Změnilo Bratrstvo svou pozici?
Poznámka: Autorem tohoto otevřeného dopisu je P. Juan Carlos Ortiz, uznávaný profesor semináře FSSPX v Goulburnu v Austrálii.
Navzdory některým nedávným zdánlivě uklidňujícím projevům prochází Bratrstvo sv. Pia X. nadále nejzávažnější vnitřní krizí, jakou ve své komplikovanosti a závažnosti ještě nikdy nepoznalo.
Tato krize je zvláště ZÁVÁŽNÁ, protože se odvozuje od vážných selhání ze strany biskupa Fellaye a jeho dvou zástupců ve VĚROUČNÉ oblasti, jakož i ve sféře PROZÍRAVOSTI. To je hlavním důvodem zájmu členů Bratrstva.
Někteří jsou v pokušení věřit, že protože dosud nedošlo k praktické dohodě s Římem, nebezpečí pominulo... Nečiňme však závěry tak rychle!
Navzdory oněm vystoupením představení Bratrstva NEVZALI ZPĚT svůj nový koncept týkající se role Tradice v Církvi a zvláště vztahu s koncilní církví. Navíc jsou vzdálení tomu, že by na sebe vzali jakoukoliv osobní odpovědnost za tuto vnitřní krizi způsobenou jejich nerozumnými činy.
Stojí za to podívat se blíže na dva aspekty této vnitřní krize, abychom nepodcenili negativní účinky, které se v Bratrstvu a řadách Tradice NADÁLE vytvářejí.
První aspekt se týká HLAVNÍ ROLE, kterou Bratrstvo hraje v odporu ke koncilní církvi a v zachování katolické Tradice. Padne-li Bratrstvo, padne poslední bašta Tradice.
Druhý aspekt se týká ZÁVAŽNÉ ZMĚNY, kterou Menzingen vytvořil, pokud jde o ústřední roli Bratrstva v čele reakce na tuto krizi Církve: tato nová role je jasně v protikladu k roli, kterou vytyčil arcibiskup Lefebvre.
Tato změna je však velmi nepatrná a někteří ji mohou jen těžko vidět, protože zatímco představení prohlašují, že nechtějí vzdát věroučný boj, učinili z KANONICKÉHO UZNÁNÍ ZÁKLADNÍ PRIORITU Bratrstva. Některé věroučné aspekty jsou stále ještě součástí jejich agendy, jsou však umístěny na DRUHOU ÚROVEŇ. Vše tudíž musí být „znovu definováno“ v souladu s touto novou prioritou.
Tato změna v nich prozrazuje stejný „LEGALISMUS“, který postihl všechna tradiční společenství, která se od roku 1988 sjednotila s Římem. Stejně jako oni se cítí „provinile“, protože byli oficiální církví „vyloučeni“ a sní o tom, že za každou cenu dojdou „smíření“.
Známe „hermeneutiku kontinuity“ Benedikta XVI. s jejíž pomocí představil nový výklad tradice, který by KONCILNÍ CÍRKEV INTEGROVAL DO TRADICE CÍRKVE.
Autority v Menzingenu pro ospravedlnění své změny pozice také představili novou „HERMENEUTIKU“ nebo „přehodnocující výklad“ hlavní role Bratrstva, jímž chtějí INTEGROVAT SVOU TRADICI DO KONCILNÍ CÍRKVE.
Tato „hermeneutika“ vyžaduje, aby autority FSSPX učinily zkomolené „přehodnocení“ toho, co arcibiskup Lefebvre chápal jako prioritu Bratrstva; například citují pouze slova, která řekl PŘED roztržkou s Římem v roce 1988, nebo jeho smířlivější slova týkající se oficiálních autorit Církve.
Proto to, co bylo dříve u koncilní církve energicky odmítáno, se nyní „přehodnocuje“ pohledem přijetí koncilních myšlenek, ne-li úplně, pak alespoň „částečně“ nebo „za jistých podmínek“.
Je třeba poznamenat, že autority Bratrstva projevují tento nový postoj spíše tím, co ohledně koncilních autorit NEŘÍKAJÍ; OPOMENUTÍM, spíše než přímou řečí.
S výjimkou několika pevných frází tam či onde (aby uklidnili „tvrdší“ linii mezi námi), můžeme vidět dlouhotrvající „pozitivní“ postoj vůči naukám a činům koncilních autorit a zvláště Benedikta XVI.
Nedávným příkladem tohoto „změkčení“ je zajisté bojkot některých knih považovaných za „příliš tvrdé“ ze strany Menzingenu, knih napsaných biskupem Tissierem a P. Calderónem o koncilní církvi. Jiným příkladem by bylo nedávné symposium The Angelus v Americkém distriktu FSSPX, které si jako téma pro tento rok zvolilo „Papežství“, když si připomínáme 50. výročí katastrofálního zahájení Druhého vatikánského koncilu!
Někteří se tedy mohou zeptat, za jakým účelem a jakým právem by mělo být toto nové směřování v Bratrstvu kritizováno?
Já znám Bratrstvo a jeho účel, protože jsem členem-knězem 28 let. Hluboce miluji Bratrstvo, jemuž jsem se zavázal na celý život. Osobně jsem znal Zakladatele, který mě vysvětil, a ve studiu jehož spisů a slov jsem VŽDY pokračoval. Kvůli své lásce k Bratrstvu a kvůli synovské lásce k arcibiskupu Lefebvrovi si myslím, že je mou povinností promluvit veřejně.
Jeví se mi, že po několik let probíhá ZÁSADNÍ ZMĚNA, hlavně u biskupa Fellaye a jeho dvou asistentů, týkající se HLAVNÍ ROLE Bratrstva sv. Pia X. v této době krize v Církvi: plně zachovat katolickou Tradici bojem proti vnitřním i vnějším nepřátelům Církve.
Hlavní cíl Bratrstva sv. Pia X. v této krizi Církve nemůže být změněn, protože tento cíl byl jasně stanoven jeho Zakladatelem v mnoha jeho spisech, kázáních, přednáškách a činech, zvláště po roce 1988. V důsledku toho změnit tento účel v důležitých bodech by znamenalo ZÁVAŽNĚ SE VZDÁLIT jeho Zakladateli a tím vystavit Bratrstvo SPÁCHÁNÍ SEBEVRAŽDY tím, že padne do rukou modernistického Říma, proti němuž Bratrstvo od svého založení vždy bojovalo.
Zkušenost nám ukazuje, že všichni ti, kteří sešli z linie vytyčené arcibiskupem Lefebvrem, nakonec skončili tím, že zradili boj za Tradici.
Tato změna se v Bratrstvu nedá ospravedlnit, protože jsme v posledních letech neviděli v koncilní církvi JAKOUKOLIV podstatnou věroučnou nebo praktickou změnu ve smyslu SKUTEČNÉHO návratu k Tradici odsouzením koncilních omylů a reforem.
To, co jsem řekl, bych rád podpořil tím, že ukážu, jak jsou ujištění a kroky současného vedení ZCELA V ROZPORU s tím, co jasně stanovil arcibiskup Lefebvre. A dokonce, i kdyby o nich arcibiskup Lefebvre explicitně nemluvil, jsou tyto změny závažně v protikladu k OBECNÉMU DOBRU Bratrstva a ke ZDRAVÉMU ROZUMU.
- MYLNÉ POJETÍ VIDITELNOSTI CÍRKVE
Za prvé, jasně se jeví, že POČÁTEČNÍ BOD jejich odchylky leží v MYLNÉM POJETÍ VIDITELNOSTI CÍRKVE. Jejich veřejná prohlášení popisují Bratrstvo tak, že „postrádá“ cosi základního ve vztahu k „viditelnosti“ Církve. Často hovoří o Bratrstvu jako že je v „neregulérní“, „nenormální“, „nelegální“ situaci, ačkoliv všechno to, jak víme, je jen ZDÁNLIVÉ.
Otec Pfluger tento omyl jasně formuloval ve svém nedávném rozhovoru: „Pokud jde o nás, trpíme také NEDOSTATKEM kvůli své kanonické NEREGULÉRNOSTI. Nejen stav pokoncilní Církve je nedokonalý, ALE TAKÉ NÁŠ.“ A dále: „Závazek aktivně pracovat na překonání této krize je nesporný. A tato práce ZAČÍNÁ U NÁS, když chceme překonat svůj NENORMÁLNÍ kanonický stav.“ (Kirchliche Umschau, 17. října 2012)
Oficiální autority Církve po léta stigmatizovaly Bratrstvo těmito „nedostatky“ za pomoci falešných obvinění a nespravedlivých odsouzení, zatímco my víme a jasně jsme ukázali svými spisy a svými činy, že Bratrstvo NIKDY neopustilo viditelné hranice katolické Církve ani nezapříčinilo jakýkoliv kanonický přestupek. Nepotřebujeme proto překonat jakoukoliv církevní či kanonickou „nedostatečnost“ tím, že požádáme, abychom dnes byli uznáni koncilní církví.
V tomto bodě autority opakují tatáž mylná tvrzení Doma Gérarda a těch, kteří se „smířili“ v roce 1988, jimž arcibiskup Lefebvre (přednáška z 9. září 1988, Fideliter č. 66) a P. Schmidberger (Fideliter č. 65) věcně odpověděli krátce po svěcení biskupů.
Biskup Fellay také nedávno uvedl stejný omyl v chápání povahy pravé Církve: „Skutečnost, že jedeme do Říma, neznamená, že s nimi souhlasíme. Je to ale Církev. A JE TO PRAVÁ CÍRKEV. Při odmítání toho, co není dobré, by člověk neměl odmítat vše. JE JEDNA, SVATÁ, KATOLICKÁ, APOŠTOLSKÁ.“ (Flavigny, 2. září 2012)
Toto udivující tvrzení neskrývaně odporuje tomu, co o koncilní církvi řekl arcibiskup Lefebvre při výše citované přednášce: „...jsme to MY, kteří máme znaky viditelné Církve. Existuje-li dnes ještě viditelnost Církve, je to díky nám. TYTO ZNAKY JIŽ NEJSOU MEZI OSTATNÍMI [v koncilní církvi].“
Arcibiskup Lefebvre otevřeně odpověděl Domu Gérardovi, který se jako na důvod připojení k modernistickému Římu odvolával na potřebu připojit se k „viditelné církvi“, těmito slovy: „Historka Doma Gérarda o viditelné Církvi je dětinská. JE NEUVĚŘITELNÉ, že můžeme mluvit o VIDITELNÉ CÍRKVI jako o koncilní Církvi, která je v protikladu ke katolické Církvi, jíž se snažíme reprezentovat a zajistit její trvání.“ (Fideliter, č. 70, červenec-srpen 1989, str. 6)
- ZÍSKAT OD KONCILNÍ CÍRKVE SVOU „LEGITIMITU“
V důsledku prvního omylu autority říkají, že nestačí, aby Bratrstvo uznalo platnost a autoritu papeže a současných biskupů, ani nestačí veřejná modlitba za ně, ani uznání některých legitimních kroků (když jsou v souladu s Tradicí). Podle nich musíme „jít dále“ a požádat koncilní církev, ABY NÁM DALA „LEGITIMITU“, kterou postrádáme!
Zde se opět otevřeně odchylují od arcibiskupa Lefebvra, který řekl, že jelikož krize v Církvi pokračuje, nepotřebujeme jakékoliv uznání od koncilní církve, protože pravá legitimita logicky bude potvrzena, až se autority Církve vrátí ke zdravé nauce.
Arcibiskup Lefebvre řekl, že nepotřebujeme, aby nám koncilní církev dala jakoukoliv „legitimitu“: „S jakou Církví máme co do činění – rád bych věděl – jestli mám co do činění s katolickou Církví nebo mám co do činění s jinou církví, proticírkví, zfalšovanou Církví? ... Já však upřímně věřím, že máme co do činění s PADĚLKEM Církve, nikoliv katolickou Církví.“ (18. června 1978)
- POTŘEBA PRAKTICKÉ DOHODY
U těchto dvou omylů začíná i to, že vůdci poté obhajují NAPROSTOU POTŘEBU PRAKTICKÉ DOHODY se současnými autoritami, ale BEZ JAKÉKOLIV PŘEDEŠLÉ VĚROUČNÉ DOHODY, čímž odporují tomu, co arcibiskup Lefebvre jasně konstatoval, zvláště po roce 1988, a co generální kapitula (která nám připomněla, že Menzingen má více autority než biskup Fellay) rozhodla v roce 2006. Jejich současné hledání čistě praktické dohody je o to překvapivější, když člověk zváží, že nedávné věroučné rozhovory mezi Teologickou komisí a Vatikánem došly k závěru, že je věroučná shoda s koncilní církví NEMOŽNÁ!
Proto když Bratrstvo hledá čistě praktickou dohodu se současným Římem, který pokračuje v omylu, je to totéž, jako spáchat „operaci sebevražda“ – budeme „pohlceni“ koncilní církví, jejíž CELÁ struktura je nejen zakořeněna v koncilu, ale pracuje na realizaci koncilních a pokoncilních reforem. My víme, co se stalo osmi tradičním společenstvím, která se sjednotila s touto koncilní církví bez předběžné věroučné shody a nevyhnutelně se dá očekávat, že se totéž stane nám...
Arcibiskup Lefebvre zvláště po svěcení biskupů jasně k jakémukoliv budoucímu dialogu s koncilní církví jako předpoklad na první místo kladl vyřešení VĚROUČNÉ OTÁZKY: „Položím tuto otázku NA VĚROUČNOU ÚROVEŇ: Souhlasíte se všemi velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli ... Jste v plném společenství s těmito papeži a s jejich tvrzeními? Uznáváte stále Protimodernistickou přísahu? Jste nakloněni společenské vládě Našeho Pána Ježíše Krista? Jestliže neuznáváte NAUKU papežů, kteří vás předcházeli, pak není možný žádný dialog. Je zbytečný. Pozice tak budou jasnější.“ (Fideliter č. 66, listopad-prosinec 1988, str. 12-13)
- ILUZE O KONÁNÍ „VĚTŠÍHO DOBRA“
Pak autority FSSPX, aby našly „pozitivní“ zdůvodnění pro vyjednávání s koncilním Římem, prohlašují, že tato čistě praktická dohoda nám umožní KONAT VĚTŠÍ DOBRO, protože, když budou „v rámci viditelné církve“, obrátí koncilní církev k Tradici... Je to přesně tentýž argument, kterého se dovolával Dom Gérard a kněží z Campos, aby ospravedlnili své opětovné spojení s koncilním Římem!
Náš Zakladatel odpověděl na tento klamně „optimistický“ pohled s velkým realismem v rozhovoru, kde řekl: „Dostat se do církve, co to znamená? A především, o jaké Církvi mluvíme? Jestliže o koncilní církvi, měli bychom se my, kteří jsme proti ní dvacet let bojovali, protože chceme katolickou Církev, vrátit do koncilní církve, abychom ji údajně UČINILI KATOLICKOU? To je naprostá iluze! PODŘÍZENÍ NEMĚNÍ NADŘÍZENÉ, ALE NADŘÍZENÍ MĚNÍ PODŘÍZENÉ.“ (Fideliter č. 70, červenec-srpen 1989)
A FAKTA nám ukazují, že ta trocha dobra, kterou učinili ti, kteří se sjednotili s Římem od roku 1988, neospravedlňuje VĚTŠÍ ZLO, které učinili tím, že ponechali své věřící koncilním omylům, nové mši, omluvám kroků pokoncilních papežů atd...
- JSOU PŘEDBĚŽNÉ PODMÍNKY POSTAČUJÍCÍ?
Opět aby ospravedlnili tuto dohodu, tvrdí, že PŘEDBĚŽNÉ PODMÍNKY nastavené minulou generální kapitulou v červenci 2012, by postačovaly k zabránění pádu do stejné „pasti“, do které spadla společenství, která se sjednotila.
Ale kromě skutečnosti, že tyto podmínky jsou NEDOSTATEČNÉ A NEREALISTICKÉ, aby nás ochránily před „asimilací“ a „neutralizací“ ze strany koncilní církve, zapomněla generální kapitula na dvě nejdůležitější podmínky, které jasně požadoval arcibiskup Lefebvre: OBRÁCENÍ oficiálních autorit církve, konkrétně jejich výslovné zavržení koncilních omylů a OSVOBOZENÍ OD NOVÉHO KODEXU KANONICKÉHO PRÁVA.
Arcibiskup Lefebvre řekl, že dokonce i kdyby nám modernistický Řím zaručil některé předběžné podmínky, byly by takové podmínky NEDOSTATEČNÉ k tomu, abychom s ním uzavřeli dohodu. Zde je, co řekl kardinálu Ratzingerovi: „Vaše Eminence, podívejte, dokonce i když nám dáte biskupa, dokonce i když nám dáte nějakou nezávislost na biskupech, dokonce i když nám dáte celou liturgii z roku 1962, když necháte pokračovat naše semináře a Bratrstvo, jak běží teď, NEMŮŽEME SPOLUPRACOVAT, je to nemožné, nemožné, protože pracujeme ve dvou diametrálně protikladných směrech: vy pracujete na odkřesťanštění společnosti, člověka a Církve a my, my pracujeme v obracení na křesťanskou víru. Nemůžeme se shodnout.“ (Exercicie v Écône, 4. září 1987)
Navíc arcibiskup Lefebvre stanovil obrácení Říma jako nutný předpoklad k dohodě, když čtyřem budoucím biskupům adresoval tato slova: „...až budete přesvědčeni, že bude Petrův stolec bezodkladně obsazen DOKONALE KATOLICKÝM nástupcem Petrovým, v jehož ruce byste mohli vložit milost svého episkopátu, aby jej potvrdil.“ (29. srpna 1987)
A pokud jde o Kodex kanonického práva, jak bychom si mohli zachovat svou identitu pokračováním ve svém boji, jestliže bychom byli pod všeobecným zákonem koncilní církve, kterým je NOVÝ kodex kanonického práva? Nechápou, že byl nový kodex zvláště vytvořen k realizaci koncilních reforem, ale NIKOLIV K ZACHOVÁNÍ TRADICE?
- DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL BY MOHL BÝT PŘIJATELNÝ!
A aby překonali věroučnou slepou uličku, která vyplývá z Druhého vatikánského koncilu, pokoncilního „magisteria“, viděli jsme vůdce FSSPX ve svých posledních proslovech, svých kázáních a svých rozhovorech ukazovat otevřené a opakované odhodlání ZLEHČOVAT KONCILNÍ OMYLY, aby tak připravili myšlení věřících na smíření s koncilním Římem.
Neslyšeli jsme s ohromením biskupa Fellaye v rozhovoru pro Catholic News Service tvrdit, že: „Koncil představuje náboženskou svobodu, která je ve skutečnosti VELICE, VELICE OMEZENÁ, VELICE OMEZENÁ,“ a také, že závěr věroučných rozhovorů s Římem byl, že „...vidíme, že mnoho věcí, které bychom zavrhli, jako že pochází od koncilu, ve skutečnosti OD KONCILU NEPOCHÁZÍ, ale [pochází] od jeho obecného chápání.“! A: „koncil musí být začleněn DO RÁMCE této velké tradice Církve, musí být chápán V RÁMCI ní a VE VZTAHU k ní. Toto jsou tvrzení, s nimiž PLNĚ SOUHLASÍME, ÚPLNĚ, NAPROSTO.“ (11. května 2012)
A jediný (neúplný) zveřejněný text týkající se poslední věroučné preambule představený v dubnu v Římě, a o němž mluvil P. Pfluger na přednášce, nejen projevuje stejné přání zlehčovat koncilní omyly, ale dokonce je UZNAT: „...celá Tradice katolické víry by měla být kritériem a průvodcem chápání učení Druhého vatikánského koncilu, KTERÝ na oplátku OSVĚTLUJE některé aspekty ŽIVOTA a církevní NAUKY skrytě v něm přítomné a ještě nezformulované.“ (St. Joseph des Carmes, 5. června 2012)
Cožpak nebyla skutečnost, že pasivně sledovali mezináboženské setkání v Assisi III, aniž by jej ENERGICKY ODSOUDILI a dokonce žádali některé členy Bratrstva, aby to nečinili, znamením mnohé odhalujícím?
A co je znepokojivější je, že jejich zlehčování omylů koncilu pochází už z minula...když biskup Fellay konstatoval už v roce 2001 (!) v rozhovoru, že: „Uznat koncil NEMÁME PROBLÉM,“ „Působí to dojmem, že odmítáme vše z Druhého vatikánského koncilu. MY však PŘIJÍMÁME 95% z něj.“ (švýcarské noviny La Liberté, 11. května 2001)
Místo aby naslouchali opakovaným varováním, která je žádají, aby nepodepisovali praktickou dohodu, pohrdavě odpověděli tvrdými slovy na DOPIS TŘÍ BISKUPŮ ...slovy, která jim naznačovala, že jsou „sedesvakantisty“, „schizmatiky“ a že proměnili omyly Druhého vatikánského koncilu na „superhereze“.
Byl by to dlouhý seznam vyjmenovat další prohlášení Menzingenu, která se pohybují ve směru OSLABENÍ ve věroučných bodech; stejné oslabení se nalézá i mezi jinými členy Bratrstva, kteří podporují dohodu. Viděl jsem, jak někteří spolubratři, které jsem kdysi znal jako pevné v kritice koncilu a pokoncilních papežů, nyní zastávají „ měkčí“ pozice a velmi podporují sjednocení s modernistickým Římem...
- ZÁVAŽNÉ OMYLY VŮČI PROZÍRAVOSTI
Navíc si kromě těchto omylů v jejich ZÁSADÁCH můžeme také všimnout VÁŽNÝCH OMYLŮ V ÚSUDKU, které také byly příčinou nejvážnějšího VNITŘNÍHO ROZDĚLENÍ, co do hloubky i rozsahu, jaké Bratrstvo nikdy předtím nepoznalo.
Nerozvážnými kroky dali přednost obětování JEDNOTY A OBECNÉHO DOBRA Bratrstva, aby následovali agendu modernistického Říma, jak konstatovali ve své odpovědi na dopis tří biskupů Bratrstva: „Pro OBECNÉ DOBRO Bratrstva bychom nesporně upřednostňovali současné status quo řešení, ale ŘIM jej již očividně NEBUDE TOLEROVAT.“ (14. dubna 2012)
Biskupe Fellay také řekl, že je takřka „nevyhnutelné“, že část Bratrstva jej nebude v případě dohody s Římem následovat: „ Nemohu vyloučit, že může [v Bratrstvu] dojít k ROZŠTĚPENÍ.“ (Rozhovor pro Catholic News Service) A tudíž riskoval vážné rozdělení Bratrstva.
Proto dali přednost ignorování všech VAROVÁNÍ přicházejících od tří biskupů, od některých představených a členů Bratrstva a dokonce i od našich spřátelených tradičních společenství, kteří je žádali, aby nepodepisovali čistě praktickou dohodu.
Tento postoj hluboce šokoval mnohé členy Bratrstva a vytvořil vnitřní rozdělení, které vážně podkopalo DŮVĚRYHODNOST VEDENÍ, ABY JEJ ŘÍDILO a mezi spřátelenými společenstvími podkopalo důvěru, která již nebyla obnovena.
- KDO OKLAMAL KOHO?
Když během posledních měsíců slyšíme jejich vysvětlení (omluvy?) týkající se údajných „skutečných důvodů“, které je doposud vedli k ústupkům vůči modernistickému Římu, vidíme, že to nejsou ani tak římské autority, které je oklamaly, ale spíše to, že SE ONI SAMI OKLAMALI! Protože, když se rozhodli nerozvážně odsunout stranou odpovědi, které dostali o pravém smýšlení papeže z OFICIÁLNÍCH vatikánských kanálů, a upřednostnit jiné kanály, tzv. „neformální“, nevylepšuje takové rozhodnutí jejich reputaci jakožto PROZÍRAVÝCH představených...
ODMÍTLI tedy vidět, že vše, co jim tyto „neoficiální“ kanály řekly, byly buď klepy, nebo manipulace, protože jejich PŘÁNÍ dosáhnout dohody se stalo natolik „posedlostí“, že skončili tím, že věřili všemu! Kdo je vinen? ONI SAMI!
Jak je možné, že mohli jednat tak lehkomyslně v tak vážné věci? V jakékoliv instituci, dokonce i světské, vede takové jednání nevyhnutelně k rezignaci zodpovědné osoby, protože došlo k přílišné ztrátě důvěry. „Převezmeme odpovědnost,“ jak hrozil P. Pfluger, jestliže by dohoda selhala.
Jestliže ve skutečnosti nerezignovali, je to proto, že ONI NADÁLE VĚŘÍ V DOHODU. Ještě se ze svého jednání nepoučili! Je evidentní, že navzdory některým překážkám Menzingen a Vatikán udělají vše, aby „vzkřísili“ rozhovory. Vyloučení biskupa Williamsona se jasně jeví jako „výmluvné znamení“, že rozhovory budou pokračovat, protože toto vyloučení bylo přinejmenším pro Vatikán podmínkou sine qua non ve prospěch dohody.
Navíc u biskupa Fellaye nalézáme vážný nedostatek PRAKTICKÉHO ÚSUDKU o papežových mylných idejích. Jak si mohl myslet, že Benedikt XVI. by byl při našem uznání připraven „dát stranou naše uznání koncilu“, jak mu v červnu 2012 napsal? Cožpak nevěděl, že koncil je pro modernistický Řím „nediskutovatelný“? Je to z jeho strany naivita nebo prostě věří tomu, že jeho přání jsou skutečností? V každém případě v tomto ukazuje, že VÁŽNĚ POSTRÁDÁ PROZÍRAVOST ve věroučných záležitostech.
- NESPRAVEDLIVÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ
Nakonec, aby dovršili svou SLEPOTU a svou UMÍNĚNOST na cestě ke „smíření“ s modernistickým Římem, začali používat PRONÁSLEDOVÁNÍ, aby potlačili jakoukoliv opozici uvnitř i vně Bratrstva. Od té doby jsme viděli řadu zastrašování, výtek, proměn, odkladů ve svěceních, vylučování kněží a dokonce i jednoho ze čtyř biskupů!
Oni vytrvale pronásledují a vylučují lidi, kteří ODPORUJÍ jejich znovusjednocení s modernistickým Římem a zároveň cynicky říkají, že mají v úmyslu pokračovat ve své OPOZICI... v rámci oficiální církve až budou uznáni!
Když se všechno uváží, zavedli v Bratrstvu AUTORITÁŘSKOU vládu, skutečnou DIKTATURU, aby odstranili jakoukoliv překážku odporující jejich plánům na sjednocení s modernistickým Římem.
Biskup Fellay a jeho dva asistenti tedy radikálně změnili ZÁKLADNÍ PRINICPY A CÍLE Bratrstva stanovené naším Zakladatelem. Také ignorovali významná rozhodnutí GENERÁLNÍ KAPITULY Z ROKU 2006, která zakázala praktickou dohodu s oficiální církví bez předešlé věroučné dohody. Oni vědomě ignorovali VAROVÁNÍ rozumných lidí, kteří jim radili, aby nečinili jakoukoliv praktickou dohodu s modernistickým Římem. Ohrozili JEDNOTU A OBECNÉ DOBRO Bratrstva tím, že jej vystavili nebezpečí kompromisu s nepřítelem Církve. A nakonec protiřečí sami sobě tím, že říkají OPAK toho, co tvrdili jen před pár lety!
Zradili tudíž odkaz arcibiskupa Lefebvra, povinnosti své funkce, důvěru tisíců a dokonce i těch, kteří jsou jimi oklamáni a nadále jim věří.
Prokázali rozhodnou ochotu vést Bratrstvo za každou cenu KE SJEDNOCENÍ s našimi nepřáteli.
Bez ohledu na to, zda k dohodě s koncilní církví ještě nedošlo, nebo ihned nedojde nebo možná nikdy... zůstává pro Bratrstvo VÁŽNÉ NEBEZPEČÍ, protože ONI NEVZALI ZPĚT mylné principy, které řídí jejich ničivé kroky.
Vidím dnes bohužel, že oni tím, že chtějí nekorektně nějakým způsobem ztotožnit své soudy a svá rozhodnutí s Bratrstvem samotným, jej zcela ZKONFISKOVALI, jako by bylo jejich osobním majetkem a zapomínají, že byli jmenováni, aby sloužili pouze na určitou dobu.
Kéž má Bůh s Bratrstvem slitování!
P. Juan Carlos Ortiz, FSSPX
Zdroj: Non Possumus
Překlad: D. Grof
