„Nečekejme na teology“ (2019)

„Nečekejme na teology“ (2019)

Marian T. Horvat, PhD.

26. června 2019

Já a moje přítelkyně Jana jsme se shodli, že František nikdy nepřestane. Nehovořili jsme o jeho stálých cestách, ale spíše o jeho neustálých útocích proti čemukoliv s posledním přídechem katolicismu. Během rozhovorů na palubě letadla tam a sem z jeho mnoha cest se stal tento papež proslulý pronášením zvlášť urážlivých nesmyslů odporujících katolické nauce.

V letadle vracejícím se do Říma z Rumunska (3. června 2019) papež František znovu provedl výpad proti tradici, který se týkal role teologie v ekumenických vztazích.

Patriarcha Daniel se odmítá veřejně modlit s Františkem a recituje Otčenáš v rumunštině

Ekumenické vztahy s rumunskými pravoslavnými schizmatiky, kteří tvoří asi 86% populace této země, byly ústředním bodem papežovy návštěvy. Poté, co František, když dopoledne 31. května přistál, pronesl proslov k vůdčím politikům této země, setkal se v hlavním sídle schizmatiků s patriarchou Danielem.

Oni dva spolu později odcestovali do obrovské nové schizmatické katedrály v Bukurešti. Poté se zúčastnili modlitebního obřadu, na němž oba odděleně recitovali Otčenáš: František v latině následován Danielem v rumunštině.

To samozřejmě nebylo to, co František chtěl: Chtěl se modlit spolu se schizmatickým vůdcem. Tento tvrdošíjný heretik však odmítl – nezapomínejme, že pravoslavní schizmatici jsou také heretiky – čímž byl ve shodě se správným předkoncilním argumentem, že je potřeba teologická shoda, než by byla možná „křesťanská jednota“ či společná modlitba.

Jak výmluvné je, že se hlava schizmatické církve sama ukázala být důslednější ve své falešné víře, než je papež v katolické Víře. To ukazuje, že schizmatici a heretici nejsou tak hluboce pohřbeni v omylu jako jsou odpadlí progresivisté.

František: „Už zde je křesťanská jednota“

U toho by však František nezůstal. Oznámil dále, že když patriarcha Daniel recitoval Otčenáš, modlil se potichu společně s ním. A dodal, že z toho, co mohl vidět, se většina lidí na obřadu v „pravoslavné“ katedrále modlila v obou případech. 

„Lidé šli za námi vůdci,“ vysvětlil František.

A podle Františka by to tak mělo být. Navzdory jeho ekumenickému neúspěchu pomodlit se s patriarchou, prohlásil, že ekumenické vztahy mezi katolíky a schizmatiky jsou ve skutečnosti budovány tím, že spolu kráčíme a společně sloužíme potřebným.

Na základě tohoto kritéria oznámil, že: „Už zde je křesťanská jednota.“ Pak dodal: „Nečekejme na teology až dojdou shody ohledně Eucharistie.“

Františkovo antidogmatické schéma

Toto demagogické prohlášení je jasným poselstvím, že není potřeba seriózně diskutovat dogmatickou otázku k dosažení „křesťanské jednoty“. Dogmatický rozhovor je druhořadý. Prostě jej ignorujte a následujte podněty doby: V tomto případě učiňte ze Svaté Eucharistie svátost, která oslavuje to, že jsme spolu, spíše než Tělo Kristovo nebo znamení sdílení jednoty Víry. Dogmatické diskuze jsou zastaralé.

Zde bych, milá Jano, ráda poukázala na to, že tento duch ničení dogmatu je to, co Atila Guimarães odsuzuje jako proces otevřeně probíhající v Církvi od Druhého vatikánského koncilu. Existuje mnoho konzervativců a tradicionalistů, kteří dnes prohlašují, že František je velký Ničitel. To není pravda. Je jen velký Pokračovatel.

Guimarães předkládá mnoho příkladů koncilních poradců, kteří ostouzejí dogma

V Animus Injuriandi II (sv. III této Sbírky, str. 223-226) Guimarães cituje množství koncilních poradců, kteří tvrdili, že dogma se stalo pro jednotu druhořadým. Několik příkladů:

• Tehdejší P. Joseph Ratzinger nazval dogmata „překážkami“, jež jsou „stále více nepřijatelné“ pro současného člověka. Dokonce víc, Benedikt XVI. nazval jazyk katolického dogmatu „podřadným jazykem“, který „sám o sobě neobstojí“.
• Hans Küng nazval dogmatické formule a Krédo „ztuhlými“ a „zkamenělými“, protože se nemění s historickými situacemi.
• Kardinál Yves Congar popsal víru v dogma jako je dědičný hřích a reálná Přítomnost v Eucharistii jako „děsný něcismus“, který „nerespektuje tajemství zjevených pravd“.

Jak vidíte, František prostě činí poslední krok při ničení Církve, který rozhýbali podporovatelé koncilu. Otevřeně říká to, co se tiše činilo od koncilu: Dát stranou minulou nauku a jít vpřed.

Svaté přijímání na ruku a ministrantky

Viděli jsme, jak se odvíjí tentýž proces ohledně Svatého přijímání na ruku: Dlouho předtím, než se to stalo široce rozšířeným zvykem mezi katolíky ve světě, dokument Memoriale Domini vydaný v roce 1969 za Pavla VI. oficiálně schvaloval obyčej přijímat Svaté přijímání na ruku.

Podobná věc nastala u ministrantek: Ačkoliv děvčata sem tam po světě působila jako ministranti u oltáře v diecézích, byla to právní úprava z Kodexu kanonického práva z roku 1983 a následná interpretace ze strany Vatikánu, jež pro ženy učinila oficiálním být ministrantkami a otevřela hráze přehrady.

 

LGBT mše v dublinském Avila Retreat Center, kde homosexuálové pravidelně dostávají Sv. přijímání

Dnes díky Amoris Laetitia vidíme katolíky se svými protestantskými manželi či manželkami u Svatého přijímání spolu s rozvedenými a znovusezdanými katolíky a dokonce i homosexuálními tzv. „páry“.

A tak namísto slov odsouzení ze strany autorit koncilní církve nabízejí slova povzbuzení k porušování dřívějšího dogmatu. Vidíme tudíž, že motto „Ať si lidé dělají, co chtějí, a teologové ať následují“, není to, co se skutečně děje.

To, co se po koncilu doposud dělo, je, že papežové, preláti a teologové vedou na cestě k ničení Církve. „Lid“ není nic, než demagogická záminka, kterou používají, aby jejich zločinné dílo lépe vypadalo.

Několik odsuzujících slov ze strany Františka

Počkejte však chvilku. Trochu uspěchaně jsem řekla, že ze strany Františka nepřišla žádná odsuzující slova. Měl několik ostrých pokárání pro jednu skupinu katolíků: pro tradicionalisty, kteří se tvrdošíjně odvažují bránit dogma a dodržovat tradici.

Drsná slova pro ty, kteří trvají na uchovávání „popela minulosti“

Při téže cestě letadlem z Rumunska František kritizoval katolíky (nás!), kteří se snaží „uchovávat popel“ minulosti, když řekl, že tradice staletí katolické Církve nejsou schránkami pro zakonzervované objekty, ale spíše kořeny, z nichž se má vycházet pro budoucí růst.

Jmenoval „fundamentalisty“, kteří mají nostalgii po „návratu k popelu“.

„Tradice je zárukou budoucnosti a nikoliv schránkou popela,“ řekl František.

Tolerantní František už nemohl být důrazněji netolerantní, když se energicky opakoval: „Tradice Církve je vždy v pohybu. Tradice neuchovává popel.“

Zemětřesení pociťované ve Vatikánu

Když píšu tento sloupek, přicházejí zprávy o zemětřesení, které udeřilo 20 km východně od Říma s otřesy, jež byly pociťovány až ve Vatikánu. Vyvolalo nový strach ve střední Itálii, která se stále vzpamatovává z ničivého zemětřesení o síle 6,2 stupně, které 24. srpna 2016 zabilo 300 lidí v regionech Lazio, Umbria a Marche.

Může to být znamením, že Bůh zasáhne, aby zničil ty, jejichž úmyslem se jasně stalo zničení katolického dogmatu a Jeho Svaté Církve. Počkejme a uvidíme.

Sutiny ve středu města Amatrice po zemětřesení v roce 2016

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof