Komentář Eleison DCXXIV – „Prométheus“ – Novocírkev (2019)
(624)
29. června
2019
„PROMÉTHEUS“ – NOVOCÍRKEV
Poté, co P. Calderón v druhé části Náboženství
člověka zkoumal Nového člověka, který povstává z koncilu, v třetí
části své knihy o Druhém vatikánském koncilu zkoumá koncilní Novocírkev,
vskutku novou církev. Jediné pravé náboženství jediného pravého Boha bylo
založeno Ježíšem Kristem, Vtěleným Bohem, aby „učilo všechny národy“ (Mt.
XXVIII, 20), aby se dostalo ke všem duším a spasilo jich tolik, kolik je možné.
Aby se taková ambiciózní Církev přizpůsobila modernímu člověku, aby ochránila
moderní humanismus, musí se taková Církev znovu definovat a omezit, radikálně
změnit, a přitom se tato změna musí maskovat. A proto 1 Novocírkev již nemá poslání vůči všemu lidstvu a 2 již se nebude vměšovat do lidstva
celého světa. 3 Dokonce i pro
církevní lid již nebude jedinou Církví a 4
bude muset být znovu definována, aby plnila svou novou roli.
1 Katolická
Tradice učí, že „Království Boží“ a „Církev“ jsou dvě vyjádření pro přesně
tutéž realitu. Obojí má totéž poslání univerzálního přesahu. Ale aby Druhý
vatikánský koncil přizpůsobil tuto Církev světu, v němž je ve skutečnosti
každým dnem méně univerzální, bude rozlišovat mezi Královstvím Božím, které je
v realitě univerzální, protože je neviditelně přítomné
v srdcích všech lidí, a Novocírkví, která je univerzální pouze v záměru,
protože stále viditelně buduje a rozšiřuje toto Království v životech
lidí. Tato Novocírkev je také univerzální, protože je „svátostí“ nebo znamením
jednoty všech lidí (Lumen Gentium č.
1).
2 Zde
Novocírkev osvobozuje světské vlády od jakékoliv církevní nadvlády. Glorifikace
člověka učinila to, že „Království Boží“ již nepřichází potenciálně
v úvahu pro všechny lidi skrze křest, ale skutečně pro všechny lidi skrze
přirozenost. Proto přirozenost převládla nad náboženstvím, a Novocírkev tedy
může naznačovat univerzalitu tohoto Království, ale nemůže ji prosazovat
nebo si ji nárokovat. Proto je politika osvobozená od náboženství a
Novocírkev ji musí pouze očišťovat ve své vlastní oblasti. Zde je Maritainovo
novokřesťanství, v němž Mamon může ovládnout celý svět, jak vidíme od
Druhého vatikánského koncilu. Tento koncil byl ve skutečnosti logickým závěrem
dlouhého úpadku pravého křesťanství od středověku. Je však tedy novokřesťanství
bezbožné? Ne, Maritainův nový svět, který není ani věřící, ani pokřtěný, je
přesto osvobozen Kristem a směřuje ke slávě.
3 Toto
liberální omezení Církve je následováno ekumenickým omezováním. Již od té doby,
co protestantismus rozlomil katolickou Církev, se rozlomené kousky snaží znovu
sjednotit. Pravá Církev nechtěla a nechce žádný podíl na jeho marném tažení za
jeho ztracenou jednotou, dokud se znovu nepřipojí ke katolické Církvi, ale
glorifikace člověka nutí Novocírkev glorifikovat nekatolíky a chtít jich
dosáhnout. A tak v nekatolických křesťanech bude glorifikovat
neživé „náznaky“ katolicismu, stále přítomné, ale mezi nimi neživé, např. mezi
pravoslavnými platná svěcení bez jurisdikce; mezi protestanty Písmo svaté bez
autoritativního výkladu; a bude z nich činit živé „elementy“ (Unitatis Redintegratio). V nekřesťanském
lidstvu bude nalézat „semena Slova“, tj. jakoukoliv pravdu a dobrotu, které
jsou jiskrami Slova, které „když přichází do světa, osvětluje každého člověka“
(Jn. I, 9) (Nostra Aetate), protože
všechny racionální bytosti byly Bohem vyvoleny, aby Jej oslavovaly, a všichni
vyvolení jsou spasení.
Jak však může koncil takto povýšit všechny nekatolíky, aniž by neponížil
katolíky? Tak, že prohlásí, že všezahrnující „Církev Kristova“ „subsistuje“,
tj. existuje nějakým zvláštním způsobem v katolické Církvi (Lumen Gentium č. 8). Ale „subsistuje“ je
pouze verbální trik – jestliže to povyšuje nekatolíky, jak to nemůže neponížit
katolíky? Jestliže to neponižuje nekatolíky, jak to může povyšovat katolíky?
4 A nakonec,
jak má být Novocírkev znovu definována, aby tuto novou roli naplnila? Jako
„Boží lid“, nutně demokratický, takže svátostné kněžství bude zamlženo v
„kněžství“ křtu (I Pet. II, 5) a celá Novocírkev bude kněžská s posláním
vůči celému světu, a tak biskupové budou povýšeni, aby vládli Církvi spolu
s papežem (Lumen Gentium č. 22).
Dalším dostatečně vágním slovem, aby korespondovalo s vágností pojmů Novocírkve,
je „společenství“, jehož hlavní aktivitou je „dialog“ se všemi lidmi, aby se
nikdo nikdy nemýlil, a každý mohl být milý na každého druhého. Zapomeňte na
nauku a pravdu!
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
