Komentář Eleison DLXXVIII – Generální kapitula – III (2018)

Komentář Eleison DLXXVIII – Generální kapitula – III (2018)

(578)

11. srpna 2018

GENERÁLNÍ KAPITULA – III

Když se katolická Pravda a katolická autorita vzdálí, jako na Druhém vatikánském koncilu, nemůže to být Pravda, která se vzdaluje, protože katolická nauka se nemění. Může to být pouze autorita, která se vzdálila, a tak mohou být za toto oddělení obviňovány pouze katolické autority. O důvod víc si cenit ty autority, které Pravdu nezradily, takové jako arcibiskup Lefebvre a jeho Bratrstvo sv. Pia X. O důvod víc ještě se alespoň jednou podívat na to, co se mu [Bratrstvu] přihodilo na jeho nedávné generální kapitule – vrátilo se Bratrstvo skutečně na arcibiskupovu cestu, kterou opustilo v roce 2012, nebo platí francouzské přísloví: „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“?

Na počátku kapituly byli zvoleni tři noví muži, aby vytvořili triumvirát (orgán tří mužů) vládnoucí Bratrstvu, a mnozí dobří kněží v Bratrstvu si velice oddechli a užili si několik dní opravdové naděje pro budoucnost. Pak však byl na konci kapituly zvolen do generální rady Bratrstva, kde se přijímají hlavní rozhodnutí, předešlý generální představený spolu se svým vlastním předchůdcem jakožto generálním představeným. Stalo se to vytvořením novoty v Bratrstvu, skrze novou pozici „poradce“. A srdce mnoha dobrých kněží musela v jejich hrudi klesnout. Jaká by tu nyní mohla být naděje na změnu neblahého směřování Bratrstva od věrné Pravdy k nevěrným autoritám, když dva hlavní architekti tohoto směřování byli znovu dosazeni do generální rady Bratrstva?

Přinejmenším jeden účastník kapituly byl uklidňován, že tito dva „poradci“ nebudou žít na ústředí Bratrstva v Menzingenu ve Švýcarsku; že budou radit pouze u otázek zřizování nebo uzavírání domů Bratrstva a přijímání nebo vylučování členů Bratrstva, a že vytvoření „poradců“ bylo moudrým krokem kapituly, protože to pomůže zahojit rozdělení v Bratrstvu. Cítí se někdo uklidněn? Menzingen musí získat zpět důvěru, kterou jeho obojaká politika za dvacet let ztratila. Zde je jeden komentátor z mnoha, který nedůvěřuje takovým nedávným uklidňujícím slovům vůdců Bratrstva:

Ve skutečnosti výběr – stanovený předem – P. Pagliaraniho za nového generálního představeného, maskuje politiku, podobně stanovenou předem, ohledně upevňování status quo, pokud jde o budoucí směřování Bratrstva. Je ostudné, že byli po bok nového představeného umístěni dva další asistenti sotva význační pro svůj odpor vůči modernistickému Římu. Kapitula navíc měla odvahu vynalézt funkci „poradců“, ve statutech Bratrstva neznámou, a „zvolit“ pro tuto práci dvě osoby, jež jsou nejvíce pro dohodu s Římem, jaké kdy Bratrstvo mělo: P. Schmidbergera, známého pro jeho přátelství s kardinálem Ratzingerem, a biskupa Fellayho, známého pro jeho „nové přátelé“ v Římě a pro jeho horlivost zlikvidovat Bratrstvo a předat jej „se svázanýma rukama“ římským apostatům.

Obrázek, který vyvstává, není nutně obrázkem bezpodmínečné kapitulace, vidíme však záblesk nové cesty, jak se přiblížit Římu, s o trochu větší opatrností a s troškou diplomacie navíc vůči kněžím a laikům Bratrstva. Avšak vzhledem k tomu, že Bůh vše vidí a předvídá, a zatímco člověk nabízí, je to Bůh, kdo zbavuje, pak je další možností, že Náš Pán zakročí a vnukne relativně mladému P. Pagliaranimu dary rady, síly a bázně Boží, jež bude potřebovat, aby srovnal kurz záchranného člunu Bratrstva a dovedl jej bezpečně do přístavu. Kéž je to Boží vůle!

Upřímně, kapitula uspěla v tom, že změnila generálního představeného, což byla nedůležitější věc, kterou měla udělat. Biskup Fellay a P. Schmidberger jako „poradci“ mohou docela dobře pokračovat v pletichaření s Římany ohledně toho, jak dovézt to, co z arcibiskupova Bratrstva zbývá, pod nadvládu koncilního Říma, nejvyšší moc v Bratrstvu však nyní patří P. Pagliaranimu. Využije ji dobře? To ví jen Bůh. „Láska ve vše doufá, všechno přetrpí.“ (I Kor XIII, 7) Musíme se za něj modlit.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof