Komentář Eleison DCCCXXIX – Smrtící modernismus (2023)
(829)
3. června 2023
SMRTÍCÍ MODERNISMUS
Možná se to tak nezdá, ale v posledních pěti vydáních „Komentáře“ je spojující vlákno:
824 (29. dubna) „Exkomunikace“ všech šesti biskupů, kteří se účastnili světícího obřadu čtyř kněží FSSPX v Écône ve Švýcarsku v roce 1988 ze strany modernistického Říma, byly ve skutečnosti neplatné.
825 (6. května) Arcibiskup Lefebvre to jasně viděl. Jeho nástupci to tak jasně nevidí.
826 (13. května) Řím předstírá, že modernista přijatý dovnitř FSSPX může vyřešit problém
827 (20. května) nebo, že to může udělat bývalý kněz FSSPX, který je blízkým přítelem papeže. Ale žádné kompromisy,
828 (27. května) jakkoliv chytré, nemohou smířit tak nesmiřitelné věci jako jsou Tradice a modernismus.
Celá tato posloupnost zřetelně závisí na těchto „exkomunikacích“ z 30. června 1988, které jsou díky povaze věcí nebo povaze katolického náboženství „ve skutečnosti neplatné“. Arcibiskup tento postoj zastával na základě toho, že aby Církev přežila, musí mít biskupy schopné obrany tradiční Víry (kterou si v žádném případě nevymyslel) proti smrtícímu omylu modernismu, který si vymysleli duchovní, jejichž přehnaný obdiv vůči modernímu světu zkazil jejich katolickou víru, a kteří své zkažení vnutili takřka celé Církvi prostřednictvím toho, že jejich zkažení na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) podpořila velká část biskupů univerzální Církve.
Okamžitě po Druhém vatikánském koncilu tedy oficiální Církev doslova učinila sama sebe neschopnou v dlouhodobém horizontu poskytovat biskupy schopné bránit katolickou Tradici. Proto arcibiskup vysvětil čtyři takové biskupy navzdory všem projevům nesouhlasu ze strany Říma. Po jeho smrti v roce 1991 se časem ukázalo, že měl pravdu. Kde by bez tohoto kroku Tradice a pravá Církev dnes byla? Ale abychom my spasili svou duši, musíme pochopit, proč je modernismus tak smrtící pro katolickou Tradici. Pokud ty důvody nejsou v naší hlavě jasné, můžeme být stejně jako dnešní nástupci arcibiskupa zítra v pokušení usilovat o nějaké falešné smíření s modernisty v Římě, nebo můžeme pozítří odmítnout Boží nabídku nejvyššího daru mučednictví rukama čím dál zločinnějšího Nového světového řádu.
Modernismus je omyl, kdy se chce jediné pravé náboženství jediného pravého Boha přizpůsobit světu kolem nás, který je v zásadě bezbožný. V nejhlubším základu modernismu je protestantismus, který díky Lutherovi odhodil jediné pravé náboženství. Tím, že protestanti odhodili katolickou Církev a velkou část její základní nauky, otevřeli dveře liberalismu, protože všude tam, kde v následných náboženských válkách zvítězili nad katolickým odporem, zničili monopol Pravdy v srdcích a myšlení lidí. Výsledkem bylo, že se v náboženství nastolila nepravda a ve významné části křesťanstva, které bylo v náboženství původně jednotné, se usadila natolik, že byla schopná konkurovat katolické pravdě.
Tak povstalo další velké falešné náboženství, které je nejlépe známé jako liberalismus. Poselstvím liberalismu pro katolíky i protestanty bylo: „Zastavte náboženské války, přestaňte navzájem bojovat, přestaňte brát náboženství tak vážně. Mír na zemi je lepší než mír v nebi. Žijte a nechte žít. Tolerance!“ Toto poselství bylo populární. Ztělesňovalo jej svobodné zednářství, což je tajná společnost založená v roce 1717 v Londýně. Rychle se šířilo do anglických kolonií v Americe a do Francie, kde mělo ohromný vliv na Americkou a Francouzskou revoluci v roce 1776 resp. 1789. Obě tyto revoluce hrály na oplátku klíčovou roli při odstraňování starého katolického řádu, aby se připravila cesta pro dnešní Nový světový řád. Tato zásada „náboženské svobody“ dělá z myšlení břečku, protože pokud nebereme náboženské ideje jako vážné, jaké jiné ideje jsou vážné?
Protestantismus a liberalismus společně vytvořili „překrásný nový svět“, proti němuž pravá katolická Církev, zvláště papež sv. Pius X. na počátku 20. století, statečně nasadila zadní voje. Nakonec však i katoličtí duchovní náboženské svobodě na Druhém vatikánském koncilu požehnali prostřednictvím koncilního dokumentu „Dignitatis Humanae“. Protestantismus a liberalismus vytvořili modernismus. Modernismus zvítězil. Naprosto však odporuje katolické Víře. Obojí je zcela nesmiřitelné.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
