čtvrtek 20. srpna 2020

Doba Antikrista I (2020)


Doba Antikrista I (2020)
Dle Apokalypsy a zjevení
Homer Sweeney
22. července 2020
V Apolakypse se píše: „I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. A jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.“ (Apok. 12:1–2)
Církev stále pracuje k porodu dítěte k věčnému životu. V nešťastné době, která je zde předpovídána, budou utrpení a porodní bolesti znásobeny.
seven headed dragon
Drak se sedmi hlavami, který stahuje kněze a věřící z cesty pravdy
„Ukázalo se jiné znamení na nebi: Hle, veliký drak, ohnivý, se sedmi hlavami a desíti rohy a na jeho hlavách sedm korun a jeho ocas táhl (za sebou) třetinu nebeských hvězd a pak je hodil na zem.“ (Apok. 12:3–4)
To představuje lstivé pokrytectví, které používá, aby oklamal velký počet kněží a lidu – třetinu hvězd. Tyto mocnosti draka naznačují, že Satanovy útoky proti Církvi budou organizované a budou je provádět vlády a vládnoucí moc té doby.
Tato slova se vztahují na minulost Církve. Arianismus skutečně svedl mnoho biskupů, kněží a lidu. Protestantská revoluce z 16. století svedla ještě větší počet lidí.
Tyto precedenty však nelze srovnávat s množstvím lidí svedených Satanem v době Antikrista.
Jak je Antikrist definován v Písmu svatém?
Zde jsou dva výňatky z prvního listu sv. Jana, které citují slovo antikrist:
  • „Kdo je lhářem, ne-li ten kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i Syna.“ (1 Jan 2:22)
  • „Každý duch, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. Ale každý duch, který nevyznává Ježíše, není z Boha. To je duch antikrista, o němž jste slyšeli, že přijde, a už je nyní na světě.“ (1 Jan 4:2–3)
crisis in church
Antikrista lze definovat i tak, že jsou to jeho předchůdci, kteří popírají pravdy Víry
Nový zákon v překladu Douay-Rheims [anglický překlad s obsáhlými poznámkami, který měl podpořit katolickou Tradici proti protestantismu – pozn. překl.] tuto poslední pasáž vykládá tak, že se vztahuje k antikristu, k duchu antikrista, který je už nyní na světě. Není to hlavní a velký Antikrist, který přijde až na konci časů, ale jeho předchůdci, v nichž je jaksi přítomen prostřednictvím svého ducha. Podle sv. Jana Evangelisty je antikristem každý, kdo učí omyl a každý protivník Krista.
Pokud vím, toto jsou jediné dvě pasáže, v nichž je v Písmu svatém použito slovo antikrist. Naše Paní však tento výraz používá v La Salettě: „Řím ztratí Víru a stane se sídlem Antikrista.“
Pojem Antikrist se datuje zpět do doby sv. Jana Evangelisty a v této sérii článků budu slovo antikrist často používat k označení těch, kteří projevují ducha popírajícího, že Ježíš Kristus je Bohem nebo ti, kteří odpadli od Víry.
Satanovy úspěchy
Abychom vysvětlili Satanův úspěch, musíme si nejprve připomenout, co Kristus řekl Pilátovi: „Neměl bys žádné moci nade mnou, kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“ (Jan 19:11)
  
la salette
Naše Paní z La Saletty
Sv. Jan Evangelista vysvětluje, že je to Kristus, kdo připouští zkoušky a soužení jako prostředky posvěcování duší a zvyšování horlivosti a svatosti v Církvi. Uvažovali jste někdy nad tím, že jste zkoušeni?
V tajemství z La Saletty se předpovídá, že v roce 1864 byl Lucifer s velkým množstvím démonů uvolněn z pekla a kousek po kousku odstraňovali víru, dokonce i u osob zasvěcených Bohu...
25. září 1888 vyslechl papež Lev XIII. rozhovor mezi ďáblem a Ježíšem Kristem. Ďábel se vychloubal, že by mohl Církev zničit, pokud dostane 100 let. Ďábel také požádal o svolení, aby měl „větší vliv nad těmi, kteří se dají do mých služeb“. Na tuto ďáblovu žádost Náš Pán údajně odpověděl: „Bude ti dán čas i moc.“
Než budeme zkoumat Apokalypsu, je možná dobré pronést několik poznámek o hierarchii a dalších lidech v Církvi.
Anna Kateřina Emmerichová, která měla stigmata Našeho Pána, popsala velkou apostazi v Církvi, která jí byla ukázána:
„Mezi tím, co jsem viděla, bylo také velké procesí biskupů. Poznávala jsem jejich myšlenky a slova skrze obrazy, které jim vycházely z úst. Jejich hříchy proti náboženství byly znázorněny deformacemi jejich těla. Někteří měli jen tělo s temným mrakem místo hlavy. Jiní měli jen hlavu a jejich těla a srdce byla jako hustá pára. Někteří byli chromí, jiní ochrnutí; jiní zase spali nebo vrávorali.
„Pak jsem viděla všechno, co se týkalo protestantismu, který postupně nabýval vrchu, a katolické náboženství se hroutilo do úplného úpadku. Mnoho kněží bylo přitahováno svůdnými naukami, které hlásali mladí učitelé, a ti všichni přispívali k dílu zkázy.“