neděle 18. ledna 2015

Komentář Eleison CCCXCII – Rozporuplný epitaf (2015)


Komentář Eleison CCCXCII – Rozporuplný epitaf (2015)
(392)
17. ledna 2015
ROZPORUPLNÝ EPITAF
Pod rozlehlou a hvězdnou oblohou
Vykopej hrob a nech mě spočinout.
Já rád jsem žil a odšed s ochotou
A smířený se uložil.
 
Ten verš, ať v hrob mám vtesaný:
Zde spočnul, kde sobě přál to ležení
Doma je námořník, doma z plavení
Lovec se domů navrátil.
 
R.L.Stevenson (1850-1894)
Tento epitaf je pro samotného básníka výmluvný svou prostotou a dojemností, protože se dotýká smrti, té nevyhnutelné tragédie lidského života. Když básnící oslavují život a lásku, často pojednávají o smrti, která tak tajemně přetíná obojí. Protože ubozí materialisté nechtějí přemýšlet o smyslu života či smrti, utínají poezii, a když mohou, tisknou ji jako prózu, právě proto, aby se vyhnuli tomu, aby museli přemýšlet o čemkoliv vyšším než hmotě. Tajemství však zůstává...
Teoreticky je Stevensonův epitaf odvážný. V posledních třech řádcích každého verše, v šesti řádcích z osmi, říká šesti různými způsoby, že je šťastný, že umírá. Báseň je však zatížena rozporem. Jestliže [říká] „já rád jsem žil“, jak mohl odejít s ochotou? Jestliže tak s ochotou zemřel, jak mohl být tak rád, že žil? Aby byl tak rád, že umřel, jak tvrdí, musel býval ztratit svou vůli k životu nebo s ní skoncovat, což mohl učinit jedině tím, že odmítl pro svůj život jakékoliv určení nebo smysl nebo existenci po své živočišné smrti. A to mohl učinit pouze tím, že předstíral, že není ničím víc než živočichem. Jací živočichové si však dávají tu práci, aby psali výmluvné a dojemné básně?
Ó, Roberte Louisi, vy jste věděl, že nejste jen živočich. Dal jste si tu práci napsat mnoho literárních děl včetně okouzlujícího příběhu o životě a dobrodružství čtyř kluků, Ostrov pokladů, a drásavý příběh pro dospělé o korupci a smrti, Dr. Jekyll a pan Hyde, a vaše sebrané spisy z vás v současné době činí 26. nejpřekládanějšího autora na světě. Pravda, vaši rodiče byli skotští presbyteriáni, což je kalvinistická sekta, která byla dostatečně zarputilá na to, aby v polovině 19. století z mnoha dobrých lidí udělala ateisty. Jak jste se však mohl tak náhle zaprodat smrti? Jak jste mohl předstírat, že smrt je „domov“?
Stvořitel původně neplánoval živočišnou smrt pro rozumného živočicha, kterým člověk je. Kdyby všichni lidé od Adama a Evy správně používali své racionální myšlení nebo svůj rozum po stanovené trvání svého pozemského života, pak by namísto své nynější nevyhnutelné živočišné smrti bývali bezbolestně přešli do věčného života, který by jim jejich správné užívání rozumu bývalo zasloužilo. Tento původní plán však byl zmařen, když Adam neuposlechl svého Stvořitele a když skrze tajemnou vzájemnost všeho budoucího lidstva se svým prvním otcem, stáhnul všechny lidi s sebou do dědičného hříchu. Od té chvíle je rozporuplnost vnitřně vlastní celé lidské přirozenosti a životu, protože naše od Boha stvořená přirozenost bojuje s naší padlou přirozeností od Adama. Naše skutečné – nikoliv falešné – „nesmrtelné touhy“ pocházejí z naší přirozenosti, jak byla utvořena Bohem a pro Boha, zatímco naše živočišná smrt je „domovem“ pouze pro naši padlou přirozenost. „Ó já nešťastný člověk!,“ volá sv. Pavel (Ř VII, 24-25), „Kdo mě vysvobodí z těla této smrti? Díky Bohu skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof