středa 24. ledna 2018

Od katolické Církve k agnostické církvi (1970)

 
Od katolické Církve k agnostické církvi (1970)
Následující výňatek pochází z knihy P. Julia Meinviella (1905-1973) De la Cabala al Progresismo (Od kabaly k progresivismu) a je teologickou spekulací, která byla podle všeho prorocká.
***
Pokusit se pochopit, jak bude naplněn slib pomoci Církvi ze strany Božího Ducha v této kabalistické době, i to, jak se stane, že „brány pekelné ji nepřemůžou“, mate mysl. Ale stejně jako Církev začala jako nejmenší ze semínek a stala se velkým stromem, může být její velikost i zmenšena a může nabýt skromnější podoby. My víme, že tajemství nepravosti už působí, ale neznáme plný rozsah jeho moci. Není však problém připustit, že Církev může být z pohledu veřejnosti přemožena nepřítelem a přeměnit se tak z katolické Církve na agnostickou církev.
Mohly by existovat dvě církve: jedna z pohledu veřejnosti, církev zveličovaná v propagandě, s dobře propagovanými biskupy, kněžími a teology, dokonce i s papežem s dvojznačnými postoji; a jiná Církev, mlčenlivá Církev, s papežem věrným Ježíši Kristu a jeho nauce a s některými loajálními kněžími, biskupy a věřícími rozptýlenými po zemi jako pusillus grex (malé stádo). Tato druhá církev by byla Církví příslibů, zatímco ta druhá zbíhá nebo odpadá. Stejný papež by mohl vést obě církve, jež by se vnějškově jevily jako jedna. Papež by se svými dvojznačnými postoji potvrzoval toto zmatení. Protože na jednu stranu – jako hlava Církve příslibů – může vyznávat bezvadnou nauku, zatímco na druhou stranu tím, že vysílá matoucí, dokonce i špatné signály, jevil by se jako, že urychluje podvracení a pastorační poselství „veřejné“ církve.
Tato možnost, kterou předkládáme, není ze strany eklesiologie ještě dostatečně prostudována. Když se však na ni důkladně podíváme, vidíme, že slib pomoci [Ducha Svatého] Církvi se omezuje a) na vyhnutí se zavedení omylů [ex cathedra] na Římském stolci a v samotné Církvi a b) na to, že Církev nezahyne nebo nebude zcela zničena ze strany nepřátel. Nic z těchto slibů obsažených v Evangeliu není zde předkládanou hypotézou zneplatněno. Naopak obě hypotézy nabývají proveditelnosti, jestliže vezmeme v úvahu pasáže Písma svatého, které mluví o velké apostazi. Takové odpadnutí bude úplné, ale musí se krýt s přetrváním Církve až do konce. Náš Pán je v Evangeliu citován, jak se ptá: „Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18:8)
Sv. Pavel v 2. Listě Soluňanům 2,3 nazývá toto zběhnutí všeobecným odpadnutím, které se v čase bude krýt s objevením se „člověka hříchu, syna záhuby“. Tímto všeobecným odpadnutím je naprostá sekularizace veřejného i soukromého života, která v dnešním světě rychle postupuje. Jedinou alternativou vůči Antikristu bude Kristus, a Kristus zahubí Antikrista Svým dechem, čímž naplní poslední dějství osvobození Dějin. Lidstvo nezůstane ponecháno pod zlým. Nebylo ohlášeno, že Kristus zachrání masy, ale že zachrání Svou Církev, „malé stádce“ (Lukáš 12:32), neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království!
Zdroj: RenewAmerica
Překlad: D. Grof