Legitimita a nutnost oprávněných a přiměřených nerovností (2010)
Plinio Corréa de Oliveira
Marxistická nauka o třídním boji považuje všechny nerovnosti za nespravedlivé a škodlivé. Proto v globálním měřítku prohlašuje za legitimní mobilizaci nižších tříd k potlačení vyšších tříd. „Proletáři všech zemí, spojte se!“ je velmi známé zvolání, jímž Marx a Engels zakončili Komunistický manifest z roku 1848.
Tradiční katolická nauka naopak vyhlašuje legitimitu a dokonce i nutnost oprávněných a přiměřených nerovností mezi lidmi. (1) V důsledku toho odsuzuje třídní boj. Toto odsouzení však rozhodně nezahrnuje legitimní snahu či boj nějaké třídy, která usiluje o své právoplatné postavení ve společenském těle nebo v politice. Katolická nauka však odsuzuje, když se tato legitimní sebeobrana zvrhne na válku k vyhlazení jiných tříd nebo na popření jejich právoplatného postavení ve společnosti.
Katolíci by si měli přát vzájemný soulad a smír mezi třídami a nikoliv vleklý boj mezi nimi, zvláště když takový konflikt usiluje o nastolení úplné a radikální rovnosti. Toto vše by bylo lépe chápáno, kdyby se na Západě patřičně rozšířila obdivuhodná nauka papeže Pia XII. o „lidu“ a „masách“.
„Ó, svobodo, jaké zločiny se páchají ve tvém jménu!“ údajně zvolala neblaze proslulá francouzská revolucionářka Rollandová krátce před tím, než byla na příkaz režimu hrůzovlády popravena gilotinou. (2) Když se člověk podívá na dějiny našeho zkoušeného 20. století, mohl by podobně zvolat: „Ó lide, ó lide, kolik šíleností, kolik nespravedlností se páchá ve tvém jménu současnými revolučními demagogy!“
Církev zajisté miluje lid a chlubí se tím, že ho velmi neobyčejně milovala už od chvíle, kdy ji Božský Mistr ustavil. Co je to však lid? Je to něco zcela odlišného od mas, které jsou vzbouřeny jako vířící oceán, a jsou snadnou kořistí revoluční demagogie.
Matka Církev neodmítá svou lásku ani těmto masám. Kvůli lásce, kterou k nim chová, touží jako po vzácném dobru, aby se jim pomohlo přejít ze stavu masy do stavu lidu.
Je toto tvrzení pouhou slovní hříčkou? Co jsou to masy a co je to lid?
Obdivuhodná nauka papeže Pia XII. tento rozdíl velmi dobře vysvětluje a jasně popisuje přirozený soulad, který může a měl by existovat mezi elitami a lidem, a je v protikladu k tvrzením proroků třídního boje.
Papež Pius XII. ve svém rádiovém poselství z roku 1944 prohlašuje:
Lid a beztvaré množství lidí (nebo jak se to dnes nazývá „masy“), jsou dva různé koncepty.
1. Lid žije a hýbe se díky své vlastní životní energii. Masy jsou netečné a lze jimi hýbat pouze z vnějšku.
2. Lid žije plností života v lidech, kteří jej tvoří, přičemž každý – na patřičném místě a svým způsobem – je osobou vědomou si své vlastní odpovědnosti a svých vlastních názorů. Masy naopak čekají na podnět z vnějšku a jsou snadnou hračkou v rukách každého, kdo zneužívá jejich pudy a dojmy, které jsou na oplátku připravené se dnes pohnout tudy a zítra jinudy.
Poznámky
1) Viz Plinio Corréa de Oliveira, Nobility and Analogous Traditional Elites, Documents V
2) Srov. Louis Madelin, Figures of the Revolution, New York, The Macaulay Co. 1929, 168
Zdroj: Crusade Magazine, November/December 2010, str. 5–6
Překlad: D. Grof
