(372)
30. srpna
2014
Pokud kterýkoliv
katolík usiluje o detailní vysvětlení pokračujícího šílenství v Gaze, měl
by si přečíst Mojžíše ve Starém zákoně. Například, když Izraelité nebudou
dodržovat Boží přikázání, budou mezi jinými prokletími raněni „šílenstvím,
slepotou a pomatením mysli“ (Deut. XXVIII, 28). Jak řekl P. Meinvielle, Židé
jsou teologickým plemenem a nemohou uniknout svému teologickému osudu – jsou
s Bohem svázáni jako žádný jiný národ na zemi.
V Deuteronomiu dává Mojžíš Izraelitům
jejich poslední slavnostní pokyny předtím, než oni vstoupí do země zaslíbené, a
předtím, než on umírá. V kapitole 28 (analogicky v Levit. XXVI)
Mojžíš velmi jasně ukazuje myšlení Jehovy (neboli Jahveho), Boha Starého
zákona, totožného s Bohem Nového zákona. Židé budou mít zvláštní požehnání
(v. 1-14), jestliže budou poslušní jediného pravého Boha; budou zvláště
prokletí (v. 15-68), jestliže jej nebudou poslušní. V každém případě jsou
zvláštním plemenem, jemuž je dáno zvláštní poznání jediného pravého Boha kvůli
zvláštnímu poslání, které pro něj musí naplnit, se zvláštní odměnou nebo
trestem z jeho strany, závislým na tom, jak toto poslání splní.
Není divu,
že si Židé myslí, že jsou zvláštní! Mezi požehnáními vyjmenovanými zde Mojžíšem
je Bůh vyvýší „nad všechny národy“ (v. 1); aby jej „ustavil za svatý lid“ (v.
9); aby byl „hlavou a ne chvostem“ (v. 13). Ale v každém z těchto tří
veršů je pozoruhodné, jak Mojžíš činí nadřazenost Izraelitů závislou na
poslušnosti k Bohu: jestliže „budou opravdově poslouchat Hospodina a
bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy“ (v. 1); jestliže „budou dbát na příkazy
Hospodina a chodit po jeho cestách“ (v. 9); jestliže „budou poslouchat příkazy
Hospodina, aby je pečlivě dodržovali“ (v. 13).
Na druhou
stranu, pokud se Izraelité snaží být tím nadřazeným národem dle svého vlastního
pojetí a nebýt poslušní Boha (v. 15), pak na ně dopadne velké množství prokletí
(v. 16-68) a budou opovrhováni, nenáviděni a pošlapáni všemi ostatním národy:
budou „rozptýleni do všech národů od jednoho konce země do druhého“ (v. 64);
budou raněni „šílenstvím, slepotou a pomatením mysli“ (v. 28 – pomyslete na
Gazu!); cizinec, se kterým žijí, bude „stoupat“ nad ně, on bude hlavou a oni
budou chvostem (v. 43-44); jejich nepřítel jim vloží „železné jho“ na šíji (v.
48); Hospodin je bude sužovat všemi druhy utrpení (v. 59-61) a budou „vyrváni
ze země, kterou přicházejí obsadit“ (v. 63). A tím vším budou sužováni proto,
že nedodržovali a nenaplňovali slova Božího zákona (v. 58).
Měla však
všechna tato požehnání a prokletí ohlášená velkým Mojžíšem nějaký účinek, aby
přiměla Izraelity uznat svého Mesiáše, Vtěleného Boha, když přišel, a sloužit
mu, jak bylo také prorokováno Mojžíšem (Deut. XVIII, 15-18)? Ne, místo toho jej
ukřižovali, což na jejich hlavy nyní skoro 2000 let přináší všechna Mojžíšova
prokletí. Sami se učinili nejopovrhovanějším a nejutiskovanějším národem na
zemi a ztratili své právo na zemi zaslíbenou. Po zničení jeruzalémského chrámu
70 A.D. byli vyhnáni a rozptýleni jinam.
Ani jejich
znovuzískání držení Svaté země neznamená, že bylo prokletí sňato, protože to
činí dle svého vlastního pojetí a nikoliv Božího, aby se samo toto znovudržení
obrátilo v část prokletí. Jak řekl Platón (Georgias), je lepší trpět, než spáchat nespravedlnost a proto by se
v duchovní realitě mělo Izraelitů litovat více než Palestinců. Trpělivost.
My „všichni jsme zhřešili a postrádáme slávy Boží“ (Ř III, 22-23).
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
