Komentář Eleison DCXXIX – Jednota „Odporu“ (2019)
(629)
3. srpna 2019
JEDNOTA „ODPORU“
Se záměrem zaměřovat se hasicím přístrojem na pýchu se tyto „Komentáře“
rozhodly zřídkakdy upozorňovat na jakýkoliv úspěch kněží a laiků pracujících od
roku 2012 na zajištění přežití katolických zásad a praxe, zvláště, ale nikoliv
výlučně v rámci Novobratrstva sv. Pia X., tj. Bratrstva, které upadá do
náručí Říma. Vůdci Novobratrstva přirozeně odsuzují tzv. hnutí „Odporu“ či
hnutí „Věrnosti“ a poukazují zvláště na rozdělení, jež vyvstala mezi různými
jeho kněžími. Přišel však čas upozornit na s tím kontrastující jednotu
katolického „Odporu“.
Například dlouhodobý pozorovatel scény „Odporu“ činí následující příhodné
poznámky: Hlavním argumentem
představených Novobratrstva proti „Odporu“ je poukazování na rozdělení mezi kněžími
„Odporu“. Zatímco však rozliční kněží „Odporu“ mají rozmanité dary povolání,
což dává povstat rozmanitým dílům „Odporu“ (např. bratrstvo, seminář, klášter,
priorát, misie atd.), vládne mezi nimi všemi pozoruhodná jednota, pokud jde o
cíl, o nějž usilují – přežití katolické Víry. Naopak Novobratrstvo je obrem na
hliněných nohách a drží pohromadě pouze díky disciplinárním opatřením, strachem
z postihů a osobními zájmy, ale pokud jde o cíl, jejž uskutečňuje, je
velice rozdělené: dohoda s Římem ano či ne; sňatky pod oficiální autoritou
ano či ne; flirtování s koncilními biskupy ano či ne – Novobratrstvo
praská ve všech směrech.
Znovu, to, co dnes vidíme, je to, jak všichni katolíci bez výjimky jsou podrýváni
rozdělením mezi katolickou Pravdu a katolickou autoritu, jež vyplynulo ze zrady
2000 biskupů a dvou papežů, kteří zosnovali Druhý vatikánský koncil. A tak
v roce 2019 na jednu stranu „Odpor“, který se přidržuje Pravdy, trpí
vnějškovými rozděleními z nedostatku autority, protože potřeba autority
nemůže zdola vytvořit její realitu, protože autorita může z definice
přicházet pouze seshora. Na druhou stranu Novobratrstvo, které se přidržuje
římské autority, trpí vnitřním rozdělením z nedostatku Pravdy, protože
tato římská autorita lne ke lžím Druhého vatikánského koncilu.
Pravda však je účelem autority a nikoliv naopak. „A ty [Petře] jednou po
svém obrácení posiluj své bratry!“ (Lk. XXII, 32) Jinak řečeno, prvně obnov
svou vlastní otřesenou víru v Pravdu, pak jako druhé uplatňuj svou
autoritu nad ostatními apoštoly. Je to tak proto, že v padlém světě
vnitřní Pravda potřebuje vnější autoritu, aby ji bránila, jestliže však už tato
vnější autorita nehájí onu vnitřní Pravdu, pak ztratila svůj pravý důvod bytí a
stává se cílem sama o sobě, stává se dříve či později tyranií, která má sloužit
osobním zájmům, jako u Pavla VI. a arcibiskupových nástupců.
Proto, i když existuje mnoho osobních trápení u jednotlivých členů
„Odporu“, dokud jsou věrní Pravdě, „Odpor“ přežije Novobratrstvo, stejně jako
arcibiskupovo Bratrstvo, dokud bylo věrné Pravdě, mělo převahu a nakonec
přežije koncilní Římany. Základním problémem není problém osob nebo autority,
ale nauky a Pravdy. A tak, když se počátkem nultých let 21. století
arcibiskupův nástupce v té době odvolával na autoritu, aby vyřešil
rozdělení uvnitř Bratrstva, už byl ve skutečnosti na koncilní cestě
upřednostňování autority před Pravdou, nebo upřednostňování vůle před rozumem.
Ve výsledku bylo arcibiskupovo Bratrstvo změněno na tyranii, a ačkoliv tyran
byl volbou před rokem zdánlivě zbaven vládnoucí funkce, ve skutečnosti je
v ní zpět. Takový je náš moderní svět.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
