Komentář Eleison DCCCLXXII – Vzkříšení Ruska (2024)
(872)
30. března 2024
VZKŘÍŠENÍ RUSKA
Následující stránka, která je zkrácenou a přizpůsobenou verzí nedávného článku Alexandra Dugina, vůdčího myslitele v Putinově Rusku, ukazuje, jak se teď boj Ruska musí přesunout na bojiště srdcí a myslí, pryč od komunistické a liberální země mrtvých. Přesune se. Naše Paní působí na lid Ruska:
Když se na konci 80. let 20. století v Rusku zhroutil komunismus, stal se vládnoucí ideologií liberalismus. Od roku 1991 v podstatě všechny hlavní principy zavedené ve vzdělávání, humanitních předmětech a kultuře spočívaly na striktně liberálních základech. Liberalismus dospěl do Ruska jako nadvláda prozápadních liberálních menšin, „reformátorů“. Tato liberální elita, složená z oligarchů, sítě amerických vlivových agentů a zkorumpovaných vrcholných představitelů pozdního Sovětského svazu vládne totalitními způsoby. Jednají ve jménu pokroku a globalizace a věří, že kapitalismus je vrcholem lidského vývoje. Dnes to zahrnuje genderovou politiku a ekologii. Jen „osvícená/probuzená“ (woke) liberální menšina ví, co je „správné“. Progresivní menšiny musí vládnout. Zbytek populace se musí držet striktně pod kontrolou.
Putinův nástup k moci počátkem 10. let 21. století změnil situaci tím, že zavedl zásadu suverenity s rozmanitostí suverénně nezávislých národů, kterou liberální dogma zcela odmítá. Liberalismus vyzývá k tomu, aby suverenita národních států byla zrušena a integrována do struktury nadnárodní světové vlády. Proto byl s Putinovým příchodem střet nevyhnutelný a nejradikálnější liberální menšiny se mu postavily.
Mnoho liberálů se však rozhodlo Putina přijmout s tím, že se vnějškově přizpůsobily, zatímco vnitřně pokračovaly v liberálním kurzu, jako by se nic nezměnilo. Putin tedy mohl podepsat výnos č. 809 o tradičních hodnotách (přímo odporující liberální ideologii), mohl do ústavy přidat klauzule o normální rodině, mohl zmiňovat Boha jako neměnný základ ruských dějin a zakazovat hnutí LGBT jako extrémistické, ale liberální nadvláda v Rusku zůstává. Pronikla tak hluboko do naší společnosti, že pokračuje v reprodukci sebe sama v nových generacích manažerů, oficiálních představitelů, vědců a učitelů navzdory Putinovu suverénnímu kurzu.
I když je tedy Putin naší hlavní nadějí na svobodu od liberální nadvlády, garantem vítězství ve speciální vojenské operaci na Ukrajině a zachráncem pravého Ruska, není nicméně většina Putinových současných zdánlivých přátel ve skutečnosti na jeho straně. Liberálně totalitní sekta nepomýšlí na to, že se vzdá svých pozic. Je o ně připravena bojovat až do konce. Nebojí se ani vlasteneckých sil v politice, ani lidu, ani Boha (buď v Něj nevěří, nebo věří ve svého vlastního padlého boha). Zadržuje je pouze Putin, se kterým se nechtějí čelně střetnout.
Proto se Rusko musí soustředit na vítězství na Ukrajině. Putin to vidí střízlivě a jasně: žádné vítězství na Ukrajině, žádné Rusko. Porazit však Západ vně Ruska, zatímco se zachová totalitní všemocnost liberálů uvnitř Ruska, je prostě nemožné. Dokud v srdci a mysli vítězí liberalismus, i vítězství na Ukrajině bude víc zdánlivé než skutečné. Rusko se nemůže stát civilizací, pokud je prostoupeno liberalismem v jeho nejtoxičtějších podobách. Proto teď nastal čas otevřít další frontu – v oblasti ideologie, světonázoru a veřejného povědomí. Totalitní nadvláda liberálů v Rusku – primárně v oblasti vědění, vědy, vzdělávání a kultury – musí skončit.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
