Od katolické Církve k agnostické
církvi (1970)
Následující
výňatek pochází z knihy P. Julia Meinviella (1905-1973) De la Cabala al Progresismo (Od kabaly k progresivismu) a je
teologickou spekulací, která byla podle všeho prorocká.
***
Pokusit
se pochopit, jak bude naplněn slib pomoci Církvi ze strany Božího Ducha v této
kabalistické době, i to, jak se stane, že „brány pekelné ji nepřemůžou“, mate
mysl. Ale stejně jako Církev začala jako nejmenší ze semínek a stala se velkým
stromem, může být její velikost i zmenšena a může nabýt skromnější podoby. My
víme, že tajemství nepravosti už působí, ale neznáme plný rozsah jeho moci.
Není však problém připustit, že Církev může být z pohledu veřejnosti přemožena
nepřítelem a přeměnit se tak z katolické Církve na agnostickou církev.
Mohly
by existovat dvě církve: jedna z pohledu veřejnosti, církev zveličovaná
v propagandě, s dobře propagovanými biskupy, kněžími a teology,
dokonce i s papežem s dvojznačnými postoji; a jiná Církev, mlčenlivá
Církev, s papežem věrným Ježíši Kristu a jeho nauce a s některými
loajálními kněžími, biskupy a věřícími rozptýlenými po zemi jako pusillus grex (malé stádo). Tato druhá
církev by byla Církví příslibů, zatímco ta druhá zbíhá nebo odpadá. Stejný
papež by mohl vést obě církve, jež by se vnějškově jevily jako jedna. Papež by
se svými dvojznačnými postoji potvrzoval toto zmatení. Protože na jednu stranu
– jako hlava Církve příslibů – může vyznávat bezvadnou nauku, zatímco na druhou
stranu tím, že vysílá matoucí, dokonce i špatné signály, jevil by se jako, že
urychluje podvracení a pastorační poselství „veřejné“ církve.
Tato
možnost, kterou předkládáme, není ze strany eklesiologie ještě dostatečně
prostudována. Když se však na ni důkladně podíváme, vidíme, že slib pomoci [Ducha
Svatého] Církvi se omezuje a) na vyhnutí se zavedení omylů [ex cathedra] na
Římském stolci a v samotné Církvi a b) na to, že Církev nezahyne nebo nebude
zcela zničena ze strany nepřátel. Nic z těchto slibů obsažených v Evangeliu
není zde předkládanou hypotézou zneplatněno. Naopak obě hypotézy nabývají
proveditelnosti, jestliže vezmeme v úvahu pasáže Písma svatého, které
mluví o velké apostazi. Takové odpadnutí bude úplné, ale musí se krýt s přetrváním Církve až do konce. Náš Pán je
v Evangeliu citován, jak se ptá: „Nalezne
však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18:8)
Sv.
Pavel v 2. Listě Soluňanům 2,3 nazývá toto zběhnutí všeobecným odpadnutím,
které se v čase bude krýt s objevením se „člověka hříchu, syna záhuby“.
Tímto všeobecným odpadnutím je naprostá sekularizace veřejného i soukromého
života, která v dnešním světě rychle postupuje. Jedinou alternativou vůči
Antikristu bude Kristus, a Kristus zahubí Antikrista Svým dechem, čímž naplní
poslední dějství osvobození Dějin. Lidstvo nezůstane ponecháno pod zlým. Nebylo
ohlášeno, že Kristus zachrání masy, ale že zachrání Svou Církev, „malé stádce“
(Lukáš 12:32), neboť se zalíbilo Otci
vašemu dáti vám království!
Zdroj: RenewAmerica
Překlad: D.
Grof
