Poslední rozhovor s arcibiskupem Lefebvrem (1991)
„Už to není jen otázka liturgie… co nás odděluje od Říma, ale věc víry.“ (arcibiskup Lefebvre, 1991)
***
„Při příležitosti dvacátého výročí založení Kněžského bratrstva sv. Pia X. nám arcibiskup Lefebvre laskavě zodpověděl otázky, které jsme mu položili. Všímáme si také, jak tento prelát vyvrací pomluvy, které se o něm šíří, pokud jde o koncilní dokumenty O náboženské svobodě a O Církvi v moderním světě.“
***
Fideliter: Od biskupských svěcení už nemáte žádné kontakty s Římem, jak jste nám však řekl, telefonoval vám kardinál Oddi a řekl: „Věci se musí vyřešit. Učiňte malý krok, požádejte papeže o odpuštění, a on je připraven vás přijmout.“ Proč tedy nezkusit tento poslední přístup a proč si myslíte, že je to nemožné?
Arcibiskup Lefebvre: Je to zcela nemožné v současné římské atmosféře, která se stále zhoršuje. Nesmíme si dělat iluze. Principy, které nyní vedou koncilní církev, čím dál otevřeněji odporují katolické věrouce.
Před komisí Spojených národů pro lidská práva kardinál Casaroli nedávno prohlásil: „Rád bych se poněkud zastavil u jednoho konkrétního aspektu základní svobody myslet a jednat podle vlastního svědomí: náboženské svobody… katolická Církev a její nejvyšší Pastýř, který učinil lidská práva jedním z hlavních témat svého kázání, neopomněli připomínat, že ve světě vytvořeném člověkem a pro člověka má celé uspořádání společnosti smysl pouze potud, pokud je lidský rozměr jeho ústředním zájmem.“ – Tohle slyšet z úst kardinála! Nemluví o Bohu!
Kardinál Ratzinger za sebe při prezentaci diskuzního dokumentu o vztahu mezi Magisteriem a teology potvrzuje – jak sám říká „poprvé jasně“ –, že „rozhodnutí Magisteria nemohou být posledním slovem ve věci jako takové“, ale jsou „jakýmsi druhem prozatímního opatření… jádro zůstává stálé, ale konkrétní aspekty, jež ovlivňují okolnosti dané doby, můžou vyžadovat pozdější opravu. V tomto ohledu lze poukázat na deklarace papežů minulého století. Protimodernistická rozhodnutí prokázala velkou službu, ale dnes jsou považována za překonaná.“ A ejhle, postoj k modernismu se obrací! Tyto úvahy jsou zcela šílené.
A nakonec je papež ekumeničtější než kdy dřív. Všechny falešné ideje koncilu se dále rozvíjejí a potvrzují se stále větší jasností. Skrývají je čím dál méně. Je naprosto nemyslitelné, že bychom mohli souhlasit se spoluprací s takovou hierarchií.
Fideliter: Myslíte si, že se situace ještě zhoršila od doby před biskupskými svěceními, kdy jste se zapojil do diskuzí, které vedly k vypracování Protokolu z 5. května 1988?
Arcibiskup Lefebvre: Ó ano! Například vytvoření Vyznání víry, které nyní kardinál Ratzinger vyžaduje od roku 1989. To je velmi vážná věc. Požaduje, aby všichni ti [tradicionalisté], kteří se s nimi sjednotili [tzn. že se chtějí dohodnout s Římem], složili vyznání víry, které zahrnuje koncilní dokumenty a pokoncilní reformy. To je pro nás nemožné.
Ještě budeme muset počkat, než zvážíme vyhlídky na dohodu. Za sebe jsem přesvědčen, že může zakročit jen Bůh, protože lidsky nevidíme žádnou možnost, že by Řím věci narovnal.
Patnáct let jsme vedli dialog a snažili se tradici vrátit na její čestné místo, na to místo v Církvi, které má právem. Naráželi jsme na stálé odmítání. To, co Řím v současnosti zaručuje ve prospěch této Tradice, není nic než čistě politické gesto, trocha diplomacie, aby přinutil lidi ke kompromisu. Není to však přesvědčení o dobru Tradice.
Fideliter: Když vidíme, že Dom Gérard a Bratrstvo sv. Petra si mohou zachovat liturgii a katechismus, aniž by takříkajíc museli v čemkoliv ustoupit, mohou být někteří lidé, kteří jsou sužováni a nacházejí se vůči Římu v obtížné situaci, v pokušení uzavřít dohodu kvůli své únavě. Říkají, že se jim s Římem podařilo vycházet, aniž by se něčeho museli vzdát.
Arcibiskup Lefebvre: Když říkají, že se nemusí ničeho vzdát, je to nepravda. Vzdali se možnosti odporovat Římu. Už nemůžou nic říkat. Musí zůstat zticha vzhledem k výhodám, které jim byly uděleny. Nyní je pro ně nemožné odhalovat omyly koncilní církve. Pozvolna, velmi pozvolna k ní přilnou, byť třeba jen prostřednictvím Vyznání víry [z roku 1989], které požaduje kardinál Ratzinger. Myslím, že Dom Gérard se chystá publikovat knížečku napsanou jedním z jeho mnichů o náboženské svobodě, která se ji bude snažit ospravedlnit.
Z hlediska idejí začínají velmi pomalu sklouzávat a nakonec připustí falešné ideje koncilu, protože Řím jim udělil některé výhody Tradice. Je to velmi nebezpečná situace.
Během audience, kterou papež poskytl Domu Gérardovi a delegaci mnichů z Le Barroux, vyjádřil přání vidět je, jak se nadále vyvíjejí. Neskrýval, co si myslí. Musejí se čím dál více podrobovat [diecéznímu] arcibiskupovi a musejí si dávat pozor, aby nejednali tak, jako by koncilní reformy byly málo oceňované, protože jim byla udělena výjimka z liturgických pravidel koncilu. Musejí se také snažit přivést s sebou všechny ty, kteří ještě nejsou poslušní Svatého otce.
Jsou to pro ně naléhavé výzvy, a to je účelem výsad, které jim byly uděleny.
Proto Dom Gérard napsal matce Anně-Marii Simoulinové, otci Innocentu-Mariovi, kapucínům z Morgonu a dalším, aby se pokusil ovlivnit i mě. Po svém návratu z Říma zahájil ofenzivu, aby se pokusil přesvědčit ty, kteří ho nenásledují, aby kráčeli v jeho stopách a sjednotili se s Římem.
Všechny ústupky, které jim byly uděleny, byly odsouhlaseny s jediným cílem, aby bylo zajištěno, že všichni ti, kteří lnou k Bratrstvu nebo s ním mají spojitost, se od něj odtrhnou a podrobí se Římu.
Fideliter: Dom Gérard tak přebírá roli, která připadla monsignoru Perlovi.
Arcibiskup Lefebvre: Měl jsem příležitost vidět přinejmenším tři dopisy monsignora Perla napsané v odpovědi lidem, kteří mu psali. Je to vždy totéž. Je nezbytné vyvinout úsilí vůči těm, kteří nechápou potřebu uzavřít dohodu s papežem a koncilem. Napsal, že je ostuda vidět, že už nedošlo k žádným dalším dohodám.
Fideliter: Co se týče Doma Gérarda a dalších, řekl jste: „Zradili nás. Podávají teď pomocnou ruku těm, kdo ničí Církev, liberálům a modernistům.“ Není to poněkud tvrdé?
Arcibiskup Lefebvre: Ne, vůbec ne! Obraceli se na mě patnáct let. Nebyl jsem to já, kdo je vyhledával. Byli to oni sami, kdo za mnou přišli a žádali o podporu, svěcení, přátelství našich kněží a zároveň o otevření našich priorátů, aby jim finančně pomohly. Plně nás využili, nakolik jen mohli. Dělali jsme to s dobrou vůlí a dokonce s velkorysostí. Rád jsem konal tato svěcení, otvíral naše domy, aby mohli využít velkorysost našich dobrodinců. A pak mi náhle telefonují: „Už vás nepotřebujeme; je konec. Přecházíme k arcibiskupovi z Avignonu. Nyní jsme zajedno s Římem. Podepsali jsme protokol.“
Naše srdce netěšilo, že máme potíže s Římem. Nebylo nám příjemné, že jsme museli bojovat. Dělali jsme to z principu, abychom zachovali katolickou víru. A oni s námi souhlasili. Spolupracovali s námi. A pak náhle opustili pravý boj, aby se spojili s ničiteli pod záminkou, že jim budou dány nějaké výsady. To je nepřijatelné.
V praxi opustili boj za Víru. Nemůžou napadat Řím.
Totéž udělal i otec de Blignières. Zcela se změnil. On, který napsal celý svazek odsuzující náboženskou svobodu, teď píše v její prospěch. To není seriózní. Nelze se už spoléhat na lidi, kteří z věroučné otázky nepochopili vůbec nic.
Myslím, že v každém případě se dopouštějí vážné chyby. Vážně zhřešili tím, že jednali, jak jednali, vědomě a s neskutečnou lhostejností.
Slyšel jsem o některých mniších, kteří mají v úmyslu opustit Le Barroux a tvrdí, že už nemůžou žít v atmosféře lží. Divím se, jak se jim podařilo v takové atmosféře vydržet tak dlouho.
Totéž platí pro ty, kteří jsou s Domem Augustinem [představeným benediktinského kláštera ve Flavigny]. Byli dokonce ještě tradičnější než my a nyní zcela přešli na druhou stranu. Pro všechny mladé lidi, kteří tam jsou, je hrozné pomyslet na takový obrat. Vstoupili do kláštera, aby byli skutečně v Tradici. Byla to nejbezpečnější a nejpevnější pevnost Tradice, ještě více než Bratrstvo. Mysleli si, že mají záruku navždy. A pak [benediktini] zcela „převléknou kabáty“ a oni přesto zůstávají na místě! To je nevysvětlitelné.
Fideliter: Někteří věřící jsou v pokušení udržovat dobré vztahy s těmi, kteří se sjednotili [s Římem], nebo dokonce navštěvovat mše svaté či obřady, které slaví. Myslíte si, že v tom je nebezpečí?
Arcibiskup Lefebvre: Vždy jsem varoval věřící například před sedesvakantisty. Tam také lidi říkají: „Mše je v pohodě, tak na ni chodíme,“
Ano, mše je v pořádku. Ale je tam také kázání, atmosféra, rozhovory a kontakty před a po mši, které způsobují, že člověk postupně mění své názory. Je to tedy nebezpečné, a právě proto si obecně myslím, že vše tvoří jeden celek. Člověk nejde jen na mši svatou, ale navštěvuje celé to prostředí.
Zjevně jsou někteří lidé přitahováni krásnými obřady a ti také chodí do Fontgombault, kde byla znovu přijata stará mše svatá. Pohybují se však v atmosféře dvojznačnosti, které je pro mé myšlení nebezpečná. Jakmile se člověk ocitne v této atmosféře, podrobené Vatikánu, podléhající koncilu, končí tím, že se stává ekumenickým.
Fideliter: Papež je velmi populární. Přitahuje davy a chce všechny křesťany shromáždit v ekumenismu, z něhož, jak tvrdí, činí základní kámen svého pontifikátu. Na první pohled se to může zdát jako vznešená myšlenka, skutečně sjednotit všechny křesťany.
Arcibiskup Lefebvre: Papež chce jednotu s těmi, kteří jsou mimo Víru. To je „společenství“. Společenství s kým? S čím? V čem? To už není jednota. Ta nemůže existovat jinak než v jednotě Víry. To vždy učila Církev. Proto existovali misionáři, aby obraceli duše ke katolické Víře. Dnes už se obracet nemusíte. Církev už není hierarchickou společností, ale společenstvím. Všechno je překroucené. Je to zničení pojetí Církve a katolicismu. Je to velmi vážné a právě to vysvětluje, proč mnozí katolíci opouštějí Víru.
Když k tomu přidáte všechny ty pobuřující komentáře pronesené na synodě o kněžství, prohlášení, jako byla ta od kardinálů Decourtraye a Danneelse, člověk se diví, jak je možné, že vůbec nějací katolíci ještě zůstali.
Po Assisi a po podobných deklaracích chápeme, že mnoho lidí přešlo k mormonům, ke Svědkům Jehovovým nebo jinam. Ztrácejí Víru, a není se čemu divit.
Fideliter: Často říkáte, že dnes už jde o otázku Víry, která nás nutí odporovat modernímu Římu.
Arcibiskup Lefebvre: Otázka liturgie a svátostí je zajisté velmi důležitá, ale není nejdůležitější. Tou nejdůležitější je otázka Víry. Pro nás je tato otázka vyřešena. Máme Víru všech časů, Tridentského koncilu, katechismu sv. Pia X., všech koncilů a všech papežů před Druhým vatikánským koncilem.
Po léta se v Římě snažili ukázat, že vše na koncilu bylo plně v souladu s Tradicí. Nyní ukazují své pravé barvy. Kardinál Ratzinger nikdy nehovořil tak jasně. Tradice už neexistuje. Už neexistuje žádný poklad, který by měl být předáván. Tradice v Církvi je cokoliv, co dnes papež říká. Musíte se podřídit tomu, co dnes papež a biskupové říkají. To je pro ně Tradice – proslulá „živá Tradice“ – jediný základ našeho odsouzení.
Už se nyní nesnaží prokázat, že to, co říkají, je konzistentní s tím, co napsal Pius IX., nebo s tím, co promulgoval Tridentský koncil. Ne, to vše skončilo. Je to zastaralé, jak řekl kardinál Ratzinger. Je to jasné a mohli to tak říct dříve. Nemělo smysl s nimi mluvit, diskutovat s nimi. Nyní je to tyranie autority, protože už neplatí žádná pravidla. Už se nelze odvolávat na minulost.
Svým způsobem se dnes věci vyjasňují. Neustále nám dávají další a další důvody. Máme co do činění s lidmi, kteří mají odlišnou filozofii než my, jiný způsob vidění, kteří jsou ovlivněni všemi moderními subjektivistickými filozofy. Pro ně neexistuje žádná pevná pravda, neexistuje žádné dogma. Všechno se vyvíjí. To je naprosto zednářské pojetí. To je skutečně zničení Víry. Naštěstí se však nadále opíráme o Tradici!
Fideliter: Ano, ale jste sami proti všem.
Arcibiskup Lefebvre: Ano, je to velké tajemství.
Fideliter: V posledním zpravodaji „Introibo“ otec André poznamenává, že tucet biskupů skýtá naději, ačkoliv slouží novou mši. Jsou v přehledu biskupů označováni za „tradiční biskupy“.
Arcibiskup Lefebvre: Ano, ale všichni jsou koncilní. Pouze biskup de Castro Mayer a já jsme odporovali tomuto koncilu a jeho uplatňování, zatímco na samotném koncilu nás bylo 250, kteří jsme odporovali omylům.
Nedávno mi bylo řečeno, abych si znovu přečetl proroctví Naší Paní z Quita (1), v němž na počátku 17. století Blahoslavená Panna Maria předala zjevení svaté řeholnici o rozkladu mravů a strašlivé krizi, která nyní sužuje Církev a její klérus (2), a zároveň jí oznámila, že se objeví prelát, který se zasvětí obnově kněžství.
Blahoslavená Panna Maria oznámila, že se to stane ve 20. století. To je fakt. Dobrý Pán měl pro tuto dobu v Církvi plán.
Fideliter: Zdůraznil jste, že jste přesvědčen, že dílo, které jste podnikl, je Bohem požehnané, protože při několika příležitostech mohlo zmizet.
Arcibiskup Lefebvre: Ano, to je pravda. Vždy na nás útočili velmi tvrdě a velmi těžce. Často se lidé, kteří s námi spolupracovali, kteří byli našimi příteli, obrátili proti nám a skutečně se stali našimi nepřáteli. Je to velmi bolestné, ale nic se s tím nedá dělat. Uvědomujeme si po nějakém čase, že ti, kteří jsou proti nám a snaží se nás zničit, postupně upadají, a my pokračujeme. Musíme nicméně věřit, že linie Víry a Tradice, kterou jsme přijali a kterou následujeme, je nepomíjející, protože jde o Církev a protože Bůh nemůže dopustit, aby Jeho Církev zahynula.
Fideliter: Co můžete říct těm věřícím, kteří stále doufají v možnost dohody s Římem?
Arcibiskup Lefebvre: Naši praví věřící, ti, kteří pochopili problém a právě nám pomáhali pokračovat po rovné a pevné cestě Tradice a Víry, mě varovali před kontakty, které jsem navázal s Římem. Říkali mi, že je to nebezpečné a že plýtvám časem. Ano, samozřejmě jsem do poslední minuty doufal, že v Římě uvidíme aspoň trochu věrnosti. Nemohu být obviňován, že jsem neudělal maximum. Takže nyní také těm, kteří mi říkají: „Musíte dosáhnout dohody s Římem,“ mohu – myslím – říct, že jsem zašel dokonce dál, než jsem měl.
Fideliter: Odpovídáte: Nemusíte se obávat, protože jsme na straně Tradice, se všemi koncily před Druhým vatikánským koncilem, se vším, co řekli všichni papežové, kteří mu předcházeli…
Arcibiskup Lefebvre: Ano, samozřejmě, pokud bychom si něco vymýšleli, obávali bychom se, že náš výmysl nepřetrvá. My však neděláme nic nového.
Před nedávnem jsem viděl biskupa, jednoho z mých přátel, se kterým jsme spolupracovali během koncilu a který byl tehdy se mnou v naprosté shodě. A řekl: „Je nešťastné, že máš potíže s Římem.“
„Jak můžeš ty, který jsi na koncilu bojoval ze stejných důvodů jako já,“ odpověděl jsem mu, „jak teď můžeš být překvapený? Konali jsme stálé schůzky společně i s ostatními, abychom se snažili udržet linii Tradice během koncilu. A teď jsi to vše opustil. Bylo to, co jsme dělali, špatně?“
„Podívej se na výsledky koncilu. Můžeš mi ukázat něco, co je dobré a pozitivní? Kde a v jakých oblastech přinesl koncil a reformy, které z něj vzešly, skutečnou obnovu v Církvi?
Neodpověděl. Není tu nic. Všechno je negativní.
Fideliter: Jaké závěry lze vyvodit z dvacetileté existence Bratrstva?
Arcibiskup Lefebvre: Dobrý Pán chtěl Tradici. Jsem hluboce přesvědčen, že Bratrstvo je prostředkem, který Bůh chtěl použít k udržení a zachování Víry, pravdy Církve a toho, co lze v Církvi ještě zachránit. Také díky biskupům kolem generálního představeného Bratrstva, kteří plní svou nezastupitelnou roli při zachování Víry, hlásání Víry a předávání milosti kněžství a biřmování, zůstává Tradice neměnným a stále plodným zdrojem Božího života.
To vše je velmi povzbudivé a myslím si, že musíme Bohu děkovat a nadále věrně střežit poklady Církve, s nadějí, že tyto poklady jednoho dne znovu zaujmou místo, které si v Římě zaslouží, a které nikdy neměly být ztraceny.
Rozhovor vedl André Cagnon. (Fideliter č. 79 leden-únor 1991)
Poznámky
1) Výňatek z kázání arcibiskupa Lefebvra při biskupských svěceních 3. června 1988:
„Teprve nedávno mi kněz, který má na starosti priorát v kolumbijské Bogotě, přinesl knihu týkající se zjevení Panny Marie ‘Buen Suceso’ – ‘Dobrého pořízení’, jíž je zasvěcen velký kostel v Quitu v Ekvádoru. Tato zjevení přijala řeholnice krátce po Tridentském koncilu, vidíte tedy, že před mnoha staletími. Toto zjevení je plně uznáno Římem a církevními autoritami; byla postavena nádherná bazilika zasvěcená Blahoslavené Panně Marii, v níž věřící v Ekvádoru s velkou zbožností uctívají obraz Panny Marie, jehož tvář byla zázračně vytvořena.
Umělec byl právě v procesu jeho malování, když nalezl tvář Svaté Panny zázračně utvořenou. A Panna Maria prorokovala pro 20. století a výslovně řekla, že během 19. století a po většinu 20. století se ve svaté Církvi budou stále více šířit bludy, což uvede Církev do katastrofální situace. Mravy se zkazí a Víra zmizí. Zdá se nemožné nevidět, že se to dnes děje.
Omlouvám se, že pokračuji v tomto líčení zjevení, ale mluví se tam o jednom prelátovi, který se rozhodně postaví této vlně odpadlictví a bezbožnosti – a zachrání kněžství tím, že bude formovat dobré kněze. Neříkám, že se toto proroctví vztahuje na mě. Závěry si můžete učinit sami. Byl jsem při čtení těchto řádků ohromen, ale nemohu je popřít, neboť jsou zaznamenány a uloženy v archivech tohoto zjevení.“
2) Srov. Fideliter č. 66. listopad-prosinec 1988
Zdroj: Douay-Rheims Bible Online
Překlad: D. Grof
