Pád
a posun Le Barroux (2014)
2. srpna 2014
Poznámka překladatele: V časopise dominikánů z Avrillé Le
Sel de La Terre vyšel na jaře 2014 článek, který sepsal Pére Bruno O.S.B.,
který je bývalým mnichem z kláštera Le Barroux. (O smutném osudu tohoto
kláštera viz oddíl 2 zde.)
V článku pod názvem „Pád a posun Le Barroux“ tento mnich popisuje, jak
došlo k podpisu dohody s Římem ze strany představeného Doma Gérarda a
jaké faktory celý proces ovlivnily. Těmi faktory byly: 1) Vnitřní vliv: role
představeného, 2) Vnější vliv: nákaza, 3) Zastavení boje. Zde přináším výňatky
z kapitoly „Vnitřní vliv: role představeného“, který může posloužit jako studijní
materiál při promýšlení krize v Bratrstvu sv. Pia X. Přesně totiž
typově popisuje manipulativní způsob jednání, který využívá současný generální
představený biskup Fellay i mnozí jeho horliví podřízení. Pro usnadnění jsem
některá místa zvýraznil.
***
JAK
SE KOMUNITA ZMĚNILA?
1)
Vnitřní vliv: role představeného
Příklad
Le Barroux ukazuje, že když se chce představený připojit k Římu, může své
podřízené připravit, aby je tímto směrem zavedl, i když jsou mnozí nejprve
proti tomu (což byl případ Le Barroux). Může různými způsoby a
více či méně záměrně formovat svou komunitu. To vysvětluje, proč klášter jako
celek následoval Doma Gérarda.
- Představený
filtruje informace (hovořím o tiskovinách
potlačovaných v rámci komunity a nahrazených jinými) a prezentuje zprávy svým vlastním
způsobem.
- Představený
používá dvojí jazyk, aby se zavděčil všem. Přizpůsobuje se posluchačstvu
nebo člověku, se kterým mluví: s tvrdými je tvrdý a s měkkými je
měkký. Když mu ukážete své znepokojení, odpoví:
„Chápu vás, zůstávám ostražitý.“ Když naopak shledáváte, že věci
nepostupují dostatečně rychle: „Buďte trpělivý, postupujeme, musíme však
jít pomalu.“ Tento dvojí jazyk může
někdy zajít až ke lži.
- Představený se
snaží uklidnit ty, kteří jsou znepokojení.
Dom Gérard mi často říkal: „Komunita je v dobrém zdraví, jsme silní,
neznepokojujte se tedy!“ Odpověděl jsem, že komunita opravdu není
v dobrém zdraví a předložil jsem mu některé příklady.
- Představený trvá
na povinnosti, aby se mu důvěřovalo: vztahy
s Římem spadají do sféry obezřetnosti, musíme proto důvěřovat
autoritě. A nejsme-li zcela ve shodě, podvolíme se. Důvěra a poslušnost…
- Představený často
připomíná povinnost posvěcování sebe sama,
která má zjevně maximální důležitost. Pro něj je to však otázka posvěcování sebe sama bez toho, že by se brala
v potaz krize, zatímco my se musíme posvěcovat v krizi a krizí.
Krize je příležitostí posvěcovat se: na první pohled je překážkou, Bůh
však mění překážky v prostředky [posvěcování]. V období krize
se tedy v klášteře nemůžeme spokojit [jen] s tím, že budeme dobře žít
řeholní život, jakoby neexistovala žádná krize.
- Představený
zaměňuje problémy. „Existuje tolik věcí, které se špatně vyvíjejí ve Francii, ve
světě, v Církvi, že se nesmíme
zabývat nepodstatnými spory nad detaily. Musíme rozšířit své obzory.“
- Představený (vědomě
či nevědomě) těží ze skutečnosti,
že mu jeho podřízení důvěřují a lpí na jeho osobě. V Le Barroux
si mnozí neuměli představit, že by Dom Gérard mohl někdy sejít na scestí. To je příležitostí zdůraznit, že musíme
být oddáni principům více než lidem. Proč? Protože lidé se mohou změnit, zatímco principy se nemění.
Můžeme se zotavit ze selhání, dokonce i závažných selhání nějaké osoby,
nezotavíme se však z opuštění principů. Byl to Msgr. Freppel, kdo
řekl: „Nikdy se nezotavíme
z obětování principů.“
- Představený se
snaží o to, aby se ti, kteří vzdorují tomuto novému směřování, cítili kvůli
svému postoji provinile; vyčítá jim, že narušují komunitu, jako by potíže
nebyly důsledkem činů a slov této autority, ale těch, kteří se proto
právem znepokojují.
- Představený
opakuje, že musíme cítit s Církví: „Mějte se na pozoru před nebezpečím
schizmatu a sedesvakantismu!“ (To je strašák, který se dnes často
vznáší…)
Jak komunita z Le
Barroux reagovala? Pro většinu byla důvěra nezbytná, protože Dom Gérard byl
vůdcem, měl tedy milosti stavu. Jestliže jsme navzdory všemu kladli otázky,
jestliže jsme nesouhlasili, nesměli jsme v žádném případě šířit zlého
ducha, abychom udrželi jednotu komunity. Jednota
se stala důležitější než pravda. Když však jednotu předřadíte nad pravdu,
ztratíte obojí: ztratíte pravdu a také ztratíte jednotu. To se stalo
v Le Barroux.
Jeden
z klášterních otců, který měl zodpovědné úkoly, osobně odporoval
koncelebrování v novém ritu, ale především nechtěl kritizovat svého
představeného Doma Gérarda. Proto se držel dobré zásady: žádný kompromis
s novou mší. Zůstal však oddán osobě, která této zásadě protiřečila.
Nakonec ustoupil a koncelebroval, i když přísahal, že to nikdy neudělá. Přijal
přinejmenším jednou. Byl to případ většiny z nich. Myslím, že dva nebo tři
z nich to nikdy neučinili a nikdy by to učinit nechtěli. Když už jsme
řekli toto, pak nestačí nekoncelebrovat novou mši: člověk musí také protestovat
proti těm, kteří tak činí. To bylo jedním z důvodů pro můj odchod: Nesnesl
jsem vědět, že mí spolubratři se účastní koncelebrací, zvláště otec vysvěcený
ve stejnou dobu jako já v Econe 27. června 1986, který tak činil dosti
často. Nejenže nepřicházelo v úvahu, abych užíval nový ritus (nikdy by se
mě o to neodvážili požádat), ale nemohl jsem zůstat v komunitě, kde se to
stalo normální věcí.
V tomto
typu situace vás představený nemusí nutně požádat, abyste s ním byli ve všech
bodech stejného názoru, prostě vás jen požádá, abyste mlčeli:
„Jestliže máte jakoukoliv neochotu nebo jakékoliv výhrady, mlčte, nehovořte o
nich.“ Jestliže v důsledku toho
mlčíte, dovoluje mu to pokračovat svým směrem bez jakýchkoliv překážek. A ten,
kdo souhlasí, že bude mlčet, tím, že mlčí a tím, že nevyjadřuje svá
přesvědčení, pomalu končí tak, že je ztrácí. Jednoho dne přijme to, aby učinil
první krok, a my víme, že první krok je nejtěžší.
Překlad: D. Grof
