Komentář Eleison DCCXXII – Beethovenovy symfonie (2021)
(722)
15. května 2021
BEETHOVENOVY SYMFONIE
Pro čtenáře, kteří znají tyto různé symfonie, zde bude jen málo radosti z poznávání. Pro ty, kteří je neznají, zde může být malý podnět, aby je poznali.
1. Do roku 1800 již Beethoven napsal mnoho hudby, zde je však jeho první symfonie. Člověk by řekl, že je mladý, ale tento učeň Haydna a Mozarta je už mistrem. Má vše, melodii, harmonii, rytmus, elán i humor!
Radostný duch na bitevní pole vchází
hudební zbraně má, ze kterých mrazí.
2. O dva roky později je tento mladý skladatel (32) stižen nástupem hluchoty. Přesto tato symfonie nevykazuje žádnou stopu jeho zoufalství. Spíše ukazuje, jak tento hudebník přetaví své utrpení v radost a triumf pro své budoucí posluchače.
Mistr svá křídla rozpíná,
z hluchoty žal i síla zvětšená.
3. Symfonie č. 3 plně dostojí svému jménu „Eroica“. Je inspirována Napoleonem a prezentuje život a smrt velkého hrdiny. Hudebně její bohatství a síla emocí otevírá nový jazyk, nový věk hudby, kdy je od nynějška v centru člověk.
K bitvě připraven, hrdina k smrti kráčí,
duch však povznesen, to stačí
4. Symfonie „Eroica“ z roku 1803, kterou přináší nyní úplně vyzrálý Beethoven, patří do řady populárních mistrovských kousků. Čtvrtá symfonie z roku 1806 je jednou z nich: bohatá, rozmanitá, hluboká, plná myšlenek a krásy, života a radosti, přesto přísně uspořádaná, aby měla ten správný dopad.
by vládl nad sférami neznámými
řádem, rozmanitostí, vášněmi svými.
5. „Beethovenova pátá“ je nejznámější ze všech devíti symfonií, protože nejdramatičtěji prezentuje hluboký boj v jeho duši, aby přijal svůj osud. Zde je moderní člověk v roce 1807, který se pokouší ohnout osud podle své vůle ve vzplanutí revolučního triumfu.
Bouře však rámcem univerza otřásá
A člověk musí zápoliti o vítězství svá.
6. Beethoven miloval venkov, kde se napájel z krásy a majestátu Božího. Inspiroval všech pět vět krásné „pastorální“ symfonie z roku 1808, šesté. Její klid je ve značném kontrastu k napětí předcházející páté symfonie.
Procházkou kolem potoka, venkovem
Pak tanec rolníků, bouře a pastorální sen.
7. Sedmá z roku 1812 je další populární oblíbenou věcí. Čtyři věty olympského majestátu, nikdy však vzdáleně chladné či nelidské. Divoká poslední věta nás upomíná na Beethovenovy vnitřní boje, je však přesto dokonale naplánovaná a vyrovnaná.
Majestátní promluva, žalozpěv duše
všechny části i celek ve vznešeném rouše.
8. Osmá, též z roku 1812, také zmírňuje napětí pomocí návratu k předheroickým symfoniím a náladě Haydna. Beethoven však nemůže opustit bohatost a uspořádanost svého vyzrálého stylu. Druhá věta je čistě humornou operou.
Dolů z výšin hrdina na zemi schází
pamětliv dřívějška, radosti rytmu bez nesnází.
9. Proslulá devátá symfonie je pojmenována „chorální“ kvůli sboru, který Beethoven využil, aby zhudebnil milovanou Ódu na radost. Do obrazu uvádějí tři věty, ale u Beethovena musí mít poslední slovo radost.
Zkáza, osud a hroutící se nebesa se otvírají?
Přesto rytmus, krása, lidská radost zůstávají.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
