Očišťování (2019)

Očišťování (2019)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 3. února 2019

***

Čtvrtá neděle po Zjevení Páně

Drazí věřící,

včera jsme slavili svátek Očišťování Panny Marie. Proto chci mluvit o zákonech týkajících se očišťování ve Starém zákoně.

Proč zákony očišťování? Cožpak není všechno, co Bůh stvořil, dobré? Není čisté vše, co pochází z nejčistšího?

Ano, vše, co Bůh stvořil, je dobré. Není to jen dobré; je to velmi dobré. Vše, co Bůh stvořil, je čisté; je to skutečně čisté.

To, co nepochází od Boha, činí věci nečistými, a tím je hřích.

Důvod proč Bůh prohlásil některé věci za nečisté, byl kvůli jejich vztahu k prvotnímu hříchu.

V Písmu svatém čteme, že Bůh prohlásil za nečisté:

1. mrtvoly a zdechliny
2. malomocenství
3. pochody v pohlavním životě
4. některé druhy jídla
5. pohany

V první knize Písma svatého čteme, že Bůh vzal člověka a usadil jej do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“  (Genesis 2:15-17)

Smrt byla následkem hříchu. Proto Náš Pán prohlásil, že člověk nesmí mít kontakt s mrtvolou nebo zdechlinou.

A všechny druhy nemocí jsou posly smrti. Zvlášť dobře se to ukazuje na malomocenství nebo malomocných. Lidé, kteří trpěli malomocenstvím, byli drženi stranou od ostatních: „Na cestě do Jerusalema šel mezi Samařskem a Galilejí. Když vcházel do jedné vesnice, potkalo se s ním deset malomocných. Ti zůstali daleko státi a volali silným hlasem: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uzřel, řekl jim: „Jděte, ukažte se kněžím!“ Když šli, uzdravili se. Jeden z nich, když viděl, že je uzdraven, vrátil se a velebil Boha hlasitě.“ (Lk 17:11)

Bůh stvořil člověka ve stavu posvěcující milosti. Tato milost by měla být rodiči předávána jejich dětem skrze plození. Ale po prvotním hříchu Adam a Eva ztratili milost posvěcující. A tak nemohli milost posvěcující předat svým dětem. Proto Bůh prohlásil některé pochody pohlavního života za nečisté:

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele: Když žena počne a porodí chlapce, bude po sedm dní nečistá, stejně jako v době svého pravidelného krvácení. Osmého dne bude chlapec obřezán, ale matčino očišťování od krve potrvá ještě třicet tři dny. Dokud se nevyplní doba jejího očišťování, nedotkne se ničeho svatého a nepřijde ke svatyni. Porodí-li dívku, bude po dva týdny nečistá jako při svém krvácení a její očišťování od krve potrvá ještě šedesát šest dní.

Když uplyne doba jejího očišťování po narození syna nebo dcery, přivede knězi ke vchodu do Stanu setkávání ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích.“ (Leviticus 12:1-6)

„Kterýkoli muž by trpěl výtokem ze svého údu, bude pro ten výtok nečistý.“  (Leviticus 15:2)

Náš Pán prohlásil také některé druhy jídel za nečisté, protože prvotní hřích pocházel od snězení zakázaného ovoce, a protože chtěl ukázat Svému lidu, že jsou vyvoleným národem. Nebylo jim dovoleno jíst to, co jedly druhé národy.

Proto si Judita vzala své vlastní jídlo, když šla do Holofernova tábora. (Judita 12:2)

A Tóbijáš také nejedl s pohany: „Všichni mí bratři a příbuzní jedli pohanské pokrmy, ale já jsem si dával pozor, abych pohanské pokrmy nejedl. A že jsem celou svou duší pamatoval na svého Boha…“  (Tóbijáš 1:12)

V druhé Knize Makabejské čteme následující příběh: „Eleazarovi, jednomu z předních znalců Písma, muži pokročilého věku a vznešeného vzhledu, násilím otevřeli ústa a nutili ho pozřít vepřové maso. On však zvolil raději slavnou smrt než poskvrněný život. Dobrovolně šel na mučidla a to sousto vyplivl. (A tak by se při vší lásce k životu měli zachovat všichni, kdo vytrvale odmítají pozřít pokrmy, které je zakázáno jíst.)

Ti, kdo měli ony nemravné obětní hody na starosti, si ho vzali stranou, a protože ho znali ještě ze starých dob, domlouvali mu, ať si přinese maso, které jíst smí, sám si je připraví a předstírá, že jí maso z oběti nařízené králem. Tak by se prý vyhnul smrti a díky jejich starému přátelství by se s ním zacházelo vlídně. On však učinil ušlechtilé rozhodnutí hodné svého věku, důstojnosti stáří, ušlechtilosti svých šedin a vzorného života už od dětství, a hlavně v souladu se svatým Božím Zákonem. Bez váhání jim odpověděl, ať ho pošlou na onen svět:
„K našemu věku se nehodí přetvářka. Mnoho mladých by si mohlo pomyslet, že devadesátiletý Eleazar přestoupil k cizáckým způsobům. Kdyby kvůli mé přetvářce pro chvilku pomíjivého žití sami zbloudili, přivolal bych na své stáří jen hanbu a poskvrnu.

I kdybych teď unikl lidskému trestu, rukám Všemohoucího přece neuniknu, ať živý, či mrtvý. Když se teď statečně rozloučím se životem, osvědčím důstojnost stáří a mladým zanechám ušlechtilý příklad, jak ochotně a ušlechtile umřít za vznešené a svaté zákony.“ (2. Kniha Makabejská 6:18-28)

Požívat jídlo pohanů znamenalo spoluúčast na modlářství.

A i svatý Petr odmítl nečisté jídlo, jak je psáno ve Skutcích apoštolských: „[Petr] vystoupil na střechu se pomodlit. Bylo to kolem hodiny šesté. Měl hlad a chtěl pojísti. Když mu (něco) chystali, dostal se do vytržení mysli.

I uzřel nebe otevřené a jakousi schránu dolů se snášející jako veliké prostěradlo; byla spouštěna za čtyři cípy s nebe na zem. V ní byli všichni čtvernožci a pozemští plazi a nebeští ptáci. I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Ale Petr řekl: „Ne, Pane, neboť nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ A hlas opět k němu po druhé (řekl): „Co Bůh prohlásil za čisté, ty nenazývej poskvrněným!“

To se stalo po třikrát, a hned nato byla vzata schrána do nebe. Zatím co byl Petr sám u sebe na rozpacích, co znamená to vidění, které měl, hle, poslové od Kornelia doptali se na dům Šimonův a stanuli přede dveřmi. Tázali se hlasitě, je-li tu hostem Šimon příjmením Petr. Mezitím co Petr přemýšlel o vidění, řekl mu Duch: „Hle, tři muži tě hledají! Vstaň tedy, sestup dolů a jdi s nimi beze všech rozpaků, neboť já jsem je poslal!“  (Skutky apoštolské 10:10-20)

Židovský lid nechtěl mít kontakt s pohany, s lidmi, kteří nebyli poslušní Desatera přikázání. Proto svatý Jan ve svém Evangeliu zmiňuje: „I přivedli Ježíše od Kaifáše do soudní budovy. Bylo ráno. Sami nevstoupili do soudní budovy, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jísti velikonočního beránka.“ (Jn 18:28)

Shrňme si: Bůh stvořil dobrý svět. Pak však Adam a Eva zhřešili.

Bůh prohlásil za nečisté věci jako jsou mrtvoly a zdechliny, malomocenství, pochody pohlavního života, některé druhy jídla a styk s pohany, s lidmi, kteří neuctívají pravého Boha. Tyto věci mají určitý vztah k prvotnímu hříchu.

Kromě vztahu k prvotnímu hříchu byly zákony očišťování zavedeny i z jiných důvodů: Chránily život ženy po porodu. Manžel neměl dovoleno přiblížit se k ní kvůli její nečistotě a skrze poslušnost připravovaly lid na Vykupitele. První hřích přišel na svět skrze neposlušnost. Spása přichází skrze poslušnost.

Maria, Matka Boží, byla prostá prvotního hříchu a jakéhokoliv osobního hříchu. Neměla být očišťována, ale i Ona sama chtěla být poslušná zákonů Starého zákona.

Budeme ji žádat o pomoc, abychom vyplnili Boží vůli všude a vždy. A budeme přemýšlet o hříchu a následcích hříchu, abychom činili pokání. Amen.

Překlad: D. Grof