Komentář Eleison DCCXCV – Otázky ohledně Fatimy (2022)
(795)
8. října 2022
OTÁZKY OHLEDNĚ FATIMY
Jeden čtenář poslal několik otázek, které jej zajímají, a týkají se zjevení Naší Paní ve Fatimě v roce 1917.
1) Pokud víme, významní anglicky hovořící katolíci 20. století – Belloc, Chesterton, P. Peyton, biskup Fulton Sheen, Tolkien a Evelyn Waugh – si zjevně takřka nevšimli velmi důležitých zjevení ve Fatimě. Existuje pro to vysvětlení?
Současní lidé, což zahrnuje i katolický klérus, se především rodí v materialismu a racionalismu a jsou v něm vychováváni, což znamená, že vše, co není jen materiální nebo co přesahuje lidské síly rozumu, sotva berou vážně. Nebeská zjevení jako jsou zjevení Naší Paní ve Fatimě, jsou však v podstatě duchovní, nikoliv materiální, a dalece přesahují pouhý lidský rozum, pokud jde o jejich zdroj či obsah. Z toho vyplývá, že jen nemnozí „seriózní“ obyvatelé dnešního světa dokonce i z řad duchovních mají sklon brát „zjevení Naší Paní“ vážně. Cožpak si Ona sama mezi dvěma světovými válkami nestěžovala, že dokonce i dobré duše nevěnují pozornost Jejímu fatimskému poselství? A cožpak samotní duchovní po druhé světové válce nepřichystali Druhý vatikánský koncil, aby změnili Boží náboženství, a cožpak se od roku 1960 nesnažili zadusit tu Fatimu, která hovořila ve prospěch pravého náboženství? A jestliže takový příklad dávali duchovní, je překvapující, že i dobří laici opomíjeli Fatimu?
2) Mimo to, jestliže jsou další mariánská zjevení po Fatimě, jako jsou údajně Garabandal a Akita, skutečně z nebe, proč jejich poselství výslovně neodsuzují tak ohromné hrozby pro katolickou víru jakou jsou nová mše a Novocírkev, tj. koncilní církev?
„Omne malum a clero“, říká staré anglické církevní rčení – všechno zlo pochází od kléru. Není to celá pravda, ale je to hodně pravdivé až zpět k Jidášovi Iškariotskému. V celých dějinách Církve jsou hlavní příčinou zla ve světě a v Církvi špatní kněží, a je třeba odpovídajícím způsobem varovat duše. Jestliže chce Naše Paní varovat duše před kněžími, kteří činí zlo, musí udržet křehkou rovnováhu mezi odsuzováním těch, co činí zlo, a ochraňováním kněžstva Jejího vlastního Syna před další újmou. V Garabandalu například řekla, že „Eucharistie se zanedbává“, což do velké míry uhodilo hřebíček na hlavičku, aniž by se obvinil jakýkoliv konkrétní kněz. V roce 1965 ale také zašla tak daleko, že řekla: „Mnozí kardinálové, biskupové a kněží jsou na cestě do záhuby a berou s sebou mnoho duší.“ Cožpak by varování pro rok, kdy se končil Druhý vatikánský koncil, mohlo být jasnější a přesnější? Problémem není, že Ona nehovoří. Problémem je, že kněží Novocírkve především nechtějí slyšet.
3) Nová mše je však hrůza – jak to, že před ní výslovně nevaruje, pokud je to skutečně Ona?
Mějte na paměti, že existuje nevyvratitelný důkaz, že stále existují eucharistické zázraky způsobené Bohem u Hostií konsekrovaných na nové mši knězem, který byl vysvěcen v novém ritu biskupem vysvěceným v novém ritu. Vyhledejte si na internetu například eucharistický zázrak, který se stal v Sokólce v Polsku v roce 2008. Chce-li Bůh, abychom uvěřili, dá rozum, že k tomu poskytne nezbytný důkaz. Abychom takový důkaz posoudili, dal nám rozum, nikoliv emoce. Prostřednictvím takových zázraků musí Bůh dokonce i dnes chtít varovat Své pastýře před tím, co dělají špatně, a znovu ujistit Své ovce o tom, jak je nadále sytí dokonce i novou mší. Jak by Naše Paní mohla přímo odsoudit to, co se Její Boží Syn ještě uráčil použít k nasycení duší?
4) Když tato zjevení selhala v odsouzení takových nebezpečí pro Víru, může to naznačovat, že nejsou pravá?
Ne. Pravost je otázkou pravdy, pravda je otázkou důkazu, který předchází dokonce i soudu Církve, ačkoliv by takové schválení Církví mělo být velkou pomocí pro rozpoznání pravdy. Schválení Církví však netvoří pravdu. Pro katolíky to pouze (obvykle) vytváří bezpečný předpoklad pravdy.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
