Komentář Eleison DCXLIX – Dva biskupové (2019)
(649)
21. prosince
2019
DVA
BISKUPOVÉ
Již od léta a podzimu
2012, když se stalo jasným, že dva ze tří biskupů Bratrstva sv. Pia X. už
nezastávají stejný postoj vůči vztahům Bratrstva s Římem, který zaujali ve
svém dopise
vedení Bratrstva ze 7. dubna, dumali stoupenci Bratrstva, kněží i
laici, nad tím proč. Někteří lidé tehdy brali nebo od té doby berou tuto změnu
postoje u oněch biskupů jako otázku osob a osobností. Protože tento dopis vážně
varoval, aby se neopouštělo jasné arcibiskupovo odmítání styků
s neobráceným Římem, chápala většina lidí změnu u těchto dvou biskupů jako
to, čím byla, konkrétně jako opětovné přiklonění se k nové zásadě
generálního představeného, že kontakt je možný i před obrácením. Proč se však
tito dva biskupové změnili, když se koncilní Řím mezi lety 1988 a 2012 sotva
změnil, ledaže k horšímu?
Tato otázka nadále
zůstává důležitá i pro dnešek. Co má Bratrstvo pro Víru – nikoliv Víra pro
Bratrstvo! – získat skrze přátelské styky Bratrstva s koncilními Římany,
kteří stále umíněně trvají na svém koncilním ekumenismu včetně papežova
uctívání modly Pačamama v samotných vatikánských zahradách? Jedna věc se
zdá jistou: v posledních 20 letech Bratrstvo vsadilo, pokud jde o jeho
budoucnost, vše na toto přátelství a vzdát se ho teď by znamenalo připustit, že
oněch 20 let bylo velikou chybou. A proto si Bratrstvo, i když má vážnou potřebu
nových biskupů pro svůj celosvětový tradiční apoštolát, nemůže vybrat a
vysvětit dle svého vlastního výběru tradiční biskupy, protože ti by určitě
podráždili koncilní Římany. Proto si tito dva biskupové v roce 2012
vložili na svá vlastní bedra těžký kříž, který je každým rokem těžší – pomohli
Bratrstvo zavést do slepé uličky – v roce 2019 nemůže mít a zároveň
potřebuje své vlastní biskupy.
Nedávno se stala
dostupnou informace, která vrhá trochu světla na rozhodnutí těchto dvou biskupů
opustit arcibiskupovu zásadu „nejdřív obrácení, pak styky“, které se donedávna
drželi. Pokud jde o biskupa de Galarretu, dozvídáme se, že takřka jakmile se
dopis ze 7. dubna objevil na internetu, pospíchal na ústředí FSSPX, aby se
generálnímu představenému omluvil za jeho zveřejnění, od kterého se naprosto
distancoval. Jak se však mohl distancovat od jeho zveřejnění, aniž by se také
distancoval od obsahu? Zdá se, že jeho zveřejnění u něj vyvolalo strach
z okamžitého zhroucení Bratrstva, který byl větší než strach ze slepé
uličky pro Bratrstvo, jíž je opuštění arcibiskupovy obrany víry, o němž byl obsah.
Bylo přežití Bratrstva důležitější než přežití víry?
Biskupovi Tissierovi de
Mallerais trvalo déle, než svůj podpis pod dopisem ze 7. dubna takříkajíc
odvolal, ale počátkem roku 2013 bylo i toto odvolání jasné. Svému příteli pak
dal následující biskupské poučení: Obrácení Říma dnes nemůže přijít celé hned.
Oficiální uznání nám umožní pracovat mnohem efektivněji uvnitř Církve.
Potřebujeme trpělivost a takt nespěchat, abychom nerozrušili Římany, kterým se
stále nelíbí naše kritika koncilu. Postupně si však razíme cestu – cožpak
takhle to nečinili i světci? Musíme nadále kritizovat pohoršení a obviňovat
koncil, ale musíme být rozumní a pochopit způsob myšlení našich protivníků,
mezi něž konec konců patří i Petrův stolec. Politika biskupa Fellayho ve
skutečnosti neselhala: 13. června 2012 nebylo nic podepsáno, nic
katastrofálního, nic překvapujícího se v posledních 17 měsících nestalo.
Pár kněží nás kvůli nedostatku prozíravosti a úsudku opustilo, což shledávám
jako trestuhodné, ale byla to celé jen jejich chyba. Stručně řečeno, zkuste
více důvěřovat druhým a méně důvěřovat sobě. Vložte svou důvěru
v Bratrstvo a jeho vůdce. Konec dobrý, všechno dobré. V tomto duchu
by měla být vaše další rozhodnutí a psané projevy.
Zde končí biskupovy
důvody, když svému příteli radí, aby následoval biskupa Fellayho. Pochopili
však biskup de Galarreta a biskup Tissier de Mallerais nebo biskup Fellay plně
arcibiskupovy důvody proč přerušil styky s koncilními Římany? Nepodceňují
všichni tři vážně bezprecedentní krizi způsobenou pokračující zradou Pravdy a
Víry ze strany koncilních duchovních? Jak může věroučný kompromis nebo pouhé
lidské politikaření s Římem vyřešit tuto krizi?
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
