Komentář Eleison DCLXIV – Čtvrteční myšlenky (2020)
(664)
4. dubna
2020
ČTVRTEČNÍ
MYŠLENKY
Mnozí čtenáři
s největší pravděpodobností znají z liturgie Svatého týdne, která se
normálně slaví příští týden, evangelní vyprávění o Umučení Našeho Pána. Mnozí však
nepřemýšlí o tom, kolik různých momentů Umučení lze vztáhnout na situaci
katolíků dnes. Vezměte si například zajetí Našeho Pána v Getsemanské
zahradě. Řekl mnoho věcí, které jsou interpretací světa.
Ve čtvrtek večer je
Jeruzalém plný poutníků z Judey, Galileje a z diaspory a ve městě je
elektrizující napětí, protože všichni jsou tu kvůli velkému svátku paschy a
napětí se soustředí kolem Ježíše. Apoštolové, učedníci a velké množství lidí,
které učil, uzdravoval, utěšoval a pomáhal jim v posledních třech letech
své pozemské služby, Jej vroucně milují. Na druhou stranu se zdá, že náboženské
autority Chrámu, hlavní kněží, zákoníci a farizeové Jej přísně odsuzují a
naprosto se Jej snaží zbavit. Co udělal špatně? A co Mu udělají? Celé město je
plné Ježíše.
V této napjaté
atmosféře uspořádal se Svými apoštoly Poslední večeři, přidal zvláštní, ale
nesmírně vážné obřady k těm starozákonním a hovořil, jako by je měl opustit.
Posílá Jidáše Iškariotského na svou cestu a pak je vede ven do Getsemanské
zahrady. Apoštolové jsou vystrašení a znepokojení, Petr je však připraven
bojovat a vzal si s sebou meč. Osm z nich nechává Ježíš za sebou a
bere Petra, Jakuba a Jana stále hlouběji do olivového háje, kde je žádá, aby se
modlili, a varuje je, že pokud se nebudou modlit, může je dostihnout pokušení.
Pak je také nechává za sebou a Sám se modlí ve třech částech Svou strašlivou
Agónii a najde je spící pokaždé, když se k nim znovu vrátí. Nakonec Jidáš
Iškariotský přivádí chrámovou stráž, aby zatkla Našeho Pána stranou lidu, aby
nehrozilo riziko, že Jej [lid] bude bránit, a zrazuje Jej polibkem. Petr zuří,
tasí svůj meč a při obraně svého milovaného Mistra odetne ucho sluhy Velekněze,
ale Ježíš mu řekne, aby svůj meč schoval. Ježíš uvádí tři důvody.
Za prvé: „Všichni,
kteří berou meč, mečem zahynou.“ Náš Pán nepotřebuje být násilným ničemou, ale
Králem srdcí v boji za věčnou spásu duší, který je ve své podstatě
duchovní. To nemůže nikdy učinit násilnými prostředky, které jen vyvolají
násilí z druhé strany. Za druhé, podobně: „Myslíš, že nemohu prositi Otce
svého, a dá mi hned více než dvanáct pluků andělských?“ Stvořitel vesmíru má
samozřejmě dostatečnou fyzickou sílu porazit celé armády nepřátel Svého Syna, tím
by si však nezískal duše. Naopak. Nadřazená síla by si pouze znepřátelila duše
fyzicky rozdrcené Bohem. A za třetí: „Jak se tedy naplní Písma, že se tak musí
státi?“ Božím plánem, uloženým v Písmu svatém, bylo od věčnosti to, že se
Ježíš dostane k duším (menšině) tím, že Sám bude rozdrcen! Ježíš zvítězí
tím, že bude, jak dnes říkáme, alespoň podle toho, jak to vypadá, „poraženým“!
V tomto bodě je to Petr, který „je poražen“ a naprosto svého milovaného
Mistra nechápe a utíká pryč, následován ostatními deseti apoštoly.
Stejně jako mnozí muži-tradicionalisté
dnes, i Petr je mužným mužem. Je „macho“. Nechybí mu víra a odvaha a oddanost
vůči jeho Božskému Mistrovi, ale spal místo, aby se modlil
v zahradě. Kdyby se modlil místo spaní, byly by jeho myšlenky Boží místo
lidských, až příliš lidských, a mohl by pochopit, že Ježíš následuje mnohem
vyšší pokyny než Petr, jakkoliv může být odvážný a oddaný. Prostřednictvím
liberalismu nebo sedesvakantismu dnes katolíci utínají nejen ucho jednoho ze
služebníků Velekněze. Utínají samotnou hlavu Velekněze pomocí měkké kvazihereze
nebo tvrdého kvazischizmatu. Cožpak však sám Náš Pán nevaroval, že i Jeho
Církev bude prohrávat? Cožpak na konci světa (Lk. XVIII, 8) takřka nezmizí?
Tajemství...
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
