Spor kolem trestu smrti rozrušil
neokonzervativce trojnásobně (2018)
Louie Verrecchio
8.
srpna 2018
Bergogliovský
obrat ohledně trestu smrti, jak se zdá, zarachotil neokonzervativní klecí jako
nic jiného za posledních šedesát čtyři měsíců modernistického chaosu. Zdá se,
že se už vyrovnávají s mrazivě tvrdou realitou, že František (jak si přeje
být nazýván) je s velkou jistotou heretik. A to natolik, že to jsou
někteří ochotní říct dokonce nahlas.
Je
to pro tyto lidi vskutku drsné probuzení; pro tytéž lidi, kteří se tak pečlivě
vyhýbali „slovu začínajícímu písmenem H“, když mluvili o Amoris Laetitia, o textu, který nejspíš nenarušil jejich poklid
natolik jako jej narušil tento spor kolem trestu smrti.
Člověk
přemýšlí: co je to na současném případě, co neokonzervativce tak velice
rozrušilo?
Odpověď
je, zdá se, ta, že se Bergogliovi podařil útok na ne méně než tři
neokonzervativní posvátné krávy při jednom střemhlavém útoku. A hádejte co –
sám trest smrti není jednou z nich.
První
z těchto posvátných krav je Katechismus katolické Církve (KKC) z roku
1994, v němž bude Františkův poslední rozchod s katolickou Tradicí
„oficiálně“ publikován. Toto je kompendium, jež mnozí konzervativci považují za
nenapadnutelné vyjádření katolické nauky; vyjádření, jež má kvazibiblický
význam.
Kardinál
Ratzinger v knize Úvod do katechismu
katolické Církve, jíž byl s kardinálem Schönbornem spoluautorem,
napsal:
„Jednotlivé
nauky, které Katechismus předkládá, nedostávají žádnou další závažnost nad tu,
kterou už mají. Katechismus je důležitý jako celek.“
Potud
dobře, připouštím, ale Ratzinger ihned dál prohlašuje:
„Protože
[tento Katechismus] předává to, co Církev učí, kdokoliv jej odmítá jako celek,
nepochybně se odděluje od víry a nauky Církve.“
Nepochybně!
Toto je hrozivé (nebo spíš ďábelské) převrácení biblického varování týkajícího
se mála kvasu.
Podle
Ratzingerova názoru, jestliže člověk odmítne KKC jako celek (což člověk musí ve
světle těch částí, které jsou otrávené), pak se má předpokládat, že tento
člověk obdobně odmítá celou víru Církve,
a tedy již není katolíkem!
Takže
dle neokonzervativního myšlení: Když
kompromitujete čistotu KKC, poskvrňujete „víru“.
Dodatečnou
urážkou k této škodě je skutečnost, že KKC byl promulgován jejich další
posvátnou krávou – jejich Santo di tutti
Santi – Janem Pavlem Velkým Ekumenistou, který toto dílo představil takto:
„Uznávám
Katechismus za platný a oprávněný nástroj ke službě církevnímu společenství, a
za bezpečnou normu pro vyučování víře.“ (Apoštolská konstituce, Fidei depositum, 1994).
Vidíte,
že jejich nespoutaná úcta k Wojtylovi je to, co je původně vedlo (a nadále
vede) věřit, že KKC je autoritativním vodítkem,
které vůbec nemůže obsahovat omyl. Nyní, když byl „svatořečen“ (což by se spíše
mělo chápat tak, že obdržel Cenu za celoživotní koncilní úspěch ve službě
revoluci), získal KKC posvátný charakter, jako svého druhu Wojtylova relikvie.
Takže
dle neokonzervativního myšlení: Když
kompromitujete čistotu KKC, poskvrňujete nejen „víru“, ale také odkaz Velkého.
Jestliže
toto není dost špatné, rozrušilo bergogliovské zacházení s trestem smrti
neokonzervativce do třetice proto, že KKC je, slovy Jana Pavla II. „nejzralejším
a nejúplnějším plodem nauky koncilu a představuje ji v bohatém rámci celé
církevní Tradice.“
Takže
dle neokonzervativního myšlení: Když
kompromitujete čistotu KKC, poskvrňujete nejen „víru“ a odkaz Velkého, ale také
Všemohoucí koncil!
A
proto jsou, moji přátelé, neokonzervativci tak rozlícení z bergogliovského
obratu u trestu smrti.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D.
Grof