Komentář Eleison DCIV – Přebujelé emoce (2019)
(604)
9. února 2019
PŘEBUJELÉ EMOCE
V dalším zajímavém článku z pravidelného zpravodaje TFP
(Tradition, Family, Property, vydání ze 4. ledna), si John Horvat všímá a
kritizuje široce rozšířený fenomén moderní společnosti – emoce dostávající se
mimo kontrolu a dominující životům lidí. Opět (srov. „Komentář“
č. 590 z 3. listopadu 2018), z katolického pohledu může být TFP
jako organizace otevřená více či méně tvrdé kritice (zvláště kvůli obcházení
Církve), ale její americký zpravodaj má mnoho hlubokomyslných a přesto
srozumitelných článků pro dnešní katolíky, kteří musí žít v bezbožném
světě. Jak moudrost pomáhá lidem zničit
diktaturu emodži od Johna Horvata je jedním z takových článků.
„Emodži“ je jedním z těch malých digitálních obrázků nebo ikon
používaných k vyjádření myšlenky nebo emoce, zvláště malé smějící se nebo
zamračené tváře volně dostupné na počítači a snadno vložitelné do textu
k vyjádření kterékoliv z rozmanitých emocí. Horvat používá emodži
jako konkrétní příklad četnosti s jakou v dnešní společnosti figurují
emoce. Prohlašuje, že emoce samy o sobě nejsou špatné, ale že v současnosti
hrají příliš velkou roli v každodenním životě, se strašlivými důsledky pro
celou společnost. Když lidé nechtějí čelit realitě světa, která zahrnuje
strádání a utrpení, pak pocity převládají nad fakty, říká Horvat, a namísto
přemýšlení [lidé] žijí emocemi, takže například surové emoce pohánějí zlostnou
politiku, která otřásá světem. Tam, kde bolí muset přemýšlet, aby se přišlo na
to, proč jsou problémy světa takové, jaké jsou, mě naopak pocity přimějí se
cítit dobře, a tak dávám přednost žít emocemi. Emoce však mají nutně neúplné
chápání reality. Proto má mnoho dobrých žen cenné instinkty a intuice, ale
rozpoznává, že tyto potřebují být podřízeny normálnímu vyššímu uvažování jejich
manžela (nikoliv jeho tyranii). A proto jsou naši emotivní politici dnes tak
šílení. A proto jsou Novocírkev Druhého vatikánského koncilu a její koncilní
kněží tak zženštilí.
Proč je tedy uvažování nadřazené emoci? Protože uvažování patří do vyšší
části člověka, do jeho myšlení a vůle, zatímco lidské emoce patří do
jeho vyšších i nižších částí, do jeho vášní a vůle. Náš Pán a Naše Paní
zajisté měli emoce. Náš Pán plakal nad hrobem Lazara (jn. XI, 35). Naše Paní
silně trpěla, když se jí ztratil její dvanáctiletý chlapec (Lk. II, 48). Ale stejně
jako ona svým uvažováním podrobila svůj mateřský zármutek Jeho tajemství (Lk.
II, 50), tak i On o 21 let později podrobil Svou lidskou agónii
v Getsemanské zahradě vůli Svého Otce v nebi (Mt. XXVI, 39). Protože
zatímco všichni živočichové mají smyslovou chuť neboli vášně reagující na smyslový
podnět z jejich vnějšku, pouze rozumný živočich, člověk, má také vyšší
vlohu vůle, která reaguje na rozumovou informaci vkládanou do ní jeho
myšlením. Tento rozumový nebo racionální rozměr člověka zcela postrádají
všichni nerozumní neboli zvířecí živočichové.
A teď, nikdo při smyslech neobviňuje jakéhokoliv nerozumného živočicha ze
spáchání hříchu. Při nejhorším jen následuje své instinkty. Je to proto, že
správné a špatné je vnímáno pouze myšlením člověka a vykonávané jako takové
jeho vůlí. Je to proto, že jen tím, že
člověk má myšlení a vůli, má svědomí vědomé si hříchu (Jn. I, 9), což mu
umožňuje hřešit. Proto musí vůle člověka následovat jeho vyšší rozum a ovládat
své nižší emoce – ani je příliš tvrdě nepotlačovat, ani je nechat zcela
propuknout, ale ovládat je v souladu s rozumem, s tím, co mu
jeho přirozený rozum (Jn. I, 9) říká, že je správné a nikoliv špatné.
Z toho plyne, že když chtějí lidé hřešit, začnou otupovat a zatemňovat
své svědomí a mohou docela dobře skončit popíráním toho, že vůbec mají rozum, a
prohlašováním, že zvířata jsou stejně rozumná jako oni. Kdekoliv mezi tím
nechají své emoce uvolnit se, aby již nemuseli přemýšlet, ale byli svobodní ve
vyžívání se ve svých vášních. Horvat nezachází až takhle daleko, ale ve
skutečnosti je takovéto moderní odpoutání emocí nedílnou součástí totální války
moderního člověka proti Bohu. Bůh pouze musí odejít ze Svého vlastního
univerza, aby člověk mohl zaujmout Jeho místo a dělal si s ním [univerzem],
co chce. Milý Bože, měj s námi slitování!
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
