Narcis, Instagram a sociální média (2019)
11. září
2019
Tradcatresist
Jsem
tradičním katolíkem dobrých třicet let. Není třeba říkat, že za tu dobu jsem
byl svědkem, jak mnoho rodin přišlo a odešlo. Vábení světa se tak těžko
ignoruje. Přesto si za celou tu dobu nevzpomínám na situaci, jíž jsme svědkem
nyní.
Částí tohoto
problému je samozřejmě krize v Církvi a zanikání FSSPX jakožto pevnosti
proti modernismu.
Mnoha
způsoby se dá argumentovat, že toto vábení světa sotva kdy bylo tak přitažlivé,
jako je právě teď kvůli společenským změnám, jež přinesla sociální média masám.
V posledních padesáti letech zde vždy byla sexuální nemravnost,
komunistické vymývání mozků na univerzitách, liberální přátelé, rodiče příliš
přísní nebo příliš měkcí, a výčet pokračuje. Ale závislost na sociálních
médiích a jejich odnožích, nejen na praktické úrovni, ale i psychologicky, je,
myslím si, od doby arcibiskupa [Lefebvra] bezprecedentní.
Někteří by
mohli argumentovat přínosem, který internet přinesl Tradici. Báječná kázání,
přednášky a přístup k pravdě nepředstavitelný v minulosti a to takřka
zdarma. Přičemž ale člověk může argumentovat i z druhé strany a zmínit
velké množství hříchu, které se stalo široce dostupným jedním kliknutím.
Zůstaňme však chvíli u sociálních médií.
Jeden tradiční
kněz kdysi hovořil na téma Facebooku. Řekl, že ze všech jeho studentů, které
učil, byl sotva který rozpoznatelný jako katolík podle toho, co publikoval na Facebooku.
Je to skoro jako by mladí lidé žili dva oddělené životy, jeden na internetu a
jeden mimo internet.
Pak máme
samozřejmě Instagram. Shledávám takřka nemožným slyšet to slovo, aniž bych
nepomyslel na příběh Narcise a na sebelásku. Pro neznalé je zde krátký souhrn
onoho příběhu. Podívejte se, zda vám připomíná postoj těch, kteří jsou na této
platformě závislí.
Ze starých
pramenů přetrvalo několik verzí tohoto mýtu. Klasická verze je od Ovidia a
nachází se ve třetí knize jeho Proměn
(dokončených v roce 8 po Kr.) a je to příběh Echó a Narcise. Jednoho dne
se Narcis procházel v lese, když jej spatřila Echó, což byla Oreada
(horská nymfa). Hluboce se do něj zamilovala a sledovala jej. Narcis cítil, že
je sledován a vykřiknul: „Kdo je tam?“ Echó opakovala: „Kdo je tam?“ Nakonec
odkryla svou totožnost a pokusila se jej obejmout. On udělal krok zpět a řekl
jí, aby jej nechala být. Jí to zlomilo srdce a strávila zbytek svého života
v osamělých horských údolích, až z ní nezbylo nic, než zvuk ozvěny.
Nemesis, bohyně pomsty, si tohoto chování všimla, poté, co slyšela ten příběh,
a rozhodla se Narcise potrestat. Jednou během léta dostal po lovu žízeň a bohyně jej přivábila k tůni, kde se
sklonil nad vodou a uviděl sám sebe v rozpuku mládí. Narcis si neuvědomil,
že je to jeho pouhý odraz a hluboce se do něj zamiloval, jako by to byl někdo
jiný. Neschopný opustit půvab svého obrazu si nakonec uvědomil, že jeho láska
nemůže být opětována a rozplynul se žárem vášně planoucím v jeho nitru a
nakonec se proměnil v zlato-bílý květ.
Ranější
verze připisovaná básníkovi Partheniovi z Nikaje byla vytvořena okolo roku
50 př. Kr., a nedávno byla v Oxfordu znovuobjevena mezi papyry z Oxyrhynchu.
Na rozdíl od Ovidiovy verze končila tím, že Narcis, který ztratil svou vůli
žít, spáchal sebevraždu. Kononova verze, což byl Ovidiův současník, také končí
sebevraždou (Vyprávění, 24).
V ní se mladík jménem Ameinias zamiloval do Narcise, který již odmítl své mužské
ctitele. Narcis odmítl i jeho a dal mu meč. Ameinias spáchal sebevraždu u
Narcisova prahu. Ameinias se však předtím modlil k bohům, aby dali
Narcisovi lekci za všechnu bolest, kterou vyvolal. Narcis kráčel kolem tůně a
rozhodl se napít. Viděl svůj odraz, byl jím uchvácen a zabil se, protože nemohl
mít svůj objekt touhy.
O kolik let nazpět byste se museli
vrátit do doby, kdy byla celá idea Instagramu úplně nová? Kdo by si jen
představil, že bude existovat platforma, kde člověk prostě pořídí fotky sebe
sama, jak pózuje, a uloží je online pro přátele, aby je schválili a
„olajkovali“? Je tedy s podivem, že narcisistní kultura, kterou přijímáme,
často končí s mladými na konci provazu? Dokonce i mladé ženy z tradičních
rodin pózují jako vyzývavé holky ze samolepek v londýnské telefonní budce
a kluci si dělají selfíčka, aby udělali dojem na tytéž zmatené mladé ženy. Jak
to došlo až sem? Je matka sama příliš zaneprázdněná na sociálních médiích, než
aby poučila své dcery? Je otec příliš zaneprázdněný rozhodováním se o tom,
jestli František je nebo není papežem, aby si všimnul, že jeho syn je víc Adónisem
než sv. Antonínem? Ti, kteří mohou být z takových komentářů naštvaní, se
mohou zamyslet nad následující analogií. Představte si, kdyby nějaký otec
chytil „šmíráka Toma“, jak se za závěsem kouká na jeho náctiletou dceru, která
se převléká. Představte si jeho zlost. A teď si představte jeho zármutek, kdyby
zjistil, že jeho dcera sama ve skutečnosti odhrnula závěs natolik, aby mohla
být sledována. Cožpak to není tohle, čím v podstatě mnohé internetové
příspěvky jsou? U toho však tato tragédie nekončí. Když už jsou takové fotky
zveřejněny, je zde příležitost k odsouzení ze strany vrstevníků. Namísto
toho člověk nachází „lajky“ a komentáře, u nichž by nevěřil, že by mohly
pocházet od těch, kteří lnou k Tradici.
Samozřejmě vina padá víc na rodiče
než kněze, ani ti však nejsou bez viny. Je směšné, že nadále hlasitě kritizují
televizi, i když jen málo mladých by pomyslelo na sledování hlavních
televizních kanálů. Proč to? Možná proto, že mnozí kněží jsou stejně technicky
zběhlí a online jako mladí z kostelních lavic! Nikdo nečeká, že kněz
nebude vědět, jak používat internet, je však angažovanost na sociálních médiích
opravdu cestou vpřed? Dokonce i já vím, že Twitter je platformou, která
vyžaduje stálou pozornost. Je tohle skutečně cesta k dokonalosti?
Nedávno jsem poslouchal rozhovor
s knězem FSSPX, který tvrdil, že P. Pagliarani zakázal všem kněžím
Bratrstva působit na Facebooku. Doufám, že je to pravda. Laici mají bezpochyby
jednoduché způsoby, jak to potvrdit. Je-li tomu tak, vezměme si to jako příklad
a doufejme, že i kněží Odporu udělají to samé a my znovu přezkoumejme své
povinnosti jakožto rodiče, manželé a katolíci.
Zdroj: Traditional Catholic Musings
Překlad: D. Grof
