako předtím,
protože myšlení lidí nyní spočívalo na zcela jiných základech, liberálních
základech, zvláště na odluce Církve a státu. Když Donoso v mladém věku
vstoupil do španělské politiky, prohlásil se za liberála, když však viděl
působení revolučních idejí v praxi, stával se čím dál konzervativnějším,
až v roce 1847 konvertoval ke starobylému katolickému náboženství
Španělska. Od té doby až do jeho předčasné smrti jeho psaná a mluvená slova nesla
celou Evropou jeho prorockou katolickou analýzu radikálních moderních omylů
vytvářejících nový světový řád.
V pozadí
všech těchto chyb rozpoznal dvě: popření nadpřirozeného zájmu Boha o své
stvoření a popření prvotního hříchu. Z Donosova Dopisu kardinálovi Fornarimu (1852) pocházejí dva následující
odstavce, které s prvotním hříchem pojí vzestup demokracie a oslabení Církve
(překlad zde je z francouzského překladu):
„Není-li
světlo lidského rozumu nijak zatemněno, je jeho světlo dostatečné, aby bez
potřeby Víry objevilo pravdu. Není-li Víra potřeba, je lidský rozum svrchovaný
a nezávislý. Vývoj pravdy pak závisí na vývoji rozumu, který závisí na užívání
rozumu; takové užívání se projevuje v diskuzi; proto diskuze představuje
skutečný základní zákon moderních společností, jedinečný tavící kotlík,
v němž jsou procesem tavení pravdy extrahovány od omylů. Z tohoto
principu diskuze vyplývá svoboda tisku, nedotknutelnost svobody projevu a
skutečná svrchovanost rozhodovacích shromáždění.“
Donoso
pokračuje obdobnou diagnostikou důsledků předpokladu, že vůle člověka je
osvobozená od prvotního hříchu: „Není-li vůle člověka nemocná, pak on nepotřebuje
nic z nadpřirozené pomoci milosti, aby konal dobro, její sklon postačuje:
jestliže nepotřebuje žádnou milost, pak se obejde bez modlitby a svátostí,
které ji [milost] poskytují.“ Není-li potřeba modlitba, je zbytečná, a stejně
tak i rozjímání a rozjímavé řeholní řády, které dle očekávání vymizí.
Nepotřebuje-li člověk žádné svátosti, pak nemá žádnou potřebu kněží, aby je poskytovali,
a jsou dle očekávání zakázáni. A opovržení kněžstvím má všude za následek
opovržení Církví, což na všech místech ústí v opovržení Bohem.
Z takových
mylných principů Donoso Cortés předpovídal bezpříkladnou pohromu ve velmi
blízké budoucnosti. Ve skutečnosti se opožďuje o více než 150 let, ale jak
dlouho ještě?
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof