Komentář Eleison DCL – Ozvěte se! (2019)

Komentář Eleison DCL – Ozvěte se! (2019)

(650)

28. prosince 2019

OZVĚTE SE!

Jestliže zde v minulosti existovali velcí myslitelé, je to proto, že přemýšleli o velkých věcech, což přímo nebo nepřímo znamená o věcech Božích, a pokud byli skutečně velkými mysliteli, jejich myšlení nebylo jen destruktivní. Jedním takovým myslitelem byl určitě Angličan Shakespeare. Jako katolík se potýkal s apostazí své země, která se naplňovala právě, když on dosahoval svého vrcholu kolem roku 1600. Ale toto obrácení Anglie k protestantismu znamenalo, že pokud nechtěl být pověšen, usmýkán a rozčtvrcen, musel své katolické poselství zamaskovat, jak prokázala Clare Asquith ve své knize z roku 2005 „Shadowplay“ [„Stínohra“]¨, v níž anglickou literaturu pozvedla o hodně výš než angličtí „vlastenci“ a trpaslíci literární kritiky.

Vezměme si jen jeden příklad, který se nachází v příloze knihy a rozebírá Shakespearův Sonet 152, kde autorka ukazuje, jak od začátku do konce Shakespeare věděl, že i když se tu pojednává o ženě, existuje i druhý význam, který je mnohem širší a vztahuje se také na něj jakožto autora, který selhal v tom, že nevaroval své krajany, jak býval měl. Zde je 14 řádků sonetu spolu s jejich zjevným významem:

Ty víš, že přísaha mé lásky byla lež,

tys ale po dvakrát mně přísahala křivě:

slib lužka zlomilas – a nový příslib též,  

novou zášť přísaháš jak novou lásku dříve.

Proč ti však vyčítám tvou dvojnásobnou faleš,

Když já, lhář největší, ti stokrát v hrdlo lhal?

Každá má přísaha jen kupila lež na lež,

svou čest a důvěru jsem v tobě oplakal.   

Neboť já přísahal s hlubokou vírou v tebe

na stálou lásku tvou, na tvoje srdce vlídné:

abych ti světlo dal, oslepil jsem sám sebe,

své oči nutil lhát vzdor pravdě očividné.

Neboť já přísahal na tvoji krásnou tvář –

a proto už jsem já z nás obou větší lhář.

 

(Překlad Sonetu 152: Jan Vladislav, nakl. Mladá fronta, Praha, 1970.)

 

Ty víš, že, když tě miluji, porušuji slib, ale tím,

že přísaháš, že mě miluješ, porušuješ dva sliby: tys

opustila lože svého manžela, a pak se k němu vrátila  

 („nová víra“, „nová láska“) jen, abys ho znovu opustila

Proč tě však já obviňuji z porušení dvou přísah, když

já porušuji sto přísah? Jsem to já, větší křivopřísežník,

protože já ke tvé újmě přísahal přísahu za přísahou o

tvé dobrotě, i když jsem dobře věděl, že nejsi dobrá.   

Přísahal jsem, že jsi velmi laskavá,

velmi milující, velmi pravdomluvná, velmi stálá, a abych

tě vylíčil v dobrém světle, přiměl jsem se vidět to, co jsem

neviděl, a přísahal, že jsem viděl to, co oči neviděly.

Protože jsem přísahal, že jsi dobrá. Jaká strašná

křivá přísaha z mé strany, když je to nepravda!

 

Je zajímavé, že text tohoto sonetu dává víc smyslu ve svém skrytém významu, který se odkazuje na nevěrnou Anglii, než ve svém zjevném významu, který se odkazuje na Shakespearovu nevěrnou milenku. A tak byla „Veselá Anglie“ 900 let věrnou ženou katolické Církve. Díky Zákonům o svrchovanosti (1534) vydaným Jindřichem VIII. Anglie („zlomila“) rozbila své manželství („slib lužka“) s katolickou Církví a vzala si za svého milence protestantismus. Pak se znovu provdala za katolickou Církev za vlády Marie Tudorovny (1553, „nový příslib“, „nová láska“), jen aby znovu upadla do cizoložství s protestantismem za Alžběty I. (1558, „nová zášť“ ke katolické Církvi). Ale Shakespeare (1564–1616) obviňuje sám sebe za mnohem horší nevěrnost, protože po celá ta léta opakovaně glorifikoval („abych ti světlo dal“) Anglii s jejími nevěrnými Tudorovci jako vládci, například ve svých historických hrách, glorifikoval ji k újmě Anglie („má přísaha jen kupila lež na lež“), protože jako katolík věděl velice dobře, že protestantismus bude zkázou „Veselé Anglie“. Zajisté!

A dnes? Tento model se opakuje: 1900 let byli katolíci věrně ženatí s pravou Církví, ale díky Druhému vatikánskému koncilu (1962–1965) velká část z nich následovala špatné vůdce do více či méně cizoložství s moderním světem („zlomila slib lužka“). Pak arcibiskup Lefebvre (1905–1991) vedl mnohé zpět k pravé katolické Církvi („nová víra“, „nová láska“, neboli obnova staré víry a staré lásky), jen abychom viděli jeho nástupce na čele Bratrstva sv. Pia X., které založil v roce 1979, upadnout zpět do cizoložné touhy po znovusjednocení s koncilním Římem díky „nové zášti“ k předkoncilní pravdě.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof