Dopis rektora semináře – Otázky a odpovědi o FSSPX a Církvi dnes (1995)
Biskup Richard Williamson
Winona, 5. prosince 1995
někteří čtenáři tohoto Dopisu zaslali otázky, na něž by druzí nepochybně rádi dostali odpovědi. Zde je několik z nich.
Kde se dnes nachází pravá Církev? Je s oficiální katolickou Církví, jak je obvyklé, nebo snad s protestanty, jak se zdá, že říká papež? Nebo s takzvanými tradicionalisty, jak sami tvrdí?
Pravá Církev založená naším Pánem Ježíšem Kristem je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. Kdekoliv tyto čtyři znaky naleznete, tam je pravá Církev. Protestantismus však ničí jednotu, přináší málo svatosti, není katolický, tj. všeobecný v čase a prostoru, a odmítá apoštolskost, tj. podřízení se papeži. Pokud jde o oficiální katolickou Církev, ta se den za dnem stává stále více protestantskou ve víře i praxi. Naproti tomu tzv. tradicionalisté jsou pozoruhodně jednotní (jedni), přinášejí dobré ovoce (svatí), ve víře všech dob po celém světě (katoličtí), s plným respektem k autoritě papeže (apoštolští). Proto dnes musíte pravou Kristovu Církev hledat směrem k tzv. tradicionalistům.
Říkáte, že Bratrstvo sv. Pia X. je katolickou Církví a že vně Bratrstva není spása?
V žádném případě. Kdekoliv naleznete tyto čtyři znaky, tam je katolická Církev. Doufejme, že tyto čtyři znaky jsou přítomny v Bratrstvu svatého Pia X., ale rozhodně nejsou omezeny pouze na něj.
Uznává však FSSPX Jana Pavla II. za papeže?
Ano. Po vzoru arcibiskupa Lefebvra Bratrstvo vždy odmítalo tvrdit, že římský stolec je uprázdněný, protože tento postoj může způsobit více problémů, než kolik jich řeší. Poslední papežové možná nejsou dobrými papeži, ale jsou jimi.
Když ale FSSPX uznává Jan Pavla II. za papeže, jak to, že ho neposlouchá?
Protože Ježíš Kristus neučinil své papeže neomylnými, jak si mnozí katolíci mylně myslí, a proto, aby člověk zachoval katolickou Víru, musí někdy „neuposlechnout“ papeže, stejně jako Pavel „neuposlechl“ samotného Petra (Gal 2,11–14), stejně jako velký sv. Atanáš musel „neuposlechnout“ papeže Liberia. Ale taková zdánlivá „neposlušnost“ není skutečnou neposlušností, protože klade poslušnost Bohu na první místo.
Heretik Luther ale také prohlašoval, že musí neuposlechnout papeže.
Podívejte se na to, co Luther učil. To není katolická nauka. Podívejte se na to, co učil arcibiskup Lefebvre. To je katolická nauka. Podívejte se na to, co učí protivníci arcibiskupa v Římě proti němu. To není katolická nauka.
To tvrdí FSSPX, ale mnoho teologů říká opak.
Pak se, jak nás učil náš Pán, dívejte na plody. Která nauka plní zpovědnice a semináře, a která je vyprazdňuje?
Je tedy Jan Pavel II. hlavou dvou různých církví?
Existuje pouze jedna katolická Církev, která je rozpoznatelná podle čtyř znaků připomenutých dříve. Ale členům této Církve náš Pán až do smrti ponechává svobodnou vůli, takže zejména duchovní můžou vědomě či nevědomě zrazovat Církev a odtrhávat od ní velké množství duší. Takový proces, často pozorovaný v historii, je obvykle postupný, například jako reformace v Anglii, protože duše musí být oklamány postupně. To dnes vidíme v Římě. Na jednu stranu (jak věří FSSPX) je Jan Pavel II. hlavou jediné pravé Církve a kdykoliv hovoří a jedná jako takový, například, když odsuzuje ženské „kněze“ nebo rozvodové zákony v Irsku, pak mu FSSPX věnuje pozornost a liberálové v Církvi ho ignorují. Ale lidé mohou být kráčejícími protiklady a kdykoliv hovoří a jedná jako liberál, například když propaguje falešný ekumenismus nebo náboženskou svobodu, pak k němu liberálové vzhlížejí jako ke své hlavě, ale protože je ohrožena samotná katolická Víra, nemůžou ho katolíci následovat. Jan Pavel II. je tedy hlavou katolické Církve, ale kdykoliv vědomě či nevědomě zneužívá svůj papežský úřad, aby propagoval liberalismus, činí z něj toto zneužití hlavu liberálů.
Když tedy arcibiskup Lefebvre řekl, že nikdy nepatřil do církve, z níž byl exkomunikován za vysvěcení čtyř biskupů 30. června 1988, nemyslel tím ve skutečnosti pravou Církev, ale komunitu liberálů?
Přesně tak. Hovořit o „církvi“ liberálů je jen způsob vyjádření. Jejich „církev“ by se měla nazývat „Novocírkev“, aby bylo jasné, že nejde o skutečnou Církev, ale podvodně se prezentuje tak, aby ji připomínala.
Jak tedy mohl arcibiskup Lefebvre Jana Pavla II. nadále nazývat papežem skutečné Církve?
Protože lidé jsou rozporuplní a jeden a tentýž člověk je schopen v různých chvílích jednat rozporně. To, že papež hovoří a jedná skutečně liberálním způsobem, ho ještě nemusí zbavovat papežství. Katolíci nesmí přehánět pojetí papežské neomylnosti nad rámec toho, co o ní Církev skutečně učí.
Co však arcibiskupa opravňovalo k tomu, aby tvrdil, že jeho zdánlivá exkomunikace z června 1988 nebyla skutečnou exkomunikací?
Katolická exkomunikace musí nastat buď pozitivně prostřednictvím slavnostního ceremoniálu, nebo automaticky na základě církevního práva. Řím nikdy nevykonal žádný slavnostní akt, kterým by arcibiskupa exkomunikoval. Pouze deklaroval, že se exkomunikoval automaticky podle církevního práva. Tato deklarace byla nepravdivá.
Jak je to možné? Cožpak není církevním právem to, co prohlašuje Řím?
Pokud Řím změní zákon, pak je zákon (v rámci mezí) tím, na co jej Řím změnil. Ale do té doby je zákon tím, čím je, a v létě 1988 církevní zákon říkal – a stále říká, stejně jako zdravý rozum – že pokud je člověk na základě nouze nucen porušit zákon, nepřivodí si trest za jeho porušení. Arcibiskup čtyři biskupy vysvětil jen kvůli vážnému stavu nouze, který v Církvi vytvořili liberálové. Proto si nepřivodil žádnou katolickou, tedy skutečnou, exkomunikaci.
Existují nějaké důkazy, že papež neměl před exkomunikací všechny potřebné podklady?
Ne. Bylo to přirozené uvažování liberála, které ho vedlo k tomu, že z komunity liberálů vyloučil zapřisáhlého antiliberála.
Byla nějaká exkomunikace v dějinách Církve později uznána za neplatnou?
Ano, několikrát. Sv. Atanáš a sv. Johanka z Arku byli oba „exkomunikováni“ – a to zjevně neplatně. Nad papežem stojí Bůh.
Co dělá FSSPX pro zrušení této „exkomunikace“?
Vytrvává ve svém svědectví Pravdě, aby měl Řím nadále alespoň tento prostředek k rozpoznání svých liberálních omylů.
Vede však FSSPX rozhovory s Římem?
Objevují se podobné zvěsti, ale nejspíš pocházejí od nepřátel nebo falešných přátel Bratrstva, kteří by rádi viděli, že jeho nepříjemné svědectví skončilo – Bratrstvo je jako studená sprcha na liberály. Generální představený Bratrstva, biskup Fellay, však všechny takové zvěsti na konci listopadu tohoto roku vyvrátil, když řekl, že v současnosti žádné kontakty s Římem neexistují, a kdyby existovaly, neschvaloval by je.
Cožpak však arcibiskup Lefebvre jednou neřekl, že očekával obnovení kontaktů pět let po svěceních? Jak tedy může být biskup Fellay tak domýšlivý?
Arcibiskup doufal a věřil, že by dalších pět let mohlo Řím přivést zpět ke katolickému smýšlení. Ale ani skrze zbožná přání, ani skrze neopatrné kontakty nemůže biskup Fellay ani nikdo jiný změnit skutečnost, že Řím setrvává v přesvědčení, že liberalismus zachrání Církev.
Není však pro katolické Bratrstvo, které chce zůstat katolické, nebezpečné, když tyto kontakty s Římem chybí?
Dokud Řím setrvává v liberalismu, je pro Bratrstvo nebezpečí deformace vlivem vzdálenosti menší než nákaza skrze kontakt – zvláště, když je tolik liberálů „upřímných“ a „myslí to dobře“. Musíme si přát, aby se Řím zotavil a musíme v tomto směru upínat svou naději, ale mezitím platí: „Fakta hovoří sama za sebe“. Neomodernismus je smrtelná choroba.
Není však pyšné a nestydaté zaujímat postoj, že dokud Řím nepřijde k nám, nebudeme s ním mít nic společného?
Podřizovat se Pravdě není pýcha a očekávat, že se Řím podřídí Pravdě, není nestydatost. Pravda stojí nade vším.
No dobře, pokud bylo vysvěcení biskupů bez souhlasu Říma tak moudrým jednáním arcibiskupa Lefebvra, proč neschvaloval, že arcibiskup Ngo Ding Thuc udělal totéž?
Arcibiskup Lefebvre v rámci Bratrstva sv. Pia X., které bylo v roce 1970 řádně založeno uvnitř katolické Církve, věděl, že kandidáti na biskupský úřad měli v minulosti zajištěnou správnou kněžskou formaci, že mají zkušenost ze současnosti, a že budou mít určitou míru ochrany v budoucnosti. U kněžských kandidátů mimo Bratrstvo si u jedné nebo více těchto věcí nebyl jistý.
Pokud je problémem liberalismus, proč napadat protestanty, kteří jsou často slušnými lidmi a mohli by být našimi spojenci v boji proti liberalismu?
Moderní liberalismus má bohužel kořeny v protestantismu. Všechna čest slušným protestantům, že jsou slušní, ale protože jsou protestanty, nesou v sobě semínka veškeré neslušnosti. Protestantismus je hereze a hereze je závažná.
Každopádně, nechť se Bratrstvo soustředí na Víru a politiku nechá být!
Pokud by politika a politici nechali katolickou Víru na pokoji, pak by Boží muži mohli s radostí politiku ignorovat. Ale v moderním světě politika naráží na Boží zákon v otázkách jako potraty a ničí ho principy jako náboženská svoboda. Taková politika se ve skutečnosti stává modlou, náhradním náboženstvím. Kdyby Bratrstvo sv. Pia X. takovou politiku ignorovalo, praktikovalo by liberalismus a porušovalo by první přikázání.
Nelze si však pomoci a nepřemýšlet o tom, zda Bratrstvo nemá skrytou politickou agendu – antisemitismus, neonacismus, antiamerikanismus a revizionismus?
Jedinou agendou Bratrstva je agenda Krista Krále, ale Krista Krále ve skutečném smyslu, nikoliv jen jako další nedělní pobožnost na konci října nebo v listopadu. Pokud je tedy Žid, neonacista, amerikanista nebo revizionista pro skutečnou vládu Krista, měl by mít každého katolíka a Bratrstvo sv. Pia X. za svého přítele. Ale pokud Židé chtějí, aby bylo králem židovské etnikum, pokud neonacisté chtějí, aby byl králem stát, pokud amerikanisté chtějí, aby byla králem náboženská svoboda, pak jim odporovat není skrytá politická agenda, nýbrž agenda Krista Krále, která by měla být agendou každého katolíka. Kristus musí vládnout!
Konec otázek a odpovědí.
[…]
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
