středa 18. září 2019

Narcis, Instagram a sociální média (2019)


Narcis, Instagram a sociální média (2019)
11. září 2019
Tradcatresist
Jsem tradičním katolíkem dobrých třicet let. Není třeba říkat, že za tu dobu jsem byl svědkem, jak mnoho rodin přišlo a odešlo. Vábení světa se tak těžko ignoruje. Přesto si za celou tu dobu nevzpomínám na situaci, jíž jsme svědkem nyní.
Částí tohoto problému je samozřejmě krize v Církvi a zanikání FSSPX jakožto pevnosti proti modernismu.
Mnoha způsoby se dá argumentovat, že toto vábení světa sotva kdy bylo tak přitažlivé, jako je právě teď kvůli společenským změnám, jež přinesla sociální média masám. V posledních padesáti letech zde vždy byla sexuální nemravnost, komunistické vymývání mozků na univerzitách, liberální přátelé, rodiče příliš přísní nebo příliš měkcí, a výčet pokračuje. Ale závislost na sociálních médiích a jejich odnožích, nejen na praktické úrovni, ale i psychologicky, je, myslím si, od doby arcibiskupa [Lefebvra] bezprecedentní.
Někteří by mohli argumentovat přínosem, který internet přinesl Tradici. Báječná kázání, přednášky a přístup k pravdě nepředstavitelný v minulosti a to takřka zdarma. Přičemž ale člověk může argumentovat i z druhé strany a zmínit velké množství hříchu, které se stalo široce dostupným jedním kliknutím. Zůstaňme však chvíli u sociálních médií.
Jeden tradiční kněz kdysi hovořil na téma Facebooku. Řekl, že ze všech jeho studentů, které učil, byl sotva který rozpoznatelný jako katolík podle toho, co publikoval na Facebooku. Je to skoro jako by mladí lidé žili dva oddělené životy, jeden na internetu a jeden mimo internet.
Pak máme samozřejmě Instagram. Shledávám takřka nemožným slyšet to slovo, aniž bych nepomyslel na příběh Narcise a na sebelásku. Pro neznalé je zde krátký souhrn onoho příběhu. Podívejte se, zda vám připomíná postoj těch, kteří jsou na této platformě závislí.
Ze starých pramenů přetrvalo několik verzí tohoto mýtu. Klasická verze je od Ovidia a nachází se ve třetí knize jeho Proměn (dokončených v roce 8 po Kr.) a je to příběh Echó a Narcise. Jednoho dne se Narcis procházel v lese, když jej spatřila Echó, což byla Oreada (horská nymfa). Hluboce se do něj zamilovala a sledovala jej. Narcis cítil, že je sledován a vykřiknul: „Kdo je tam?“ Echó opakovala: „Kdo je tam?“ Nakonec odkryla svou totožnost a pokusila se jej obejmout. On udělal krok zpět a řekl jí, aby jej nechala být. Jí to zlomilo srdce a strávila zbytek svého života v osamělých horských údolích, až z ní nezbylo nic, než zvuk ozvěny. Nemesis, bohyně pomsty, si tohoto chování všimla, poté, co slyšela ten příběh, a rozhodla se Narcise potrestat. Jednou během léta dostal po lovu žízeň a bohyně jej přivábila k tůni, kde se sklonil nad vodou a uviděl sám sebe v rozpuku mládí. Narcis si neuvědomil, že je to jeho pouhý odraz a hluboce se do něj zamiloval, jako by to byl někdo jiný. Neschopný opustit půvab svého obrazu si nakonec uvědomil, že jeho láska nemůže být opětována a rozplynul se žárem vášně planoucím v jeho nitru a nakonec se proměnil v zlato-bílý květ.
Ranější verze připisovaná básníkovi Partheniovi z Nikaje byla vytvořena okolo roku 50 př. Kr., a nedávno byla v Oxfordu znovuobjevena mezi papyry z Oxyrhynchu. Na rozdíl od Ovidiovy verze končila tím, že Narcis, který ztratil svou vůli žít, spáchal sebevraždu. Kononova verze, což byl Ovidiův současník, také končí sebevraždou (Vyprávění, 24). V ní se mladík jménem Ameinias zamiloval do Narcise, který již odmítl své mužské ctitele. Narcis odmítl i jeho a dal mu meč. Ameinias spáchal sebevraždu u Narcisova prahu. Ameinias se však předtím modlil k bohům, aby dali Narcisovi lekci za všechnu bolest, kterou vyvolal. Narcis kráčel kolem tůně a rozhodl se napít. Viděl svůj odraz, byl jím uchvácen a zabil se, protože nemohl mít svůj objekt touhy.
O kolik let nazpět byste se museli vrátit do doby, kdy byla celá idea Instagramu úplně nová? Kdo by si jen představil, že bude existovat platforma, kde člověk prostě pořídí fotky sebe sama, jak pózuje, a uloží je online pro přátele, aby je schválili a „olajkovali“? Je tedy s podivem, že narcisistní kultura, kterou přijímáme, často končí s mladými na konci provazu? Dokonce i mladé ženy z tradičních rodin pózují jako vyzývavé holky ze samolepek v londýnské telefonní budce a kluci si dělají selfíčka, aby udělali dojem na tytéž zmatené mladé ženy. Jak to došlo až sem? Je matka sama příliš zaneprázdněná na sociálních médiích, než aby poučila své dcery? Je otec příliš zaneprázdněný rozhodováním se o tom, jestli František je nebo není papežem, aby si všimnul, že jeho syn je víc Adónisem než sv. Antonínem? Ti, kteří mohou být z takových komentářů naštvaní, se mohou zamyslet nad následující analogií. Představte si, kdyby nějaký otec chytil „šmíráka Toma“, jak se za závěsem kouká na jeho náctiletou dceru, která se převléká. Představte si jeho zlost. A teď si představte jeho zármutek, kdyby zjistil, že jeho dcera sama ve skutečnosti odhrnula závěs natolik, aby mohla být sledována. Cožpak to není tohle, čím v podstatě mnohé internetové příspěvky jsou? U toho však tato tragédie nekončí. Když už jsou takové fotky zveřejněny, je zde příležitost k odsouzení ze strany vrstevníků. Namísto toho člověk nachází „lajky“ a komentáře, u nichž by nevěřil, že by mohly pocházet od těch, kteří lnou k Tradici.
Samozřejmě vina padá víc na rodiče než kněze, ani ti však nejsou bez viny. Je směšné, že nadále hlasitě kritizují televizi, i když jen málo mladých by pomyslelo na sledování hlavních televizních kanálů. Proč to? Možná proto, že mnozí kněží jsou stejně technicky zběhlí a online jako mladí z kostelních lavic! Nikdo nečeká, že kněz nebude vědět, jak používat internet, je však angažovanost na sociálních médiích opravdu cestou vpřed? Dokonce i já vím, že Twitter je platformou, která vyžaduje stálou pozornost. Je tohle skutečně cesta k dokonalosti?
Nedávno jsem poslouchal rozhovor s knězem FSSPX, který tvrdil, že P. Pagliarani zakázal všem kněžím Bratrstva působit na Facebooku. Doufám, že je to pravda. Laici mají bezpochyby jednoduché způsoby, jak to potvrdit. Je-li tomu tak, vezměme si to jako příklad a doufejme, že i kněží Odporu udělají to samé a my znovu přezkoumejme své povinnosti jakožto rodiče, manželé a katolíci.
Překlad: D. Grof