„Chcete-li být šťastní, neobracejte
na Víru“ (2014)
Marian T. Horvat, PhD.
12.
září 2014
Moje
přítelkyně Jana byla znepokojena, když slyšela, že papež Bergoglio říkal
katolíkům, aby nepraktikovali proselytismus, což je samozřejmě ekumenické a
světské slovo nahrazující slovo evangelizovat neboli obracet lidi na jedinou
pravou Víru.
Papež František na obálce časopisu
Viva
„Není
obracení na Víru posláním Církve? Není to povinností všech katolíků?“, zeptala
se. „Je opravdu těžké uvěřit, že papež skutečně řekl, abychom neobraceli na
Víru. Vím, že několikrát byly zprávy o tom, že řekl podobné věci, například, že
nemá zájem obracet evangelíky na katolicismus. Můžeš mi ale ukázat psaný záznam
toho, kdy skutečně řekl, abychom neobraceli na Víru a použil přesně tato
slova?“
Ano,
Jano, mohu. Aby zhodnotil prvních 500 dní pontifikátu Jorgeho Bergoglia,
publikoval argentinský měsíčník Viva
(27. července 2014) výňatky z rozhovoru s ním, který tento měsíc
poskytl. V něm nejen řekl, aby katolíci neobraceli na Víru, ale nazval to
„nejhorší věcí, kterou mohou učinit“.
František
se vždy snaží být populární a novátorský a ani v tomto rozhovoru nezměnil
svou politiku. Během dlouhé 77 minutové konverzace, kde se vyjadřoval
k tématům jako jsou imigrace, nezaměstnanost mladých a možné encyklice o
ekologii, dal „10 tipů“, jak být šťastný.
„Neobracejte na Víru“
Zdaleka
nejkontroverznější radou byl Františkův přímý příkaz: Neobracejte na Víru.
To
byla slova z jeho tipu č. 1 – „Neobracejte na Víru“ – „Můžeme inspirovat
druhé skrze svědectví, takže obojí [katolíci i nekatolíci] v tomto styku porostou
společně. Ale nejhorší věcí, kterou můžete učinit, je proselytismus, který
paralyzuje. ‘Mluvím s tebou, abych tě přesvědčil.‘ Ne. Každý musí vést rozhovor ze
své vlastní identity. Církev roste svou přitažlivostí, nikoliv proselytismem
(obracením).“
Zde
nalézáme silnou narážku na to, že Církev se v minulosti mýlila, když
nařizovala svým misionářům, aby evangelizovali a expandovali tím, že budou
druhé obracet na katolickou Víru. Například obrácení indiánů v Jižní a
Střední Americe bylo špatné: Tito misionáři měli bývali respektovat pohanské
bohy a náboženské zvyky domorodých národů a vést s nimi dialog, nikoliv je
poučovat v katolické Víře.
Stejně
tak i katoličtí apologetové – počítaje v to mnoho světců – kteří
vstupovali do polemiky s heretiky s cílem obrátit je, se mýlili.
Výchozím bodem pro diskuzi neměla být katolická Víra, ale „respekt“
k identitě každého falešného náboženství, což je skrytým přiznáním, že
spásu lze nalézt mimo katolickou Církev.
Jsou
to jen další popletené úlety spontánního Františka? Bojím se, že ne. Odrážejí
to, co pokoncilní papeži hlásají od Druhého vatikánského koncilu. Lhostejná
reakce kléru a lidu – kteří přijali tento koncept dialogu nahrazujícího
obrácení – je důkazem, že František neříká nic „nového“, jen otevřeně opakuje,
co již pokoncilní papeži řekli.
Na
základě koncilních dokumentů prohlašujících, že „mnohé prvky posvěcování a
pravdy se nacházejí i mimo viditelné hranice katolické Církve“ odmítali Jan
Pavel II. i Benedikt XVI. proselytismus a podporovali „bratrské vztahy“
s falešnými náboženstvími.
Katolíci
jsou nesprávně vedeni k tomu, aby věřili, že „Církev již nemá monopol na
pravdu“. Vlastně přesně toto byla slova kardinála Rodriga Maradiaga, hlavy
„Skupiny osmi“, když v Dallasu 25. října 2013 vykládal Františkův program
nové evangelizace (anglicky zde).
Ve své zhutněné radě František prostě jen jinak formuluje učení Druhého
vatikánského koncilu o ekumenismu a obrácení, které odmítá bojovnou a misijní
povahu katolické Církve a nastavuje novou roli založenou na dialogu a
interkonfesionalismu.
Zednářské rady
Několik
z dalších „10 vrcholných“ klíčů ke štěstí podporují náboženskou
lhostejnost zastávanou Františkem. Podívejme se na další tři:
Č.
2 – „Žij a nech žít“ – To jest, nezaobírej se tolik vyžadováním toho, aby
všichni mysleli a uctívali Boha jako ty, což lidi dráždí a zlobí. Prostě
každého nech, ať si najde svou vlastní pravdu. „To je první krok k míru a
štěstí,“ dodává František.
Č.
3 – „Přestaň být negativní“ – To se dá jistě vykládat jako nepřímý útok na
bojovné katolíky, které František při jiné příležitosti obvinil, že jsou
kritičtí a rigidní, „uniformisté“ (anglicky zde),
kteří věří, že všichni v Církvi by měli být jako oni.
Č.
4 – „Pracujte pro mír“ – Je to zednářský mír, který znamená tolerovat jakýkoliv
omyl a nikdy nebojovat za náboženské zásady.
Přirozeně
jsou tyto rady velmi dobře přijímány jinými náboženstvími.
„Je
to velice rozumná a zdravá rada, kterou dal papež svému lidu!“ byla reakce jednoho
hinduistického bloggera na tyto rady. „Zklidněte se a přestaňte obracet lidi.
Katolíci velmi energicky obracejí hinduisty na své náboženství a činí to
dokonce i dnes! Někdy to zapříčiňuje tření mezi hinduisty, katolíky a muslimy!
Pokud bude každý člověk následovat své náboženství, nebudou tu žádné potíže!
Mír bude vládnout společnosti!“
Jako
katolíci nemůžeme přijmout tento druh falešného míru založeného na tolerování a
dokonce i na přijímání omylu. Nemůžeme přijmout to, že se Církev během 2000 let
mýlila, když bojovala proti omylu a zlu. Samotná představa, že Církev se může
„poučit“ od heretických a falešných sekt, popírá roli Církve jakožto výlučného
strážce pokladu Zjevení.
Nebudeme-li
odporovat těmto falešným naukám a radám – i když přicházejí z nejvyššího
vrcholu Církve – riskujeme to, že upadneme do téže všeobecné apostaze.
Posledních
šest „vrcholných 10 tipů“ je shrnuto zde:
Č.
5 – „Dávej ze sebe druhým.“
Č.
6 – „Respektuj přírodu a pečuj o ní.“
Č.
7 – „V životě postupuj klidně.“
Č.
8 – „Měj zdravý smysl volného času.“
Č.
9 – „Uchovej si neděle pro volno a rodinu.“
František
zdůraznil, že by pracující měli mít v neděli volno a být se svou rodinou.
Ani slovo o neděli jako Dni Páně nebo o povinnosti navštěvovat mši pod trestem
smrtelného hříchu.
Č.
10 – „Nalezněte inovativní způsoby, jak vytvořit důstojná pracovní místa pro
mladé lidi.“
Pokud
nevytvoříme „kreativní příležitosti“ pro mladé, vysvětlil, „dají se na drogy a
budou náchylnější k sebevraždě“. Zde nacházíme marxistické pojetí dějin,
které zakládá lidské štěstí na práci a produktivitě a ignoruje náboženství jako
pravý kompas, který ukazuje cestu člověka k míru a štěstí.
Jak
vidíš, Jano, to, co František nabídnul, je 10 banálních „humanistických“ tipů,
které člověk může slýchat ze rtů zednářského velmistra nebo dalajlámy nebo
dokonce v čtenářském sloupku „Drahé opatství“, ale ne od náměstka
Kristova, adresovaných revolučnímu světu a katolické Církvi v krizi.
Zdroj:
Tradition In Action
Překlad:
D. Grof
