Tajemství světla – novota v rozporu s Tradicí (2008)

 

Tajemství světla – novota v rozporu s Tradicí (2008)

Atila S. Guimaraes

Někteří z čtenářů Tradition In Action žádají o solidní důkaz, že zavedení tajemství světla Janem Pavlem II. bylo progresivistickou iniciativou. Nesouhlasí s těmito novými tajemstvími, jež zraňují jejich katolické cítění, ale nevědí, jak zdůvodnit svou reakci. Bylo přidání těchto nových tajemství proti přání Naší Paní? Bylo proti nauce předešlých papežů?

Pokusíme se na tyto otázky odpovědět a nějak těmto čtenářům pomoci.

Původ růžence

Žádný katolík nepochybuje, že sv. Dominik měl rozhodující roli v šíření růžence. V roce 1214 obdržel zjevení od Naší Paní v Toulouse ve Francii, jež mu říkalo, aby nový Řád kazatelů, jejž založil, dal pod její ochranu skrze modlitbu a šíření růžence.

Někteří učenci však diskutují, zda byl či nebyl růženec sv. Dominika přesně stejný, jaký se modlíme dnes. Argumentují, že praxe oslavování Panny Marie obětováním jí duchovní „korunky růží“ nebo mystického „souboru růží“ nebo ještě „zahrady růží“ (latinsky rosarium) bylo široce rozšířenou praxí mezi prostými středověkými lidmi již před sv. Dominikem. Tyto „růže“ spočívaly v opakování pozdravení archanděla Gabriela Zdrávas Maria, milosti plná ... jež zakládá jen první část současné modlitby. Středověcí lidé opakovali toto andělské pozdravení, protože shrnuje všechny radosti Nejsvětější Panny Marie v jejím životě.

 Naše Paní dává růženec sv. Dominikovi (Dominikánský kostel sv. růžence v Římě)

Podle těchto učenců tedy Naše Paní pouze požádala sv. Dominika, aby následoval tuto již existující, ale neúplnou praxi. Druhá část modlitby – Svatá Maria, Matko Boží ... by tak byla zavedena později spolu s modlitbami Otče náš a rozjímáními o bolestech a slávě Naší Paní a jejího Božského Syna. Teprve v 15. století ve zjevení P. Alainu de la Roche by bylo stanoveno 15 tajemství růžence ve formě, jak ji známe dnes. Takový je názor této konkrétní školy. Tento názor velmi vyhovuje progresivistům, kteří prosazují nová tajemství světla, protože na této úvaze mohou založit tvrzení, že růženec byl vždy modlitbou, která se měnila a vyvíjela.

Jiní učenci s touto evoluční školou nesouhlasí a berou to tak, že pobožnost růžence byla od sv. Dominika taková, jaká je nyní. Argumentují takto:

Za prvé, že skutečný původ „korunky růží“ byl ustaven jako praxe prostých středověkých lidí, kteří neuměli číst, a tudíž se nemohli modlit hodinky Božského Officia, nazývaného také Žaltář, jak bylo zvykem mezi vzdělanými katolíky. Proto se místo recitace 150 žalmů začali modlit 150 Zdrávas Maria ke cti Naší Paní jako náhražku za Svaté Officium. Dle této školy růženec od počátku zahrnoval nejen radostná rozjímání o životě Naší Paní a jejího Syna, ale také, inspirovaný Žalmy, bolestná a slavná rozjímání.

Za druhé, říkají, že se zdá směšné a nanejvýš nepravděpodobné, že by Naše Paní požádala sv. Dominika, aby se modlil neúplný růženec, a pak jednomu z jeho učedníku a dalším katolíkům zjevila, že to, co skutečně chtěla, byl úplný růženec. Vzhledem k tomu, že nám zamýšlela dát úplný růženec, modlitbu, která ji těší nejvíc, mohla mít tato praxe pouze jedinou formu, nikoliv dvě. Proč by ona, která je sídlem Moudrosti a vždy věděla, co chce ustanovit, skrývala úplný růženec před zakladatelem Dominikánů, a zjevila jej teprve v 15. století jednomu z jeho učedníků? Je mnohem pravděpodobnější, že zjevila úplný růženec sv. Dominikovi, a když tato pobožnost začala upadat, zjevila se znovu, aby posílila praxi téhož původního růžence.

Progresivisté však považují hypotézu evoluční školy za „prokázanou“, a začali tuto ctihodnou tradici, která říká, že sv. Dominik obdržel celý růženec, považovat za legendu. Dnes bohužel není řídké shledat, že tento plytký výklad propagují dokonce i dominikánské instituce.

Já sympatizuji s druhou školou a mám vážná podezření týkající se té první. Ta čistě odpovídá dnešní progresivistické historické metodě přezkoumávání a měnění takřka všeho, co již bylo ustanoveno církevní tradicí. Také to hraje pro ekumenismus, který chce umenšit mariánské pobožnosti, jak to je jen možné, aby se zavděčil protestantismu. My víme, že když progresivisté a protestanti nemohou nějakou pobožnost zničit, pokoušejí se ji sabotovat a prezentovat ji jako neopodstatněnou a pověrečnou.

Lev XIII. uzavírá debatu: sv. Dominik obdržel úplný růženec

Dále tato evoluční a revizionistická škola příhodně „zapomíná“, že historická diskuze již byla dávno uzavřena, když papež Lev XIII. rozhodl opačně, než ona předstírá. Skutečně jasně potvrdil, že to byl sv. Dominik, kdo obdržel celý růženec se třemi sadami tajemství.

V encyklice Octobri mense Lev XIII. potvrzuje: „S potěšením poukazujeme na svatý růženec a důrazně jej doporučujeme. Tomuto způsobu modlitby bylo v obecném jazyce dáno jméno „korunka“, protože našemu myšlení v příhodné řadě připomíná velká tajemství Ježíše a Marie: jejich radosti, bolesti a vítězství.“ (1)

V dalším odstavci papež završuje svou myšlenku: „To, že Královna nebes sama zaručila velký účinek této pobožnosti, je demonstrováno skutečností, že byla, skrze její příkaz a radu, zavedena a propagována vynikajícím sv. Dominikem v dobách zvláště nebezpečných pro katolickou věc.“ (2)

Ve Fatimě Naše Paní žádala o růženec s patnácti desátky

To znamená, že Lev XIII. považuje za historicky prokázané, že tři sady tajemství, jež popsal, Naše Paní jako takové dala sv. Dominikovi. Jinak řečeno, podle tohoto papeže to bylo výslovným přáním Naší Paní, aby byly ustanoveny tyto tři sady tajemství.

Nejsvětější Panna Maria potvrzuje tyto tři sady tajemství

Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Nejsvětější Pannou Marií v několika jejích zjeveních.

V roce 1460, více než dvě století po onom prvním sdělení sv. Dominikovi, se, když byla růžencová pobožnost v úpadku, zjevila jinému Dominikánovi, Alainu de la Roche, aby potvrdila svůj první úmysl. Řekla mu, aby šířil růžencovou pobožnost ve stejné formě: 150 Zdrávas Maria rozložených do tří sad po pěti tajemstvích.

Poté, co Naše Paní P. de la Rochovi vložila růženec na krk, řekla mu:

„Můj synu, dokonale znáš starobylou pobožnost mého růžence, jíž hlásal a šířil váš patriarcha a můj služebník Dominik a jeho duchovní synové, vaši řádoví bratři. Toto duchovní cvičení je nesmírně příjemné mému Synu i mně, a je nanejvýš užitečné a svaté pro věřící.“

„Když můj služebník Dominik začal hlásat můj růženec ... obnova ve světě dosáhla takových výšin, že se zdálo, že lidé byli proměněni na andělské duchy a že andělé sestoupili z nebe, aby obývali zemi. ... Nikdo nebyl považován za opravdového křesťana, pokud neměl můj růženec a nemodlil se jej. ... Věhlas svatého růžence byl takový, že mi žádná pobožnost po vznešené mešní Oběti nebyla či není příjemnější.“ ...

„Přeji si proto, aby byla [pobožnost růžence] v Církvi opět obnovena k útěše velkého počtu duší. Ty budeš tím, kdo bude hlásat můj růženec, a nabádat všechny věřící, aby se jej zbožně modlili. ... Růženec bude nejmocnější zbraní proti peklu; bude přemáhat neřesti, ničit hřích a vítězit nad herezemi. Všichni ti, kteří se mi svěří skrze můj růženec, nebudou na věky zavrženi.“ (3)

Naše Paní z Pompejí doporučila tradiční růženec

Ve zjeveních Naší Paní z Pompejí v roce 1884, jež velebil Pius XII. (viz o dva odstavce níže), Naše Paní řekla: „Jestliže usilujete o spásu, promulgujte růženec.“ Zjevila se se stejným růžencem, který se modlíme.

Jestliže zůstávají nějaké pochyby, že Naše Paní chce růženec, jak jej dala sv. Dominikovi, můžeme vidět, že v roce 1858 v Lurdech naučila Bernadettu, jak se modlit tentýž růženec. To potvrdil papež Pius XI. v encyklice Ingravescentibus malis:

„A nechceme mlčením přejít skutečnost, že Blahoslavená Panna Maria sama v naší době vytrvale doporučovala tento způsob modlitby, když se zjevila nevinné dívce v jeskyni v Lurdech, naučila ji recitovat růženec.“ (4)

Naše Paní učí sv. Bernadettu růženec v Lurdech

V Alokuci Venuti come siete Pius XII. také zdůraznil, že Naše Paní, jež se zjevila se svým vlastním růžencem v ruce, se růženec modlila s Bernadettou v Lurdech: „V Lurdech stejně jako v Pompejích chtěla Panna Maria s bezpočtem milostí názorně ukázat, jak velmi ji těší tato modlitba, k níž svou důvěrnici vybídla, aby se jí modlila. A sledovala Zdrávas Maria s tímto děvčetem, přičemž pomalu posouvala korálky svého vlastního nádherného růžence, oslnivého jako zlaté růže zářící na její chodidla.“ (5)

Ve Fatimě se stalo něco podobného. Ve všech tamějších zjeveních držela Naše Paní oblečená v bílém ve svých sepjatých rukách růženec a radila dětem, aby se modlily růženec. Dále se v posledním zjevení 13. října 1917 také zjevila jako Naše Paní Růžencová a ukázala tradiční růženec.

Protože Naše Paní v těchto zjeveních vždy vyjadřovala své přání, abychom se modlili růženec, jak jej známe, proč by sv. Dominikovi říkala, aby se modlil odlišný růženec? Nic se nezdá méně pravděpodobným. Jestliže řekla všem ostatním, kteří měli vidění, totéž – modlete se růženec, jak jej znáte – jistě nařídila to samé i sv. Dominikovi. Proto je správná stará dominikánská tradice, když sv. Dominikovi přisuzuje úplný růženec – 150 Zdrávas Maria, 15 Otče náš a Sláva Otci, a tři sady tajemství. Revizionisté a evoluční škola se mýlí.

Naše Paní si tedy přeje růženec, jak se modlí od doby sv. Dominika, a nic jiného. Proto novota Jana Pavla II. nedbá na její výslovné přání. Spíše se ho zdá sabotovat tím, že zavádí další sadu tajemství z jeho vlastní iniciativy.

Tři sady tajemství a předešlí papežové

Papežové také svou autoritou potvrzovali znamenitost růžence.

Papež Urban IV. v roce 1261, méně než 50 let po zavedení růžence sv. Dominikem, jej schválil a dal zvláštní odpustky bratrstvům Blahoslavené Panny Marie, která se modlila růženec.

Papež Jan XXII. (1316-1334) potvrdil znamenitost téhož růžence o patnácti desátcích a navýšil tyto odpustky.

 Díky růženci dala Naše Paní vítězství u Lepanta

Papež sv. Pius V. (1566-1572) nařídil, aby se růženec, jak jej známe dnes, modlili všichni křesťané a všichni bojovníci bojující bitvu u Lepanta. Díky této modlitbě byla tato bitva katolickým loďstvem zázračně vyhrána. Na počest tohoto vítězství ustanovil sv. Pius V. 7. říjen jako svátek Naší Paní Růžencové a uznal růženec za oficiální modlitbu Církve.

Trvalo by příliš dlouho vypočítávat všechny papeže, kteří chválili a blahoslavili růženec, jak jej známe. (6) Zopakuji pouze text Lva XIII., kde představuje pět papežů, kteří schvalovali růženec:

„Poté co jsme opakovaně povzbuzovali ... recitaci Svatého růžence, následujeme příkladu našich předchůdců a usilujeme zvětšit jeho důležitost slavnostnějším aktem. Sixtus V., blahé paměti, schválil tento starobylý obyčej modlitby růžence; Řehoř XIII. zavedl svátek Svatého růžence, který Klement VIII. poté vepsal do římského martyrologia, a Klement XI. rozšířil na celou Církev; později jej Benedikt XIII. vložil do římského breviáře. My tedy, ve věčném svědectví svého uznání pro tuto pobožnost, jsme vydali výnos, že řečený svátek a jeho Officium by se mělo slavit v univerzální Církvi ... a zasvěcujeme této pobožnosti celý měsíc říjen.“ (7)

Ve své encyklice Fidentem piumqe papež Lev XIII. odporuje jakékoliv změně struktury růžence: „A ono staré užívání, jež vzkvétalo mezi našimi předky, dle nějž křesťanské rodiny, ať již ve městě nebo na venkově, považovaly za svatou povinnost shromáždit se na sklonku dne, když jejich pracovní úsilí skončilo, před sochou Panny Marie a střídavě se modlily růženec, by se mělo zachovávat se zbožnou přesností nebo být znovuzavedeno,“ (8)

Závěr

Proto můžeme vidět, že v mnoha významných zjeveních Naše Paní žádá katolíky, aby se modlili růženec, jak jsme jej vždy znali – Krédo, úvodní Otče náš, tři Zdrávas Maria a Sláva Otci; a soubor 150 Zdrávas Maria, 15 Otče náš a 15 Sláva Otci rozdělených do tři sad po pěti tajemstvích, radostných, bolestných a slavných. Zdá se docel jasné, že inovace Jana Pavla II. je v protikladu k výslovné vůli Naší Paní.

Poté, co jsme ukázali chvály a komentáře mnoha papežů a také jsme zmínili odpustky a požehnání, jež dali za modlitbu tradičního růžence, zdá se celkem jasné, že modlit se odlišný růženec o čtyřech sadách tajemství, způsobuje, že tento růženec ztrácí přínos oněch velebení a požehnání. Jinak řečeno, kdokoliv se modlí nové sady tajemství, zřejmě nemá prospěch z předešlých odpustků a milostí.

Shrnuto, tato nová sada tajemství světla způsobila vážnou škodu a je daleko od toho, aby byla prospěšná. Podkopala vznešenou osmi set letou náboženskou praxi. Přidání dalších 50 Zdrávas Maria bylo extravagancí, která nevedla více osob k přijetí praktikování růžence; učinila ho obtížnějším pro ty, kteří se jej již modlili. Tento přídavek Jana Pavla II., zavedený z osobního rozmaru, se mi zdá jako hypertrofie způsobující atrofii v pobožnosti růžence. Přemýšlím nad tím, zda tato atrofie byla ve skutečnosti zamýšlena k sabotování růžencové pobožnosti.

Poznámky:

1. Lev XIII., Encyklika Octobri mense z 22. září 1891, § 17
2. Ibid. § 18.
3. Louis Grignion de Monfort, O Segrêdo de Maria & Método de Rezar o Rosário, Rio: Santa Maria, 1953, Předmluva k druhé časti str. 79-80
4. Pius XI., Encyklika Ingravescentibus malis z 29. září 1937, § 8.
5. Pius XII., Alokuce Venuti come siete z 8. října, 1941, § 12.
6. Modlitba tří sad tajemství byla v Církvi přímo komentována těmito papeži:
Papež Lev XIII.: Encyklika Octobri mense z 22. září 1891, § 17; Encyklika Magna Dei Matris z 8. září 1892, § 5; Encyklika Laetitiae sanctae z 8. září 1893, § 6-16; Encyklika Jucunda semper z 8. září 1894, § 5-7, 12-14; Encyklika Adjutricem populi z 5. září 1895, § 14; Encyklika Fidentem piumque z 20. září 1986, § 8, 9;
papež Pius XII.: Allocution Di gran cuore z 16. října 1940, § 5-9; Encyklika Ingruentium malorum z 15. září 1950, § 6.
7. Lev XIII., Encyklika Diuturni temporis z 5. září 1898, § 4.
8. Lev XIII., Encyklika Fidentem piumque z 20. září, 1896, § 4.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof