Komentář Eleison DCCXCVIII – Sedmdesát devět seminaristů – I (2022)
(798)
29. října 2022
SEDMDESÁT DEVĚT SEMINARISTŮ – I
Jistou dobrou zprávou pro to, co lze nazvat Novobratrstvem sv. Pia X., je, že letos do svých čtyř hlavních seminářů přijalo rekordní počet 79 mladých mužů, kteří se pokusí naplnit své povolání k tradičně katolickému kněžství: Flavigny (Écône), Francie 21; Zaitzkofen, Německo 21; Dillwyn, USA 28 a La Reja, Latinská Amerika 9. V dnešním antitradičním světě je to obdivuhodný výkon, a i když určitý počet těchto uchazečů určitě nevytrvá na celé cestě ke kněžství, představují vážnou naději, že mnozí z nich budou za, řekněme, šest let poskytovat katolické svátosti.
Oproti tomu do jediného klasického semináře toho, co lze nazvat hnutím „Odporu“, v Morannes ve Francii letos vstoupili jeden nebo dva mladí muži, aby se pokusili o povolání. Přinejmenším jeden čtenář těchto „Komentářů“ klade otázku, jestli neměl být „Odpor“ od svého počátku strukturován do organizované kongregace a semináře, jako bylo Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra, aby mohlo shromažďovat a soustředit uprchlíky a disidenty z onoho původního FSSPX a nenechat je namísto toho zmizet do nezávislé nejistoty? Tentýž čtenář připouští, že podstata či obsah Novobratrstva již není takový, jaký byl za arcibiskupa, ale připisuje tento úpadek spíše nedostatečnému vedení, nežli tomu, že si zachovalo strukturu a organizaci, takže kdyby „Odpor“ neměl sklon se vzdát struktury a organizace, mohl si vést lépe než takříkajíc jeden či dva ku sedmdesáti devíti.
Jde o závažnou otázku, která je zde od počátku „Odporu“, protože Náš Pán ustavil katolickou Církev jako monarchii papeže (Petr) s apoštoly (biskupové), učedníky (kněží) a laiky, kteří jsou pod ním organizováni hierarchicky, přičemž každý člen této hierarchie má zákonného představeného nebo představené až po papeže a včetně něj, protože ten se zodpovídá Bohu za to, jak řídí všechny katolíky pod sebou. Tato struktura je jasná již v Novém zákoně od samého počátku Církve a na poslušnosti všech katolíků vůči příslušným představeným závisí to, že Církev drží pohromadě a že zachraňuje duše pro věčnost tím, že zachovává neporušenou katolickou pravdu a mravy. Navíc Náš Pán díky Své vlastní strašné smrti na Kříži dal katolíkům vznešený příklad poslušnosti, kterou budou potřebovat jako Jeho stoupenci, aby splnili vůli svého Otce v nebesích.
Tato poslušnost a církevní struktura, která z ní vyplývá, však není cílem sama o sobě. Jejím konečným cílem či účelem je spása duší ke slávě Boží. A tak poslední kánon v Kodexu kanonického práva Církve říká, že: „Nejvyšším zákonem je spása duší.“ Duše však nemohou být spaseny, dokud se nezalíbí Bohu, a Bohu se nezalíbí bez víry (Židům XI, 6). Proto je primárním účelem církevní autority chránit katolickou Pravdu mezi lidmi před pustošením, které bude způsobeno jejich prvotním hříchem a osobními hříchy. Jinak řečeno, katolická Pravda je účelem a podstatou katolické autority a nikoliv naopak. A tak Náš Pán při Svém Umučení říká Petrovi, že Satan jej bude zkoušet, ale Náš Pán se bude modlit, aby jeho „víra neselhala“ a až se Petr „znovu obrátí“ (rozumějte po svém trojím popření Pravdy), pak ať užívá svou autoritu k „posilování svých bratří“, tj. ostatních apoštolů. Základem Petrovy autority je Pravda (Lk. XXII, 31).
Srdcem a duší současné krize Církve, která je v celých dějinách Církve bezprecedentní, je to, že Druhý vatikánský koncil (1962–1965) oddělil katolickou autoritu od katolické Pravdy. Od té doby šest po sobě jdoucích papežů a katolická hierarchie opustili katolickou Tradici a přinutili všechny katolíky, kteří věří v Pravdu i v autoritu, aby se stali více či méně schizofrenními. Kdyby arcibiskup Lefebvre neprorazil cestu návratu k Tradici, tj. Pravdě, nikdy by nebylo těchto sedmdesáti devíti povolání. Naučí je však v Novobratrstvu tuto jeho největší lekci? Podívejte se na tento „Komentář“ příští týden.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
