Poznámky k Apokalypse kapitola
12 (2018)
3.
srpna 2018
Dnes
se vracíme ke kapitole 12, verše 1-9 Apokalypsy sv. Jana, abychom názorně
ukázali podvod Vatikánu, pokud jde o třetí tajemství – a také chceme doufat, že
nás to připraví na nadcházející události, jak byly předpovězeny týmiž
proroctvími.
1
I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama
měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. 2 A jsouc v požehnaném stavu,
křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu. 3 I ukázalo se
jiné znamení na nebi: Hle, veliký drak, ohnivý, se sedmi hlavami a desíti rohy
a na jeho hlavách sedm korun 4 a jeho
ocas táhl (za sebou) třetinu nebeských hvězd a pak je hodil na zem. A ten drak
se postavil před ženu, která měla poroditi, aby hned po porodu pohltil její
dítko. 5 I porodila dítko mužského pohlaví, jež mělo říditi všechny národy
železnou berlou. Avšak to její dítko bylo vzato k Bohu na jeho trůn.
6 A žena utekla na
poušť, a tam jí připravil Bůh místo, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát
dní. Vítězný boj Michaela s drakem. 7 I nastal [veliký] boj v nebi. Michael se
svými anděly bojoval proti draku. A bojoval drak i jeho andělé, 8 ale
nepřemohli (je) a ztratili své místo v nebi. 9 I byl svržen ten veliký drak,
ten starý had, zvaný ďáblem a satanem, jenž svádí celý svět; byl svržen na zem
a s ním byli svrženi i jeho andělé.
Sestra Lucie říkala, že
třetí tajemství se týká Apokalypsy, konkrétně kapitol 8-13. To potvrdili svými
slovy ve Fatimě i dva koncilní papeži, Pavel VI. a Jan Pavel II.
Při příležitosti 50.
výročí zjevení ve Fatimě tam papež Pavel VI. uskutečnil pouť, kde 13. května
1967 pronesl proslov „Signum Magnum“ neboli Veliké znamení. V tomto
proslovu prohlásil:
„Ono veliké znamení, které viděl apoštol Jan na nebi, „žena ozářená
sluncem“, je posvátnou liturgií vykládáno, nikoliv bez opodstatnění, tak, že se
odkazuje na Nejsvětější Pannu Marii, matku všech lidí skrze milost Krista
Vykupitele. … Při příležitosti náboženských obřadů, které se v tuto
chvíli konají ke cti panenské Matky Boží ve Fatimě v Portugalsku, kde je
uctívána nesčetným počtem věřících pro Své mateřské a soucitné srdce, chceme
znovu obrátit pozornost všech synů Církve k nerozlučnému spojení mezi
duchovním mateřstvím Marie … a povinnostmi vykoupených lidí vůči Ní, Matce
Církve.“ (papež Pavel VI., Apoštolský list (Signum
Magnum, tj. Veliké znamení)
A pak ve stejném datu,
na stejném místě, ale o 33 let později papež Jan Pavel II. řekl při
příležitosti blahořečení fatimských pasáčků Hyacinty a Františka:
„Dle Božího plánu, “žena
ozářená sluncem“ (Apok. 12:1) přišla dolů z nebe na tuto zem, aby
navštívila privilegované děti Otce. Mluví k nim mateřským hlasem a srdcem:
Žádá je, aby se obětovaly jako oběti za odškodnění a říká, že je připravená
dovést je bezpečně k Bohu.“
…
„Později František,
jedno ze tří privilegovaných dětí, vykřikl: “Hořeli jsme v onom světle,
které je Bůh, a nebyli jsme stráveni. Jaký je Bůh? To je nemožné říct. Vlastně
to lidem nikdy nebudeme schopní říct.“ Bůh: světlo, které hoří, aniž by
stravovalo. Mojžíš měl tutéž zkušenost, když viděl Boha v hořícím keři.“
…
„I ukázalo se jiné
znamení na nebi: Hle, veliký drak, ohnivý“ (Apok 12:3). Tato slova
z prvního čtení při mši nás nutí přemýšlet o této velké bitvě mezi dobrem
a zlem, a ukazují, jak člověk, když odsune Boha stranou, nemůže dosáhnout
štěstí, ale končí zničením sebe sama.“
…
Fatimské poselství je
výzvou k obrácení a varuje lidstvo, aby nemělo nic do činění s „drakem“,
jehož „ocas táhl (za sebou) třetinu nebeských hvězd a pak je hodil na zem.“ (Apok. 12:4). (Papež Jan Pavel II., Homilie
ve Fatimě 13. května 2000)
V těchto citátech
odhalujeme jejich úmysl spojit Fatimské poselství s kapitolou 12
Apokalypsy. A tak se vracíme ke studiu této fascinující kapitoly. Naším
průvodcem pro to bude kniha otce Hermana Bernarda Kramera „Book of Destiny“ (Kniha osudu).
„A
jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala
k porodu. … „I porodila dítko mužského pohlaví, jež mělo říditi všechny
národy železnou berlou. Avšak to její dítko bylo vzato k Bohu na jeho trůn.“
Otec tvrdí, že tato
pasáž poukazuje na Církev ve specifickém čase, který ještě nepřišel
v době, kdy psal, tj. počátkem 50. let 20. století, kdy bude trpět
nezávažnější krizí svého života, aby porodila svatého papeže, který má vládnout
„Církvi železnou berlou“. Poukazuje to tedy na volbu papeže, který bude
vykonávat své právo jako Kristův náměstek, aby vládnul všem národům, a tomuto
boji v rámci Církve budou v té době odporovat mocné národy. Ve verši
3 a 4 vidíme, že tento drak již zkazil třetinu hierarchie. Což naznačuje, že
velký počet vladařů Církve se v té době utvrdí ve své službě drakovi.
Tento dobrý, silný
papež je umučen, jak bylo předpovězeno ve vidění sv. Jana Boska o dvou
sloupech. Papež je zasažen, ale než se muže nepřítel radovat, je zvolen
nový papež, který dokáže bezpečně uvázat loď mezi dvěma sloupy.
Otec Kramer vykládá
tuto pasáž ve světle převládající atmosféry „studené války“ oné doby, tj.
poválečného období 50. let. Předkládá: „Komunismus možná získal kontrolu nad
vládami v Evropě. To by pak vytvořilo takřka nepřekonatelné obtíže pro
konání konkláve k volbě papeže. " Nevěřím, že se tak úplně mýlí,
jestliže vnímáme komunismus správně, jakožto dialektický materialismus, plod
satanského svobodného zednářství.
Toto svobodné
zednářství/marxismus je skrytou silou za islámskou revolucí, která je vnějškově
ve válce s Církví, i za modernistickou/sodomitskou revolucí podkopávající
Církev zevnitř. Je to síla za tajnými společnostmi, které v současnosti
manipulují obchod, vlády a náboženství světa. To jsme probírali v našem
příspěvku The
Judas Complex and Pope Francis (Jidášův
komplex a papež František).
Temná síla řídící tyto
vnitřní i vnější revoluce, tj. drak, již drží nejvyšší autoritu
v institucionální Církvi. Existuje dostatečný důvěryhodný důkaz, že
kardinál Danneels a jeho „sanktgallenská mafie“ aktivně usilovala o to,
zmanipulovat výsledek dvou posledních papežských konkláve, a uspěla v tom,
že byl na posledním konkláve zvolen její kandidát.
Ale dříve, spíš než
později, bude další konkláve za velmi odlišných podmínek. A tentokrát bude
Nevěsta Kristova těžce pracovat [k porodu]. Porodí statečného papeže, který
bude chvályhodně bojovat za to, aby obnovil víru, budou mu však odporovat
všechny mocnosti draka, a bude vzat do nebe. Církev sama bude zatlačena do
vyhnanství, na místo připravené pro ni „v divočině“, tj. v zemi, která
nebyla katolická, která ji však skryje. Sv. Jan říká, že toto vyhnanství bude
trvat oněch příslovečných „tisíc dvě stě šedesát dní“, tj. tři a půl roku, nebo
jak je to někdy popisováno čas a časy a půl času…
Když o tom trochu
popřemýšlíte, sami si uvědomíte, která země to bude, a tak nechám na vás,
abyste si to sami objevili. V tuto chvíli se vraťme k temné síle,
která vzdoruje Církvi. Tato síla je toutéž silou, jíž prudce vzdoroval náš
Spasitel Kristus, když byl na zemi. Saduceové, jež nazval plemenem zmijí, byli
materialisty, a tudíž nebyli pravými Židy, ale pilně pracovali na jejich
zkažení. Popírali Vzkříšení, popírali posmrtný život, a byli horliví při honbě
za penězi a světskou mocí. Byli lichváři, kteří si v Chrámu udělali „doupě
lupičů“.
Když byla tato temná
síla krátce přemožena Kristem, když vyhnal lichváře, vzplála nenávistnou
vzpourou, která při Ukřižování žádala: „Krev Jeho na nás“. Od doby zničení
Chrámu se myslelo, že byla tato temná síla vykořeněna, přežila však u světských
zlatníků a směnárníků po mnoho generací. Ovládali království skrze svou lichvu
a financovali války. Někdy se tato temná síla zamíchala i do křesťanství a oni
se dokonce stávali kněžími, dokonce se pozdvihli až k tomu, že se stali
vládci Církve a získali důvěrný vliv u králů. Jak bylo dříve řečeno, vládnou ze
svých tajných společností a manipulují společnost skrze svou kontrolu
vzdělávání, zábavy, financí a obchodu, jakož i vlád a náboženství.
Byla to ona síla za
Martinem Lutherem, síla za králem Jindřichem VIII. Věk apostaze, který začal
s revoltou Martina Luthera poháněnou chtíčem a hrabivostí, byl jejím
největším úspěchem do Americké a Francouzské revoluce. Luciferovo „osvícenství“
proniklo společnost až nakonec proniklo obranu svého odvěkého nepřítele
Kristovy Nevěsty. Druhý vatikánský koncil byl nekrvavým zavedením Francouzské
revoluce v posvátných síních Svaté římskokatolické Církve, které udeřilo
na samotné kořeny Církve Ježíše Krista.
„I
nastal [veliký] boj v nebi. Michael se svými anděly bojoval proti draku. A
bojoval drak i jeho andělé, 8 ale nepřemohli (je) a ztratili své místo v nebi.
9 I byl svržen ten veliký drak, ten starý had, zvaný ďáblem a satanem, jenž
svádí celý svět; byl svržen na zem a s ním byli svrženi i jeho andělé.“
A tak vidíme, že nám
tato pasáž slibuje, že sv. Michael svrhne draka a jeho stoupence z nebe,
tj. z Církve. To je ono vyčištění Církve, které může být provedeno pouze
nebem skrze Blahoslavenou Pannu Marii. To bude vyvrcholením Trestu, jak byl
předpovězen ve fatimském vidění anděla s planoucím mečem, a jak byl předpovězen
blahoslavenou Alžbětou Canori Mora a mnoha a mnoha jinými zjeveními.
Tento trest ukončí Věk apostaze, protože „ztratili své místo v nebi“.
Tyto myšlenky probereme
o něco víc, bude-li dostatečný zájem.
Mezitím, prosím,
usilujte o to, propagovat pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
spolu s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, a stále se modlete
za obnovu Víry. Tato obnova nemůže nastat, dokud nebudou uposlechnuty požadavky Naší
Paní. A tak se, prosím, modlete, aby se všichni katolíci vrátili k pravému
fatimskému poselství a uposlechli Naší Paní.
Zdroj: Return
to Fatima
Překlad:
D. Grof
