Biskup v bílém, Fatima a sv. Pius X. (2014)
D. Grof
Motto: „Pán
mě volá, abych ‘vystoupil na horu‘ a věnoval se ještě více modlitbě a
rozjímání. Neznamená to však opustit Církev, ba naopak.“ (papež Benedikt
XVI. při svém posledním projevu před modlitbou Anděl Páně 24. února 2013)
Úvod
Námět pro
tuto krátkou úvahu mě napadl již před časem, ale vzhledem k časovému
zaneprázdnění jsem sepsání článku několikrát odložil a dostávám se k němu proto
až nyní. Zřejmě nebude obsahovat nic, co by již nebylo někde nějakou formou
publikováno, ani nemá žádné ambice objevovat neobjevené, natožpak rozšiřovat
tolik oblíbený žánr „katolického bulváru“. Rád bych v něm jen poukázal na
několik zajímavých shod okolností, které se pokusím uměřeně prezentovat bez
nároku na to, zda nutně musí odpovídat budoucí realitě, a zasadit je do
určitého rámce, který může nebo nemusí být relevantní. Nic víc, nic méně.
Třetí fatimské tajemství
Většina
čtenářů jistě ví, že se 13. května 1917 zjevila ve Fatimě Panna Maria třem
malým dětem a že mezi květnem a říjnem téhož roku se událo celkem šest
takovýchto zjevení. Během těchto zjevení byla dětem předána poselství, kterým
se dnes běžně říká tři fatimská tajemství. Ta obsahují vizi pekla (první
tajemství), příslib ohledně ukončení první světové války a předpověď druhé
světové války, budou-li lidé pokračovat v urážkách Boha, a nebude-li Rusko
zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (druhé tajemství). Obě první
tajemství se tedy z pohledu dneška týkají událostí, které již v čase proběhly.
My si zde
připomeňme text třetího tajemství, jak byl oficiálně Vatikánem zveřejněn 26.
června 2000. Předesílám, že text je, dle mínění mnoha relevantních autorů a
znalců fatimské problematiky, neúplný. Tato problematika však není předmětem
tohoto článku a pro naše potřeby postačí to, co bylo zveřejněno. Odtajněný
text, který byl publikován, zní takto:
„Třetí část tajemství zjeveného 13.
července 1917 na Cova di Iria-Fatima.
Píši z poslušnosti vůči tobě, můj
Bože, který mi to přikazuješ skrze nejdůstojnějšího pana biskupa z Leiria a
skrze tvou a mou nejsvětější Matku.
Po dvou částech, které jsem již
vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše, anděla s ohnivým mečem
v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které, jako by měly zapálit
svět; avšak vyhasínaly jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky
Naší Paní směrem k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl:
Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně,
jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného
biskupa „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží,
řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký
kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec
dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem,
zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával;
když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit
skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů;
stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci,
řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod
dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce,
zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.
Tuy, 3. ledna 1944!
(Překlad byl převzat z umístění zde.)
Abdikace papeže Benedikta XVI.
Dne 11. února 2013 Vatikán potvrdil skutečnost,
že papež Benedikt XVI. abdikuje na funkci papeže ke dni 28. únoru 2013 a to s
ohledem na pokročilý věk a zhoršující se zdravotní stav. Stal se tak prvním
papežem od roku 1415, který dobrovolně na svůj úřad rezignoval. Tato událost je
sama o sobě považována za neobvyklou.
Ve svém prohlášení mimo jiné uvedl:
„…zcela
svobodně prohlašuji, že se vzdávám služby římského biskupa, nástupce svatého
Petra, kterou mne pověřili kardinálové 19. dubna 2005, takže od 28. února 2013
ve 20h bude římský stolec, stolec svatého Petra uprázdněn a bude zapotřebí, aby
ten, komu to přísluší, svolal konkláve, které zvolí nového papeže…“
Po své
rezignaci si ponechal nadále jméno Benedikt XVI. a užívá titul emeritní papež.
Dále vrátil rybářův prsten – jeden ze symbolů papežské moci – ponechal si však
jako oděv bílou sutanu.
Pro jistotu
dodávám, že v předvečer prvního výročí své rezignace napsal do novin La Stampa, aby výslovně popřel
spekulace, že byl ke své rezignaci přinucen, tj. že nebyla učiněna pod tlakem a
nebyla tudíž neplatná.
Benedikt XVI. a Fatima
Za prvé, je
nutné jednoznačně říci, že Benedikt XVI. zná úplný obsah třetího fatimského
tajemství dokonale a znal jej dobře dávno předtím, než se stal papežem. Dle
některých odhadů je s jeho obsahem obeznámen skoro již 30 let.
Byl to také Benedikt XVI., kdo ještě jako
úřadující papež při návštěvě Fatimy dne 13. května 2010 řekl, že prorocké
poslání Fatimy není ještě zcela naplněno:
„Mýlili bychom se, kdybychom si mysleli, že prorocké poslání Fatimy je
naplněno. … Kéž příštích sedm let, které nás dělí od stého výročí zjevení,
uspíší naplnění proroctví o vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, k slávě
Nejsvětější Trojice.“ (Anglický
text kázání viz zde.)
Z těchto slov je jasné, že Benedikt XVI. si je
vědom faktu, že Fatima není něčím, co je minulostí, naopak je klíčem k
budoucnosti. V kontextu toho zněla jeho první prosba po svém zvolení za papeže
příznačně, když žádal, abychom se za něj modlili, aby „neutíkal ze strachu před vlky“.
Stejně logicky zní potom i slova, kterými se
loučil a která jsem použil jako motto tohoto článku:
„Pán mě
volá, abych ‘vystoupil na horu‘ a věnoval se ještě více modlitbě a
rozjímání. Neznamená to však opustit Církev, ba naopak.“
Tato slova
Benedikta XVI. jsou určitě velmi zvláštní, připomeneme-li si slova z třetího
tajemství:
„V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme
viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa „vytušili jsme, že
je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž
vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než
sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a
trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl
zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek,
několik šípů...“
Slova o „výstupu
na horu“ totiž nemusí být ve spojitosti s výše řečeným pouze či výlučně
symbolická a nutí nás k zamyšlení. V každém případě znějí takřka prorocky.
Dále si vzpomeňme také na jeden z původních
návrhů, jak odstupujícího papeže titulovat – emeritní biskup římský – i na to,
že Benedikt XVI. si i po své abdikaci zachoval bílou sutanu. Proč se v textu
tajemství mluví o „bíle oblečeném
biskupovi“ o němž se jen dalo „vytušit,
že je to Svatý otec“? Proč by měl být biskup za normálních okolností
oblečen v bílé papežské barvě? A proč by v tajemství rovnou nebyl jednoznačně
rozpoznán jako Svatý otec? Možná proto, že je to obraz emeritního papeže, tj.
také emeritního biskupa římského.
Ve třetím fatimském tajemství se také píše, že
papež kráčí „rozechvělý,
s kolísavým krokem“, což naznačuje pokročilý věk a zároveň to může opět
doslovně znamenat i to, že má prostě potíže s chůzí. My ale bezpečně víme, že
toto je jeden z patrných důsledků Benediktových zdravotních problémů zvláště v
poslední době. Existuje nespočet fotek, kde je Benedikt XVI. přidržován lidmi
ze svého okolí, kde je zachycen s holí či dokonce s chodítkem. Opět, může se
jednat o náhodu, nicméně shoda okolností je to zajímavá.
Benedikt XVI. a vidění sv. Pia X.
Podobná dvě zjevení jaké měla sestra Lucie, měl
také svatý papež Pius X. V roce 1909 měl sv. Pius X. během audience se členy
františkánského řádu vidění o budoucím papeži prchajícím z Říma. Řekl:
„To, co jsem viděl, je děsivé! Budu jím já,
nebo to bude můj nástupce? Jisté je, že papež opustí Řím a až bude opouštět
Vatikán, bude kráčet přes mrtvá těla svých kněží!“
Těsně před
smrtí měl další podobné vidění, v němž viděl budoucího papeže „stejného jména“ prchajícího přes těla
svých bratří, než bude sám zabit.
„Viděl jsem jednoho z mých nástupců stejného jména, který prchal přes mrtvá
těla svých bratří. Nalezne útočiště na nějakém skrytém místě, ale po krátkém
oddechu zemře krutou smrtí.“
Kvůli výše řečenému mnozí s napětím očekávali
volbu nového papeže a to jaké si zvolí jméno. Ke svému zklamání pak seznali, že
si nový papež nezvolil jméno Pius XIII. Na věc lze však pohlížet i z jiné
perspektivy. Civilní jméno sv. Pia X. totiž bylo Giuseppe Sarto, přičemž v italštině
Giuseppe znamená Josef. To je, jak víme, i křestním jménem Benedikta
XVI. (Joseph Ratzinger). Je docela dobře možné, že se opět jedná o pouhou shodu
náhod, ale zdaleka ne již o první či jedinou.
Závěr
Zda se třetí fatimské tajemství skutečně týká nebo
netýká Benedikta XVI. a má souvislost s jeho abdikací není vůbec jisté, nelze
však popřít několik zvláštních shod okolností. Je tu biskup v bílém, který byl
papežem a tedy nástupcem sv. Pia X., připravuje se „vystoupat na horu“,
„kolísavým krokem“, je stejného křestního jména, jako byl papež sv. Pius X.
Víme také, že dle proroctví sv. Malachiáše, které však není zcela věrohodně
potvrzené, má být úřadující papež posledním, o němž světec prorokoval, což by
znamenalo, že se nejspíše odehrají nějaké převratné události.
Víme také, že za tři roky uplyne 500 let od
vzniku protestantismu, tj. prvního útoku vedeného proti katolické víře ještě z
pozice, kdy nebylo zcela popřeno křesťanství. Uplyne také 300 let od vzniku
organizovaného zednářství, tj. útoku vedeného z pozice agnosticismu, kdy se
víra v Boha ještě úplně nepopírá, ale již není křesťanská. A nakonec uplyne i
100 let od Velké říjnové socialistické revoluce, tj. útoku vedeného již čistě z
materialistické pozice, kdy se popírá sám Bůh.
Za tři roky ale také oslavíme 100 let od zjevení
Panny Marie ve Fatimě. V něm Panna Maria žádala o zasvěcení Ruska svému
Neposkvrněnému Srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Řekla: „Budou-li přijaty mé požadavky, Rusko se
obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude
podněcovat války a pronásledování Církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec
bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny.“ Dala zde však také
příslib: „Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce
zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno
údobí míru.“
Jak víme, Rusko objektivně dle všech požadovaných
kritérií nikdy zasvěceno nebylo, a ani naše dnešní doba není dobou pokání,
spíše naopak – Bůh je urážen víc než kdy jindy v dějinách. Proto logicky musí
přijít trest, ať to bude zítra, za tři roky nebo za dalších sto let.
V tomto ohledu pak nejsou podstatné shody
okolností, na něž jsem poukázal, ani rámec, do nějž jsem je zasadil. Podstatné
je, abychom se snažili žít tak, jako by ten den mohl přijít zítra a my nebyli
zaskočeni, ať se stane cokoliv. Písmo svaté jasné říká: „Bděte tedy, neboť
neznáte den ani hodinu!“
