Komentář Eleison DCCCXII – Obrací se Rusko? (2023)
(812)
4. února 2023
OBRACÍ SE RUSKO?
Rusko je neustále ve zprávách, protože válka na Ukrajině stále zuří i v novém roce a Rusko od našich ohavných médií jednotně dostává špatný ohlas. To je nepochybně částečně zasloužené, protože komunistické Rusko (1917–1991), řečeno slovy Naší Paní z Fatimy, skutečně „rozšířilo své omyly po světě“. V této obrovské ruské zemi je však víc, než lze na první pohled vidět. Winston Churchill (1874–1965) byl vynikající politik, Rusko však pro něj bylo záhadou a nazýval jej „hádankou zabalenou do tajemství v nitru záhady“. Naše Paní z Fatimy naopak žádala katolického papeže a biskupy, aby zasvětili Rusko Jejímu Neposkvrněnému Srdci a pak bude „světu dáno období míru“. Ale proč Rusko? Proč ne mnohem katoličtější země jako například Itálie nebo Francie?
Klíčem k Rusku je určitě to, že je to hluboce věřící národ, který je po svém obrácení na křesťanství v roce 988 jakožto „Svatá Rus“, známý odpovídající způsobilostí k velkému dobru, nebo k velkému zlu. To je to, co mohlo zmást moderního materialistu, jakým byl Churchill. Proto také Rusové nazývali Moskvu „Třetím Římem“, čímž naznačovali, že je nástupcem samotného Říma a poté byzantské Konstantinopole, jako by Moskva měla hrát ústřední roli v christianizaci světa. Známý ruský poradce prezidenta Putina, Alexandr Dugin, o válce na Ukrajině jasně hovoří tak, že Rusko bojuje za to, aby zastavilo Nový světový pořádek při dechristianizaci světa. Sám Putin často brání přirozené a křesťanské hodnoty proti bezbožným zvrácenostem prohnilého Západu, čímž vyjadřuje postavu skutečného státníka mezi loutkami, které dnes pózují jako vůdcové západních národů.
Již se v dějinách stalo dříve, že Rusko konalo tak, že zachraňovalo Evropu před běsy liberalismu. Do roku 1812 Napoleon etabloval Francouzskou revoluci v mnoha zemích Evropy a v témže roce dal dohromady obrovskou armádu šesti set tisíc mužů, aby provedl invazi do Ruska a také jej podrobil své ambici na nový světový pořádek, který se měl teprve zrodit. Napoleonova porážka se obvykle připisuje ruské zimě, byli to však Rusové, kteří díky svému vlastenectví a odvaze v bitvě u Borodina zasadili úder na solar invazní armády. V roce 1814 byl car Alexandr I. se svými vojáky v Paříži, aby s Francií uzavřel mír a dal dohromady „Svatou alianci“, aby pomohl Evropě udržet revoluci v patřičné vzdálenosti. Dokonce i Stalin v roce 1941 znovu otevřel kostely v Sovětském Rusku, aby umožnil, aby náboženství lidu a vlastenectví, nikoliv jejich komunismus, vybojoval největší část tvrdého boje nutného k rozdrcení nacismu pro dočasný prospěch celého světa.
Proslulý ruský romanopisec Fjodor Dostojevskij (1821–1881) klade do úst jedné postavy z jeho románu „Běsi“ (1871) udivující vizi budoucího šílenství a obrácení „milovaného Ruska“. Touto postavou je starý a hloupý liberál, ale jak se k němu blíží delirium a smrt, má chvíle jasného vhledu do budoucnosti – vidí Rusko jakožto naplněné běsi – jako člověka v Evangeliu (Mk. V, 1–20) posedlého legií démonů a pak od nich všech osvobozeného a tiše sedícího u nohou Našeho Pána. Nepředvídal Dostojevskij Rusko posedlé šílenstvím komunismu a pak nakonec osvobozené zítřejším zasvěcením Neposkvrněnému Srdci Panny Marie?
Mne teď napadá úžasně mnoho myšlenek. Tak tedy, mně to přesně připomíná naše Rusko. Ti ďáblové, ti běsi, vycházející z nemocného a do vepřů, to jsou všecky neduhy, všecky morové rány, všecka nečistota, všichni běsi a běsíci, co se jich nashromáždilo v našem velikém a milém nemocném, v našem Rusku, za staletí, za staletí! [...] Ale veliká myšlenka a veliká vůle ho osvítí z výše, tak jako toho šílence posedlého ďáblem, a vyjdou z něho všichni běsi, všechna nečistota, všechen ten hnis, který se na něm usadil...a sami začnou prosit, aby směli vejít do vepřů. A dost možná, že do nich už vešli! To jsme my, my a tamti, to je Petříček a ti kolem něho [tj. mladí revolucionáři – pozn. překl.], a možná i já, já první, já v jejich čele, a vrhneme se, šílení a zběsilí ze skály do moře a všichni utoneme. A patříme tam, protože ničeho jiného přece nejsme schopni. Ale nemocný bude zdráv a usedne u noh Ježíšových...a všichni budou zírat a žasnout... Moje milá, [...] teď mě to příliš rozrušilo.
(„Běsi“, část III, kap. 7.2, český překlad Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák, Odeon, Praha, 1987)
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
