neděle 17. března 2019

O hříších jazyka (2019)


O hříších jazyka (2019)
Petrus Romanus
12. března 2019
Arcibiskup Lefebvre byl těmi, kteří jej neznali, obviňován, že je ohledně Druhého vatikánského koncilu „zahořklý“. „Byl příliš ovlivněný Francouzskou revolucí“, řeklo o Jeho Excelenci docela dost novokatolických autorů. „Neuměl pochopit nuancovaný přístup, jejž koncil zaujal vůči modernímu světu. Takže kolem sebe kopal.“
Kromě toho, že si byl arcibiskup Lefebvre naprosto vědomý toho, co se děje, vždy předkládal své komentáře proti koncilní církvi nikoliv rozmrzelým, rozhněvaným způsobem, ale s pronikavým smyslem své povinnosti jednat jakožto biskup se slušností. Nikdy kolem sebe neházel urážkami, neužíval sprostý jazyk, nebo nepoužíval výrazy jako „hloupý“, „ztroskotanec“, „Jan Pavel – král heretiků“ nebo „šašek Montini“.
Dnes je snadné zapomenout jít v těchto způsobech v arcibiskupových stopách. Odráží naše chování, náš výběr slov, naše pohostinnost vůči ostatním, kteří odporují, a způsob, jak argumentujeme, opravdu to, co si nárokujeme být? Poslední zbytek v Církvi? Nebo je to blíže blazeované skupině „těch, co všechno vědí“, a kteří se hodiny a hodiny neustále hašteří a rozčilují nad tím či oním a shlíží spatra na „naivní, tupé katolíky“, kteří „to nechápou“?
Níže je stručný výtah ze strany 293 z [knihy] Biskup hovoří: Spisy a proslovy 1963-1976, který je poučný v tom, jak by se katolíci, kteří odporují, měli chovat nikoliv jen osobně a na internetu vůči těm, kteří nevidí pád FSSPX do liberalismu, ale také k těm, kteří tuto krizi v Bratrstvu vidí a považují sami sebe za ty, kteří jsou ve stejném záchranném člunu jako oni [FSSPX] a snaží se nepřekotit. Jako vždy je arcibiskup naším vůdčím světlem v těchto temných časech. Jeho slova:
Měli bychom se modlit také za věřící, kteří zastávají Tradici, aby vždy zachovávali silný, pevný postoj, nikoliv však postoj opovrhování lidmi, urážení lidí, urážení biskupů. Máme výhodu toho, že máme pravdu – my neneseme vinu – stejně jako má Církev nadřazenost nad omylem … Protože jsme přesvědčení, že zastáváme tuto pravdu…musí přesvědčovat tato pravda, nikoliv naše osoba. Není to výbuch hněvu, nebo urážení lidí, co dodá váhu pravdě. Naopak, to by mohlo vrhnout pochybnost na naše držení pravdy. Když se staneme rozzlobenými a urážíme, ukazuje to, že ne úplně věříme ve váhu pravdy, která je váhou Boha samotného. Věříme v Boha, v Pravdu, která je Bohem, která je naším Pánem Ježíšem Kristem. Co může být jistějšího než tohle? Nic. A tato pravda si pomaličku prorazí svou cestu. Musí. Rozhodněme se tedy, že ve svých vyjádřeních a postojích nebudeme opovrhovat lidmi a urážet je, ale budeme pevní vůči omylu – naprosto pevní, bez kompromisu, bez odpočinku, protože jsme s naším Pánem. Je to otázka našeho Pána Ježíše Krista. V sázce je čest našeho Pána Ježíše Krista, sláva Nejsvětější Trojice, nikoliv nekonečná sláva v nebi, ale sláva zde dole na zemi. Je to pravda; a my ji hájíme za každou cenu, ať se stane cokoliv.
Zdroj: Psalm 129
Překlad: D. Grof