středa 15. února 2017

Antikristovo pronásledování (1835)


Antikristovo pronásledování (1835)
Bl. John Henry kardinál Newman
Nejprve ocituji některé základní texty, které se zdají odkazovat na toto poslední pronásledování.
„Po nich povstane jiný ... Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času.“ [Dan. VII, 24-25] To jest na tři a půl roku.
„Jeho paže se napřáhnou a znesvětí svatyni i pevnost, vymýtí každodenní oběť a dají tam ohyzdnou modlu pustošitele. Ty, kteří jednají svévolně vůči Smlouvě, přivede úlisnostmi k rouhání. Avšak lid, ti, kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle toho jednat. Prozíraví v lidu budou poučovat mnohé, ale budou po nějaký čas klesat pod mečem a plamenem, zajetím a loupeží.“ [Dan. XI, 31-33]
„Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; ... a od doby, kdy bude odstraněna každodenní oběť a vztyčena ohyzdná modla pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní.“ [Dan. XII, 10-11]
Bude totiž tehdy veliké soužení, jakého až dosud nebylo od počátku světa...“ [Mt. XXIV, 21]
„A byla jí dána tlama, která zpupně a rouhavě mluvila, a byla jí dána moc (tak) činiti po dvaačtyřicet měsíců. I otevřela svou tlamu, aby se rouhala Bohu, jeho jménu, jeho stánku i obyvatelům nebes. A bylo jí dovoleno válčiti se světci a přemoci je ... takže se jí klaněli všichni obyvatelé země; jejich jména (však) nejsou zapsána od počátku světa u Beránka v knize života.“ [Zj XIII, 5-8]
„A spatřil jsem anděla sestupovati s nebe. Držel v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. I uchopil draka, starého hada, to jest ďábla neboli satana, a spoutal ho na tisíc let. ... Poté měl býti na krátký čas rozvázán. ... I vyjde, aby sváděl národy na čtyřech stranách světových, Goga a Magoga, a aby je shromáždil k válce. – Je jich takové množství jako mořského písku. – A vyšli do širého světa a obklíčili tábor svatých a milované město.“ [Zj XX, 1-9]
Tyto pasáže byly ranými křesťany chápany jako, že se vztahují k pronásledování, které má přijít v posledních časech; a zjevně jim tento smysl přikládali. Slova Našeho Pána o kruté zkoušce, která přichází, ve skutečnosti mohou na první pohled vypadat, jako že se vztahují k raným pronásledováním, jimž byli vystaveni první křesťané; a nepochybně se vztahují i k nim: přesto, jakkoliv byla tato pronásledování velká, nebyla samotnými těmi lidmi, kteří je podstoupili, považována za vlastní naplnění tohoto proroctví; a to je samo o sobě dobrým důvodem myslet si, že jimi nebyla. A my jsme [v tom] utvrzováni obdobnými pasážemi, jako jsou Danielova slova citovaná právě nyní, a která zajisté mluví o teprve budoucím pronásledování. Jestliže tehdy Náš Pán použil právě tato Danielova slova a hovořil o tom, o čem hovořil Daniel, ať se již Jeho předpověď jakkoliv částečně dovršila v dějinách rané Církve, jistě nehovořil o ničem, co by se neblížilo poslednímu pronásledování, když jsou Jeho slova chápana ve svém plném rozsahu. Říká: „Bude totiž tehdy veliké soužení, jakého dosud nebylo od počátku světa a nikdy nebude. A kdyby nebyly zkráceny ty dny, nebyl by zachráněn žádný člověk; ale pro vyvolené budou ty dny zkráceny.“ [Mt. XXIV, 21-22] A hned poté: „Neboť povstanou nepraví Mesiáši a nepraví proroci a budou činiti veliké zázraky a divy, takže by i vyvolené svedli v blud, kdyby bylo možno.“ [Mt. XXIV, 24] V souladu s touto řečí Daniel říká: „Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize.“ [Dan. XII, 1] Jedna z pasáží, které jsem citoval ze Zjevení, říká totéž a stejně důrazně: „A bylo jí dovoleno válčiti se světci a přemoci je. ... takže se jí klaněli všichni obyvatelé země; jejich jména (však) nejsou zapsána od počátku světa u Beránka v knize života.“ [Zj XIII, 7-8]
Pochopme tedy a uvědomme si myšlenku, která před námi takto jasně vyvstává, že když jsme chráněni tak, jako je Církev před pronásledováním chráněna 1500 let, pronásledování nás ještě čeká před koncem. Bude krutější a nebezpečnější, než jakékoliv pronásledování, které se událo, když vyvstalo poprvé.
Mám dvě poznámky, které bych dodal: je docela jisté, že jestliže bylo takové pronásledování předpovězeno, ještě nepřišlo, a tudíž má přijít. Můžeme se mýlit, když si myslíme, že jej Písmo svaté předpovídá, ačkoliv, mohu říct, že se tomu všeobecně věřilo ve všech dobách. Nastane-li však pronásledování, stále je to budoucnost. Tak, aby každá generace křesťanů stála na strážní věži a stále více, jak čas plyne, dávala pozor.
Dále pozoruji, že se čas od času vyskytují znamení, která nám umožňují nikoliv určit ten den, protože je skrytý, ale ukázat nám, že přichází. Svět stárne – země se drolí – noc je z velké části vyčerpaná – den je na dosah. Stíny se začínají pohybovat – staré podoby říše, která trvala od chvíle, kdy byl s námi Pán, se pozvedají a třesou před našima očima a přitakají svému pádu. Ty jsou tím, co nás od Něho odděluje – On je za nimi. Až zmizí, Antikrist bude uvolněn od „toho, kdo [jej] zdržuje“, a po jeho [Antikristově] krátkém a strašlivém období přijde Kristus.
Proto musím mluvit o posledním pronásledování a jeho znameních. A je jistě prospěšné o něm přemýšlet, ačkoliv se v detailu můžeme docela mýlit. Například to nakonec třeba nemusí být krvavé a smrtelné pronásledování, ale pronásledování lstivé a rafinované – nikoliv se zázraky, ale s přirozenými divy a mocí lidské dovednosti, lidských kousků v rukách ďábla. Satan si může osvojit více ze znepokojivé zbraně klamu – může se skrýt – může se nás pokoušet svádět v maličkostech a tak pohnout křesťany nikoliv najednou, ale po troškách pryč z jejich pravdivé pozice. Víme, že v tom učinil hodně v průběhu posledních staletí. Je jeho politikou rozštěpit nás a rozdělit nás, postupně nás zviklat v naší skálopevné pozici. A pokud nastane pronásledování, možná to bude tehdy, kdy my všichni ve všech částech křesťanstva budeme tak rozdělení a tak zredukovaní, tak plní schizmatu, tak blízcí herezi. Když jsme se vydali světu a ohledně ochrany na něm závisíme, a vzdali jsme se své nezávislosti, pak se na nás může vrhnout v zuřivosti, nakolik mu Bůh dovolí. Pak se náhle Římská říše může zhroutit a Antikrist se objeví jako pronásledovatel a okolní barbarské národy vtrhnou dovnitř. Všechny tyto věc jsou však v Božích rukách a jen Bůh je zná, a tady je zanechme.
Na závěr řeknu jen to, jak jsem již několikrát řekl, že takové rozjímání jako toto může být výhodou. Když budeme věřit, že je pro Církev připraveno pronásledování, ať již v naší době přijde nebo ne, bude to působit jako omezení svéhlavých, sobeckých srdcí. S touto vyhlídkou před námi jistě nemůžeme cítit nežli, že jsme to, co všichni křesťané jsou v nejlepším postavení, poutníci, pozorovatelé čekající na ráno, čekající na světlo, dychtivě upírající oči k prvnímu záblesku dne – vyhlížející příchod Našeho Pána, Jeho slavný příchod, kdy ukončí vládu hříchu a špatnosti, dovrší počet Svých vyvolených a zdokonalí ty, kteří v současnosti bojují s nemohoucností, přesto Jej však ve svých srdcích milují a poslouchají.
(redakčně kráceno)
Překlad: D. Grof