středa 13. března 2019

Horlivost Španělska v občanské válce a jeho úpadek (2019)


Horlivost Španělska v občanské válce a jeho úpadek (2019)
Prof. Plinio Corrêa de Oliveira
18. ledna 2019
Mám před sebou výňatek z knihy jezuity Frederica Muckermanna s názvem Ouvindo a Alma de Espanha (Naslouchání duši Španělska), která zaznamenává dopisy psané mezi lety 1936 a 1937. Říká následující:
requete
Mládež pohnutá horlivostí v boji proti komunismu pod symbolem Nejsvětějšího Srdce
„Vojáci a falangisté ze Salamanky si umisťují obrázek Ježíšova Srdce na své standarty. Falangisté ze Sevilly začali umisťováním malého obrázku Ježíšova Srdce na své uniformy. Nyní nosí každý voják a armádní důstojník, včetně generála Queipo de Llano, odznak Nejsvětějšího Srdce. Obrněný vůz naší jednotky má na sobě velký obraz Nejsvětějšího Srdce a lidé nás nazývají „jednotky Nejsvětějšího Srdce“.“
„Celá společnost se očišťuje, tříbí a povznáší. Podobné scény se odehrávají všude: Ve Valladolidu byly stánky s pornografickou literaturou spáleny na prach. Mládežnická sdružení posílají své členy do obchodů s knihami, aby odstranili knihy, které jsou nemravné nebo nepřátelské vůči náboženství. Tato mládež úplně zreformuje univerzitní život.“
„Na palubě lodi ´Canarias´: V noci zde byl zpěv; velitel znovu zavedl tento starý zvyk Španělů, kteří zpívali píseň, kterou znáte: ´Ty, který poroučíš větru i moři, který zastavuješ vítr a utišuješ bouře, měj s námi slitování, Ó Pane, slitování Ó Pane, slitování.´“
„Hrabě sestavil Knihu modliteb pro Requeté (karlistickou milici). Při bojích v Navarře bylo šest mladých dobrovolníků ve strážní službě. Vyzpovídali se, odešli a nevrátili se. O několik dní později, když naše jednotky dobyly onu pozici nepřítele, nalezli těla těch šesti, všichni mrtví.“
„Jeden z těch statečných mladíků nezemřel okamžitě, protože jeho tělo leželo stranou, hlava mu spočívala na jeho pravé ruce. Jeho levá ruka držela Knihu modliteb pro Requeté otevřenou před očima, které již neviděly. Na otevřené stránce byla Modlitba za zemřelé.“
Příznačná zkáza španělského heroismu
Toto jsou velmi nádherná fakta. Jeden z nejpůsobivějších příběhů pro mě byl ten o karlistickém mladíkovi, requeté z Navarry, který zemřel při četbě Modlitby za zemřelé.
sacred heart
Requetés nesoucí pušky a mající při své misi odznaky Nejsvětějšího Srdce
Byl jednou z průzkumných hlídek, které všechny zemřely při misi. Mladík byl střelen, upadl a uvědomil si, že je zle zraněn a ve svém posledním tažení. Opřel si hlavu o jednu svou ruku a začal číst Modlitbu za zemřelé. Zde Náš Pán požnul jeho duši a pravděpodobně ji vzal do nebe.
Tento obrázek bojovníka nalezeného mrtvého, jenž má před svýma očima, které již nevidí, modlitební knížku otevřenou na stránce Modlitby za zemřelé, nás přiměje cítit na jedné straně poslední výdechy života, a na druhé, první chladný závan smrti. To je skutečně působivé. Nutí nás to velice silně cítit přechod ze života do smrti, a duši, která jde do nebe. Nutí nás to dost intenzívně si uvědomit vyhlazování duší, které se obětují, a které, když tak činí, dobývají nebe, což je také velmi působivé.
Tato scéna by si zasluhovala velikého básníka, malíře nebo sochaře, aby ji patřičně prezentoval. Dějiny Španělska jsou natolik naplněny takovými scénami, že je takřka nemožné, vybrat jednu. Bylo by nutné „vytáhnout jednu z klobouku“, protože Španělsko je země, kde je heroismus obvykle přítomen ve vroucím stavu.
Obnova náboženské horlivosti v občanské válce
V těchto faktech ze španělské občanské války z roku 1936 také nacházíte další projevy zbožnosti jednotek bojujících proti komunismu. Onen spisovatel mluví o nové horlivosti, která probíhala celým Španělskem, a předkládá některé důkazy, jež jsou velmi povzbudivé.
destroyed statues spanish civil war 
Komunisté pustošili kostely, ničili sochy a vystavovali mrtvá těla řeholníků v barcelonských ulicích
corpses of priests spanish civil war
V té době bylo Španělsko poněkud laicizovanou zemí; nastala revoluce; byla vyhlášena republika a zakrátko měla socialistický nádech; brzy byly ostře zdůrazňovány znaky moderního pohanství v různých aspektech španělského života. S náboženským pronásledováním však nastalo všeobecné tříbení katolíků.
Některé aspekty upoutávají naši pozornost k bližší analýze. Za prvé, jak jasný byl v té době protiklad katolicismu a komunismu. Antikomunistické jednotky pochodovaly do boje s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým namalovaným na svých tancích a každý to považoval za normální.
Protože komunismus je věcí ďábla, věc antikomunismu nutně musela být věcí Boží. A každý se domníval, že Nejsvětější Srdce je patřičným symbolem antikomunismu, že je pro to patřičnou standartou, že jeho pravý raison d'être byla obrana práv katolické Církve, práv náboženství.
Ztráta náboženské horlivosti a bojovnosti
Je udivující a bolestné všimnout si změny ducha, která nastala od doby těchto heroických příběhů. Dnes se zdá, že Španělsko, jako celá Evropa, ztratilo návaznost a svůj antikomunistický zápal. Zároveň zašlo až tak daleko, že se zapletlo s ruskou diplomacií, což je něco, co by Španělsko kdysi odmítlo učinit, a to až do té míry, že by se [raději] chopilo zbraní.
Občanská válka z roku 1936. Jaký obrat od oné doby do dneška! Antikomunisté, kteří riskovali své životy v náboženském boji, kteří neváhali dát svou krev za katolické Španělsko, byli krůček po krůčku odsunováni stranou, opovrhování a bojkotováni, zatímco ti druzí s opačnou mentalitou zaujali vůdčí role v národě. Jak tato změna nastala?
king of spain russia
Španělský král Juan Carlos navštívil Sovětský svaz v roce 1984, aby se setkal s komunistickým vůdcem Gromykem
Vplížilo se to jako výsledek postoje, který nastal, a na nějž jsme často poukazovali jako na nebezpečný: duch odpočinku a oddechu po vítězství, apatie tváří v tvář nebezpečí. Španělsko bylo infiltrováno prostředím blahobytu, neutrality, ideologické lhostejnosti, kdy se každý jednotlivec obrátil k užívání si svého vlastního průměrného soukromého života. V tomto prostředí se mnozí z nejlepších Španělů ukolébali ke spánku.
 
V ideologické sféře je spánek obrazem smrti, a po smrti začíná rozklad. Byl to tento rozklad, který vytvořil měkkost, shovívavost a spoluúčast na postupu revoluce na španělské půdě, jejímž jedním z nejhorších viníků byl univerzální proud progresivismu.
Takřka jakékoliv katolické uspořádání se dnes na antikomunisty tváří nevlídně a na prokomunisty se pohlíží dobře. Každý z nás může s oněmi prvními bojovníky skoro říct:
Extraneus factus sum fratribus meis, et peregrinus filiis, matris meae – Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky.“ (Žalm 69:9) Je to povzdech věrnosti.
(pokračování)
Překlad: D. Grof