Komentář Eleison DCLXXIII – Zlovolnost modernismu – IV
(2020)
(673)
6. června
2020
ZLOVOLNOST
MODERNISMU – IV
Tento „Komentář“
z 21. března prohlašoval, že se zabývá „neuvěřitelnou zvráceností, pýchou
a proradností“ Kanta. Může se to zdát jako tvrdá slova pocházející od katolíka
a týkající se proslulého a pouze světského filozofa. On však není pouze světský.
Kdo z těch, kteří opravdu znají revoluci v církvi Druhého vatikánského
koncilu (1962–65), by neuznal zvrácenost, pýchu a proradnost jakožto jeho
poznávací znamení? Zase tvrdá slova? Podívejme se za prvé, jak se každá z těchto
tří nálepek vztahuje k principu, že myšlení je neschopné poznat svůj
vlastní objekt, realitu kromě duševní, pro niž bylo Bohem uzpůsobeno (kantismus
však byl vytvořen Kantem jako pevnost, do níž se právě Bůh nevpustí, jak řekl
velký teolog P. Garrigou-Lagrange, 1877–1964). A za druhé, jak se každý
z těchto principů vztahuje na konciliarismus z 60. let 20. století.
ZVRÁCENOST
kantismu – Když sv. Tomáš Akvinský ve své Summě Theologické (2a2ae, 154, art. 12) chce
prokázat krajní zlovolnost homosexuality mezi hříchy nečistoty, činí tak pomocí
jejího srovnání s popřením principů myšlení vrozených povaze myšlení. Kant
však popírá ne jen jeden či dva principy myšlení, ale popírá vztažení každého
jednoho vrozeného principu myšlení na vnější realitu. Kantismus je krajně
zvrácený, a cožpak to není závěr, který je potvrzen tím, jak široce rozšířený
je hřích proti přirozenosti mezi studenty na našich kantovských „univerzitách“?
a
konciliarismu – Z koncilních dokumentů předkládá
Dei Verbum část 8, odstavec 2
dvojznačnou definici živoucí Tradice, v jejímž jménu Jan Pavel II.
odsoudil neměnnou katolickou Tradici, v jejímž jménu arcibiskup Lefebvre
vysvětil v červnu 1988 čtyři biskupy. Jinak řečeno, katolická Pravda se
v průběhu věků tak mění, že arcibiskupova verze objektivní a neměnné
Tradice už není přijatelná. Toto rozpouštění katolické Pravdy je naprosto zvrácené.
PÝCHA
kantismu – Pokud je Bohem stvořená „věc o sobě“ pro mě
nepoznatelná na druhé straně toho, jak se jeví, protože tam mé myšlení
nedosáhne, a pokud, jak kantismus zastává, si věc znovu vytvářím z toho,
jak se jeví smyslům v souladu s prioritními zákony mého vlastního
myšlení, pak se já stávám tvůrcem věcí, vymýšlím je, a zaujímám místo Boha.
Protože Bůh se skutečně velmi zřídka dává poznat lidským smyslům – i když se
Bůh stal Vtěleným a sv. Tomáš se jej dotkl, přesto tento apoštol potřeboval akt
víry, aby uvěřil v Jeho Božství (Jn. XX, 28) – je tedy Bůh za tím,
co se jeví smyslům, takže je mému myšlení nepřístupný. On závisí na mé vůli
uvěřit v Něj, a tak: Ne to, co já poznávám, ale to, co já chci, je
skutečné. Nyní chci Boha. A tak je Bůh reálný. Mohla by být Boží existence
ještě křehčí, pokud je toto jejím základem? A pokud Bůh závisí na mě a na tom,
zda já chci, aby existoval, mohla by pýcha být ještě šílenější?
a
konciliarismu – Jak P. Calderón naprosto jasně
vysvětluje ve své studii o koncilu, Prométheus,
klíčová je pro moderního člověka, pro nějž koncil zamýšlel uzpůsobit
náboženství Boha, svoboda. Moderní člověk nebude mít žádnou objektivní pravdu,
která uvězňuje jeho myšlení, žádný objektivní zákon, který přikazuje jeho vůli,
žádnou milost, která uzdravuje jeho přirozenost, z žádného jiného důvodu
než pro svou vlastní svobodu. Stručně řečeno, moderní člověk nebude mít nic a
nikoho, kdo by mu byl nadřazený. On je svrchovaným stvořením skrze svou
svobodu. Je svobodnější než Bůh, protože má možnost si vybrat zlo, což Bůh nemá.
Opět, mohla by být pýcha ještě šílenější?
PRORADNOST
kantismu – Popírat, jak to činí kantismus, že myšlení nemůže
znát nic za tím, co se jeví smyslům, neznamená popírat, že věci jsou tím, čím
jsou. Znamená to naprosto absurdní předpoklad, že, aby byly tím, čím jsou,
závisejí na mém myšlení. A tak si mé skvělé myšlení za účelem žít, nebo dokonce
přežít, musí vymýšlet jídlo a to, že se jeví být na kuchyňském stole, jinak
budu docela hladový. A podobně si vymyslím všechny věci potřebné pro mou
každodenní existenci. V každodenním životě se tedy mohu chovat prostě jako
normální nekantovec a mást lidi, že vůbec nejsem šílený. Teprve, když jim
řeknu, že si mé myšlení snídani vymyslelo, si uvědomí, že mají co dělat
s bláznem. A tak mohu skrývat svou radikální vnitřní zradu vnější reality.
To je potenciálně proradné.
a
konciliarismu – Druhý vatikánský koncil není jen
potenciálně, ale skutečně proradný, protože, jak opět naprosto objasňuje P.
Calderón, jeho samotnou podstatou bylo vytvořit nový na člověka zaměřený
humanismus, který bude sám sebe podávat jako stále na Boha zaměřený
katolicismus. Faktická přetvářka a podvod byly vepsány do základu koncilu od
samého počátku.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
