D.
Grof
Motto: „Poctivého
nepálí.“(staré české přísloví inspirované biblickým příběhem)
Před
nedávnem jsem otiskl článek pod názvem „Kdo je „biskup“ Koráb?“, v němž jsem poukázal na skutečnost,
že byl Emanuel Koráb veden jako agent komunistické státní tajné bezpečnosti
(StB). Kromě toho jsem uvedl některé další doplňující informace z jeho
života. Následně na sedesvakantistickém webu http://www.michaelsa.cz/
vyšla reakce pana Korába, přičemž lze poznamenat, že je svou dikcí opět typická
pro sedesvakantistické prostředí. Za sebe mohu říci, že můj původní článek se
snažil o věcnost a v žádném případě neobsahoval osobní invektivy. Ale
budiž, podívejme se popořádku na reakci pana Korába:
1) Již
v jeho první reakci (k biblickým eklogám) zaznělo, že prý všichni
neustále omíláme, že Koráb byl na kněze i biskupa vysvěcen starokatolickým
biskupem, což však není pravda. Totéž v jiné podobě opakuje i poslední
obranná reakce pana Korába. Volných zdrojů včetně zahraničních, které tuto
informaci uvádějí, je několik, namátkou například zde,
zde
nebo zde.
Přesto platí, že tuto věc jsem nikde ve svém článku neuváděl jako neomylný
fakt. V článku se psalo „z dostupných informací lze dovodit“, že požádal
biskupa starokatolické církve o vysvěcení.
Stejně
tak můj článek uváděl, že „později jej biskup José Ramon López-Gastón sub conditione přesvětil na kněze i
biskupa...“ v roce 1994. Uváděl tak stejně jako u předešlého
s odvoláním na informace získané z volných zdrojů. Dokonce článek pro
úplnost uvádí i skutečnost, že byl „dle některých zdrojů ještě sub conditione přesvěcen na biskupa
v roce 1999 slovenským biskupem Hnilicou ve Vatikáně“.
To
znamená, že v této věci článek poctivě uvedl všechny dostupné informace,
které lze z volných zdrojů získat, a neprezentoval je jako definitivní.
V každém
případě zůstává svěcení pana Korába i nadále přinejmenším dubiózní k čemuž
nyní doplňuji další informace. Sám Koráb udává, že byl svěcen v linii
biskupa Thuca (jehož případ by sám o sobě vydal na obsáhlý článek). Thuc mimo
jiné údajně vysvětil na biskupa Jeana Gerarda Rouxe, který se náhle objevil
v roce 1993 a argumentoval tím, že jej Thuc vysvětil v Itálii 18. dubna
1982. Avšak v březnu 1994 vydavatelé německého sedesvakantistického časopisu
„Einsicht“ pánové Heller a Hiller popřeli, že by to bylo možné a dosvědčovali,
že toho dne byl biskup Thuc s Hellerovou rodinou v Mnichově.
„Einsicht“ poté zahájil pátrání v Rouxově minulosti, ale nebyl schopen
ověřit pravost jeho svěcení. Hiller nakonec tvrdil, že Roux je přinejlepším
klerik vágus pravověrného přesvědčení, což by dle něj stěží postačovalo pro
biskupské svěcení. „Einsicht“ poté varuje věřící, že dokud Roux neprokáže svou
pravověrnost, měli by se jej varovat.
Roux
sám vysvětil několik „biskupů“, mezi nimi Thomase Fouhyho, ženatého kněze
z Nového Zélandu a José Lópeze Gastóna, taktéž ženatého. (Pochopitelně
jsem si i bez připomínky pana Korába vědom toho, že skutečnost, že se jednalo o
ženaté muže, za jistých okolností nevylučuje možnost, aby byli kněžími.) López-Gastón
následně vysvětil Emanuela Korába. Na delší popis by vydalo to, na co již
poukázal zmíněný časopis „Einsicht“ (vydání z února 1994), že tito
kandidáti byli vysvěceni, přičemž však postrádají jakoukoliv kvalifikaci pro
výkon biskupské funkce. Heller následně varoval všechny ostatní sedesvakantisty,
aby s těmito lidmi nespolupracovali. Tolik uvádějí sami sedesvakantisté
z poměrně renomovaného německého časopisu. Čili moje pochybnosti minimálně
ohledně biskupského svěcení přetrvávají.
2) Ve
svém článku jsem uváděl, že je toto vše „samo o sobě velmi pestré“ a dále jsem
uvedl historku o „konkláve“ v Assisi, nikoliv jako nějakou „utajovanou“
informaci. (Text „Biskupské deklarace z Assisi byl ještě do minulého týdne
dostupný na http://primajournal.host.sk/chanstock/v/assisi.html.)
Konkláve sestávající z pěti zřejmě „posledních pravověrných biskupů na
světě“ volí jednoho ze svého středu „papežem“. Ale to není vše, jeden z
„biskupů“ – shodou okolností Koráb – po několika letech vyzývá „papeže“, aby
začal konat a protože ten nekoná, je to chápáno tak, jako že v „tichosti rezignoval“.
(Dopis v angličtině a další informace lze nalézt zde.)
V článku jsem proto uvedl, že se jedná o obskurního biskupa
s podivnou myšlenkovou výbavou, na čemž nadále trvám.
3) Dále
jsem v článku letmo zmiňoval text pana Korába vydaný pod názvem Biblické
eklogy. To ve své současné reakci pan Koráb nezmiňuje. Lidem, kteří na jistém
tradicionalistickém fóru před nedávnem toto dílo rozebírali a konstatovali jeho
heterodoxii, se ze strany pana Korába vyčítalo, že neznají katolickou nauku.
Mezitím však zmíněné Biblické eklogy, na něž jsem dával odkaz ve svém minulém
článku, z tohoto blogu zmizely (při prokliku se čtenář nyní dostane na
sekci, kde je Starý zákon).
4) Co
se mému původnímu článku pochopitelně vyčítá, je to, že pan Koráb nebyl agentem
státní tajné bezpečnosti a dokazuje se to soudním rozsudkem z roku 2004.
K tomu
opět uvádím, že ze všech dostupných veřejných zdrojů, které jsem měl při psaní
svého článku k dispozici, vyplývalo, že Koráb agentem dle výpisu ze svazku
byl (viz zveřejněný výpis v prvním článku).
Zcela
férově jsem ve svém článku předem uvedl i fakt, že pokud by se jednalo jen o
statut „důvěrníka“ nejedná se na základě nálezu Ústavního soudu o kategorii
vědomé spolupráce ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon) a
uvedl jsem, jaké aktivity důvěrník vykonával.
Dále
jsem uvedl, že „agent“ byl tajným
spolupracovníkem StB spadajícím do kategorie vědomé spolupráce. Dle všech
výpisů, které jsou k dispozici, byl pan Koráb v této kategorii veden
a na tyto dostupné informace, jsem odkazoval. V každém případě jsem jednal
v dobré víře, protože věřící mají jistě právo vědět, že se případně
svěřují do duchovní péče bývalého agenta StB, chodí k němu ke svaté
zpovědi apod.
Jak se mi
již před časem z kruhů kolem zmíněného webu doneslo, po zveřejnění pravdy
budu „zostuzen“, protože pan Koráb se v dané věci již dlouze v minulosti
soudil, a i když to, cituji: „stálo fůru peněz“, nakonec byl očištěn. Sám pan
Koráb ve své reakci potvrzuje, že jej to stálo 90 tisíc korun.
Zde bych
především řekl, že jednal-li jsem v dobré víře a s úmyslem varovat věřící,
nevím, proč bych měl být po zveřejnění materiálu vyvracejícího působení Korába
u StB jakkoliv zostuzen. Cílem každého katolíka přece je Pravda, proč bych se
tedy měl cítit zostuzen, pokud pravda vyjde najevo? Mělo by snad být pro
katolíka hanbou přiznat svou případnou chybu?
Z toho,
co pan Koráb zveřejnil, vyplývá, že „evidence
žalobce [tj. pana Korába] jako osoby uvedené v ustanovení § 2 odst. 1
písm. b) zák. č. 451/1191 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro
výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní
republiky, České a Slovenské republiky, byla
neoprávněná.“ To znamená, že ačkoliv v seznamech spolupracovníků
figuroval a jeho lustrační osvědčení, o něž dle svých slov požádal, bylo
pozitivní, obrátil se následně na soud a ten ve svém rozsudku konstatoval, že
byla jeho evidence neoprávněná. Samotný spis StB byl zlikvidován
v prosinci 1989.
Znamená to,
že pokud byl ve výpisech ze svazků StB pan Koráb veden jako agent, bylo to dle
rozsudku soudu neoprávněné. I to se může stát. Dokonce i v kategorii agent
je soudní očištění možné, máme konec konců i medializovaný příklad
z poslední doby, kdy se tomu tak stalo u vicepremiéra a ministra financí
Babiše.
Je-li pan Koráb
objektivně před Bohem čistý, pak se mu nemám problém pokorně omluvit a uznat svou chybu pramenící z neznalosti
existence soudního rozsudku.
V každém
případě jsem „všeznale“ netvrdil, že údaje o panu Korábovi byly „uklizeny“, ale
psal jsem, že se „domnívám“, že existoval zájem na tom, aby informace ze spisu „nemohly
být prozkoumány“.
Pokud
se týká závěrečných poznámek v článku pana Korába, mohu jen konstatovat, že ve
zmíněném krajském městě jsem nebydlel a jako nezletilec jsem za socialismu
věděl o StB především jako vnuk mukla z 50. let. Taktéž nejsem
„všudypřítomný“, jak píšete, pane Korábe, neboť to je jen Bůh. I když bych,
přiznávám, opravdu rád znal obsah onoho vašeho blokovaného a dle vašich slov
asi „prázdného“ svazku, který byl hned v prosinci 1989 zničen. Řečeno stylem,
který jste užil a který by překvapivě pasoval k některým českým
sedesvakantistům „můžou bejt klidnej“.
5) V závěru
své obhajoby pan Koráb zmiňuje jako můj „pravý důvod“ zveřejnění informací o
něm to, že se vyjádřil k „jistému“ textu biskupa Williamsona. K tomu mohu
pouze uvést, že to zcela jistě jeden z důvodů byl, ale určitě ne ten
hlavní, protože tím byla spíše zvýšená aktivita pana Korába, jak jsem již psal.
Na více či méně nesmyslné útoky na biskupa Williamsona jsme už zvyklí.
Ze
strany pana Korába pak ještě v jeho reakci následuje obvyklá
sedesvakantistická tiráda, kterou nemá smysl komentovat, protože, jak jsem psal
již v původním článku, přesvědčit sedesvakantistu o mylnosti jeho postoje
je jevem zřídkavým.
Závěr
Shrňme
si tedy stručně fakta. V mém prvním článku bylo s odkazem na otevřené
zdroje uvedeno, že byl pan Koráb zřejmě vysvěcen na kněze starokatolickým
biskupem a že jeho biskupské svěcení je dle dostupných pramenů pochybné. Pan
Koráb vyvrací, že by byl tímto biskupem vysvěcen. K tomu jsem nyní doplnil
informace sedesvakantistického časopisu „Einsicht“, který přímo zpochybňuje
světící linii, v níž byl vysvěcen i pan Koráb. Pokud nic jiného,
přetrvávají u mě nadále pochybnosti nad jeho svěcením.
Dále
jsem ve svém prvním článku uvedl fakta ohledně „konkláve“ v Assisi,
kterého se pan Koráb účastnil. Informace jsem uváděl přímo z veřejně
dostupného prohlášení účastníků a z dopisu pana Korába takto zvolenému
„papeži“. Nikdy jsem netvrdil, že tyto informace pan Koráb utajuje, jen jsem
tato fakta publikoval pro dokreslení myšlenkového rámce, v němž se
pohybuje.
Následně
jsem letmo zmínil Biblické eklogy, které sepsal pan Koráb, a konstatoval jsem,
že jsou věroučně přinejmenším podivné. Pan Koráb vede nebo vedl diskuzi s přispěvateli
jistého tradičně katolického fóra, kteří toto jeho dílo kritizovali. Faktem je,
že eklogy z výše zmíněného sedesvakantistického webu zmizely.
Stěžejním
bodem reakce pana Korába je lidsky pochopitelná snaha vyvrátit podezření své
spolupráce s StB, kdy předložil rozsudek soudu, který konstatuje, že jeho
evidence ve svazku StB byla neoprávněná. K tomu jsem já v této své
odpovědi uvedl, že jsem vycházel z otevřených zdrojů, kde je ve všech pan
Koráb veden v kategorii agenta StB. Sám pan Koráb uvádí, že když zažádal o
lustrační osvědčení, bylo mu vydáno s nálezem pozitivní. Teprve poté se
obrátil na soud a po zřejmě delším nákladném procesu vydal soud rozhodnutí o
neoprávněnosti jeho evidování ve svazích StB. Samotný spis, který by
k dané věci mohl poskytnout nezvratná fakta, byl zničen již počátkem
prosince 1989. Na pana Korába je proto potřeba nahlížet jako na nevinného a já
jsem napsal a znovu potvrzuji, že je-li objektivně před Bohem nevinný, omlouvám
se mu.
K závěru
článku a „lekci“ ze sedesvakantismu jsem se letmo vyjádřil, a nemám potřebu je
s ohledem na to, že jsou ve vztahu k mému původnímu článku irelevantní,
nijak dál komentovat.
Vlastní
závěry z výše napsaného nechť si vyvodí každý sám. Co se týče působení pana
Korába, nezbývá než jeho ovečkám popřát: každému, co jeho jest...
