Komentář Eleison DCLXVII – Uložení Církve do hrobu –
II (2020)
(667)
25. dubna
2020
ULOŽENÍ
CÍRKVE DO HROBU – II
Před dvěma týdny byla
v tomto „Komentáři“
vznesena dvojí otázka ohledně toho, jak by mohla katolická Církev ve svém
současném strádání, které lze přirovnat k době, jíž Náš Pán strávil mezi
svým ukřižováním a Svým vzkříšením, za prvé přežít v „hrobě“ a za druhé z něj
vstát. První část odpovědi byla obecně ta, že v tom, co všemohoucí Bůh
může udělat nebo udělá, není omezen na to, co dokážou vymyslet lidé. Vlastně
lze očekávat, že může udělat neočekávané. V pátém radostném tajemství
svatého růžence byla Jeho vlastní Matka zmatena kvůli zjevné netečnosti
k jejímu štěstí ze strany jejího jinak zcela poslušného Syna.
Pak tento „Komentář“
konkrétně naznačil, že zatímco je to zcela nenormální, aby Církev přežívala
jako v hrobě, v podstatě bez pomoci shůry od pravověrného papeže nebo
biskupů, bez struktury oficiální diecéze, farnosti nebo kongregace, tak nicméně
tam, kde je pravá Víra a minimum dobrého cítění a křesťanské lásky, může Církev
přežívat dokonce i v malých a oddělených skupinách, přinejmenším na čas,
dokud Prozřetelnost neobnoví normální hierarchii, která ukončí zmatení. Můžeme
se například podívat na zmatení kolem sebe dnes a říct, že je to konec Církve,
ale když to Bůh dopustil, je jasné, že to není konec Církve, jejž by nikdy
nepřipustil (Mt. XXVIII, 20).
Zbývá druhá půlka
otázky vznesené před dvěma týdny, konkrétně jak bude Církev schopná se
dostat ze svého současného hrobu nebo z něj vstát. Tato otázka má
zvláštní důležitost, protože existuje pokušení vidět tento problém příliš
lidským způsobem a hledat příliš lidskou odpověď. A tak zatímco arcibiskup
Lefebvre říkával, že řešení je v Božích rukách – což je pravda a nebude to
snadná cesta ven – jeho nástupci na čele Bratrstva sv. Pia X. zaujali ten
postoj, že nemůžeme na neurčito čekat, aby se vyřešil neuspokojivý statut
Bratrstva v rámci pravé Církve. Místo toho se musíme snažit získat co
nejdříve oficiální uznání, které nastane díky věrnosti Bratrstva a které bude
ohromným užitkem pro celou Církev. A na základě toho se arcibiskupovy nástupci
v různých momentech od roku 2012 radovali, že skoro uspěli, jak tvrdili, při
uzavření dohody s Římem, která by konečně Bratrstvu zaručila oficiální
uznání, jež si zaslouží.
Tito nástupci však pro
stromy nevidí les. Čím je dnešní Řím, ne-li někým, kdo je úzce spjatý a pevně
spojený s novým náboženstvím Pačamamy a Druhého vatikánského koncilu? A
čím bylo arcibiskupovo Bratrstvo, ne-li baštou pravé Víry, jež měla být bráněna
prostřednictvím formování pravých kněží, kteří měli pokračovat v pravém
katolickém náboženství jako před Druhým vatikánským koncilem? Konfrontace byla
přímá, protože tato změna náboženství byla radikální. A proto pokud dnešní Řím
zaručil – nebo zaručí Bratrstvu cokoliv, může k tomu dojít pouze tehdy,
když Bratrstvo přestane být bdělé. A tak oficializace sňatků a zpovědí
Bratrstva udělala mnoho k odzbrojení odporu Bratrstva vůči oficiálnímu
Římu a skrze oficiální Řím vůči koncilnímu náboženství a celosvětové apostazi.
To, co arcibiskupovi
nástupci nepochopili, ale arcibiskup to chápal velice dobře, je nadpřirozená
šířka a hloubka této apostaze. Jsou u ní příliš blízko. Jsou příliš blízko
modernímu světu, z nějž pramení. Proto hledají lidské odpovědi na problém,
který však má pouze Boží řešení. Tento problém leží daleko za kalkulováním,
manévrováním nebo politikou lidí a dokonce i duchovních.
Stejně jako Daniel se
lidé musí obrátit k Bohu. A pokud to máme učinit, musíme to udělat
prostřednictvím Jeho Matky, jak Bůh objasnil ve Fatimě v roce 1917, právě
když tento současný problém začínal povstávat ve vší své síle díky komunistické
revoluci v Rusku. Bůh nám ve skutečnosti dal nadpřirozené řešení právě,
když si ďábel musel myslet, že skutečně vyhrává. Tím řešením je zasvěcení
(nikoliv sekularizace) Ruska (nikoliv celého světa) Neposkvrněnému srdci Panny
Marie (dokonce ne ani Nejsvětějšímu Srdci) ze strany papeže (nikoliv autoritami
jinými nežli autoritami katolického náboženství) v jednotě se všemi
katolickými biskupy světa (nikoliv papežem samotným). A takto Církev vstane
z hrobu. A jenom takto, protože to řekla Jeho Matka. Ať Bratrstvo naléhá
na všechny své kněze a stoupence, aby intenzivně praktikovali pobožnost
prvních sobot a přispěli k dosažení tohoto zasvěcení.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof